Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 8/2021-32
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 972,50 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Řízení se zastavuje pro částku ve výši 5 347,50 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 856,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 500 Kč od 13.12.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 810 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje pro částku ve výši 5 347,50 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 856,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 500 Kč od 13.12.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 810 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou na soud dne 27. 8. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 3 472,50 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané splátky a vůči původnímu věřiteli mu vznikl dluh ve výši, který je předmětem této žaloby. S účinností ke dni 12. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
4. Podáním doručeným soudu dne 4. 2. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 472,50 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 875 Kč s odůvodněním, že tak činí po revizi žalovaných částek. Soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.
5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 15. 5. 2018 a obchodních podmínek Smlouvy o úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba jako původní věřitel poskytla dne 15. 5. 2018 žalovanému finanční prostředky ve výši 7 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s kapitalizovaným úrokem za předpokládané období trvání úvěru ve výši 1 725 Kč a to jednorázovou splátkou do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Dodatkem číslo ke smlouvě o úvěru ze dne 13. 7. 2018 (označeno jako smlouva o úvěru ze dne 13. 7. 2018) byla splatnost úvěru prodloužena do 12. 8. 2018. Žalovaný řádně a včas svůj smlouvou převzatý závazek nesplnil, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Ve smlouvě o úvěru bylo mimo jiné ujednáno, že v případě nezaplacení poskytnuté částky, je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 soud zjistil, že s účinností ke dni 12. 12. 2019 společnost právnická osoba, jako původní věřitel, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 7. 1. 2020.
Žalovaný byl ze strany původního věřitele na dluh upozorněn a byl vyzván k jeho zaplacení upomínkou ze dne 28. 6. 2018, 12. 9. 2018 a 23. 9. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2020 pak byl žalovaný ze strany právního zástupce žalobce opětovně vyzván k úhradě dluhu.
6. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
7. Soud v projednávané věci aplikoval zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník “) a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“).
Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť původní věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
9. V posuzované věci však žalobce přes přímý dotaz soudu neuvedl (tím spíše nedoložil), že by původní věřitel činil jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací, resp. že sám aktivně zjišťoval osobní a finanční situaci žalovaného. Žalobce nadto sám uvedl, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.
10. Žalobce (resp. původní věřitel) tak nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
11. Soud tedy uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovanému byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta jistina ve výši 7 500 Kč, s ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, má žalobce právo na zaplacení částky ve výši 7 500 Kč. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 10 972,5 Kč (jistina ve výši 7 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 3 472,50 Kč) s příslušenstvím. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 7 500 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku II. vyhověl. K zastavení řízení pro jeho zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku I., došlo z důvodů spočívajících nikoli na straně žalovaného (tedy nikoli pro chování žalovaného), když žalobce ke zpětvzetí kapitalizovaného úroku ve výši 1 875 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 472,50 Kč přistoupil z vlastní vůle po revizi žalovaných částek. Žalobce byl proto úspěšný v 68 % předmětu řízení, ve 32 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 36 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 . vyhlášky 300 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 810 Kč, která odpovídá 36 % účelně vynaložených nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.