Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 50/2021-46
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 30 602,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 580 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení a částku ve výši 1 741 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 741 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 9 902,55 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 298,43 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 303,91 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 581 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 581 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do částky ve výši 6 378,50 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 054,89 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 410,48 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 956,44 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 215,44 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 19,2 % ročně z částky 5 956,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 580 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení a částku ve výši 1 741 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 741 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 9 902,55 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 298,43 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 303,91 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 581 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 581 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do částky ve výši 6 378,50 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 054,89 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 410,48 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 956,44 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 215,44 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 19,2 % ročně z částky 5 956,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 30. 10. 2020 domáhala po žalované úhrady 22 482,55 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 12 581 Kč od 26. 10. 2017 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 29 % ročně z jistiny 12 581 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení. Dále se domáhala po žalované úhrady 8 119,50 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 5 956,44 Kč od 20. 11. 2017 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 19,2 % ročně z jistiny 5 956,44 Kč od 3. 11. 2018 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřely 31. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 18 měsíčních splátek po 1 419 Kč do 28. 2. 2019. Žalovaná uhradila 1 420 Kč. Dále žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že předchůdkyně a žalovaná uzavřely 2. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 24 měsíčních splátek po 758 Kč do 2. 11. 2018. Žalovaná uhradila 8 259 Kč.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do karty zákazníka (žalované), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
4. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o zápůjčce číslo z tabulky umoření soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla dne 31. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla předchůdkyně žalované částku 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem a zavázala se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 25 532 Kč vrátit předchůdkyni formou 18 měsíčních splátek po 1 419 Kč do 28. 2. 2019. Žalovaná uhradila 1 420 Kč.
5. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o zápůjčce číslo z tabulky umoření soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla dne 2. 11. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla předchůdkyně žalované částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem a zavázala se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 18 183 Kč vrátit předchůdkyni formou 24 měsíčních splátek po 758 Kč do 2. 11. 2018. Žalovaná uhradila 8 259 Kč.
6. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouva o zápůjčkách ve shora uvedených dnech poskytla předchůdkyně žalované uvedené částky a žalovaná se tyto částky s poplatkem a úroky zavázala vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvy zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelské, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smluv byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle zákona č. 43/2013 Sb. , a podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
7. Ke svým obecným skutkovým žalobním tvrzením ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nedotvrdila výši konkrétních příjmů a výdajů, které zjistila u žalované v předmětných obdobích a nedoložila k nim žádné důkazy.
8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované řádně zkoumala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že spotřebitelské smlouvy jsou neplatné, a to ve vztahu k příslušným ustanovením zákona č. 43/2013 Sb. a taktéž podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb. Podle tohoto ustnaovení poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadovaných částek z titulu uzavřených úvěrových smluv.
10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela v hotovosti částku ve výši 14 000 Kč a uhradil částku ve výši 1 420 Kč, dále obdržela v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a uhradila 8 259 Kč.
11. Ve vztahu ke smlouvě z 31. 8. 2017, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. , soud konstatuje, že podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí tohoto zákona je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí uvedeného zákona povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 1 420 Kč a v hotovosti jí byla poskytnuta předchůdkyní částka 14 000 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu ve výši 12 580 Kč (14 000 – 1 420). Ve vztahu ke smlouvě z 2. 11. 2016, na kterou se vztahuje zákon č. 43/2013 Sb. , byla částka 1 741 Kč přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z., když bylo prokázáno, že v hotovosti byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč a tato vrátila 8 259 Kč (10 000 – 8 259 = 1 741). Splatnost uvedených částek nastala 1. 5. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 23. 4. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek do 30. 4. 2020 v souvislosti s uzavřenými úvěrovými smlouvami. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 24. 4. 2020 na adresu žalované uvedené ve smlouvách. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 1. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení.
12. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.