Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 94/2021-23

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Janošcovou ve věci

manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

a

manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

o rozvod manželství

takto:

I. Manželství manželů celé jméno manželky, rozené celé jméno manželky, a celé jméno manžela, uzavřené dne datum v číslo příjmení, země, kteréžto manželství je zapsáno v knize manželství vedené úřad anonymizována dvě slova územní celek, obec, ve svazku číslo, ročník rok, strana anonymizováno, poř. číslo se rozvádí.

II. Žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Manželství manželů [celé jméno manželky], rozené [celé jméno manželky], a [celé jméno manžela], uzavřené dne [datum] v [číslo] [příjmení], [země], kteréžto manželství je zapsáno v knize manželství vedené [úřad] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [obec], ve svazku [číslo], ročník [rok], strana [anonymizováno], poř. [číslo] se rozvádí. II. Žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem daného řízení byl rozvod manželství účastníků.

2. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum v město příjmení, země, a to u obou manželů jako manželství prvé. Za trvání manželství se účastníkům nenarodily žádné děti. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, později se však mezi účastníky začaly objevovat rozdílné názory na partnerské soužití, pro které od dubna 2020 manželé nežijí společným intimním životem, společně nehospodaří a od října 2020 ani nebydlí, když manželka se z dřívější společné domácnosti odstěhovala do České republiky. Od této doby tak žijí manželé zcela odděleně, každý svým způsobem života. V současné době již žádný z nich ani nemá zájem na obnovení společného soužití a zachování manželství, což oba považují za nemožné.

3. V dané věci se soud nejprve musel zabývat otázkou, zda je založena jeho pravomoc k projednání věci, když v řízení se vyskytl cizí prvek na straně manžela, který je občanem země. Mezi Českou republikou a země přitom není uzavřena bilaterální smlouva, kterou by se řešila pravomoc soudů ve věcech rozvodu, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že oba manželé mají obvyklý pobyt na území států Evropské Unie, navíc manželka je českou státní příslušnicí, je na místě použít nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, kteréžto nařízení je přímo použitelným právním aktem sekundárního práva v členských státech EU ve smyslu Smlouvy o fungování evropské unie, které má, na rozdíl od mezinárodních smluv, v rozsahu své působnosti vždy aplikační přednost jak před , o mezinárodním právu soukromém a procesním, tak podle svého , v němž nařízení stanoví, že nahrazuje mezi členskými státy smlouvy platné v okamžiku vstupu tohoto nařízení v platnost, které byly uzavřeny mezi dvěma nebo více členskými státy ve věcech upravených tímto nařízením. Pravomoc českého soudu je pak v souladu s tímto nařízením dána podle kapitoly I, článku 1, bodu 1., písm. a) nařízení, podle něhož se toto nařízení bez ohledu na druh soudu vztahuje mimo jiné na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné; podle kapitoly II, oddílu 1, článku 3, bodu 1., písmene a), ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště, nebo měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo má odpůrce bydliště, nebo v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má„ domicil“; podle kapitoly II, oddílu 1, článku 6 nařízení pak platí, že manžel, který a) má obvyklé bydliště na území některého členského státu nebo b) je státním příslušníkem některého členského státu nebo, v případě Spojeného království a Irska, má v některém z těchto států„ domicil“, může být v jiném členském státě žalován pouze podle článků 3, 4 a 5. Vzhledem k výše citovaným ustanovením nařízení pak má soud za to, že je dána jeho pravomoc ve věci rozvodu manželství účastníků, když manželka jako státní příslušník ČR má na území ČR své obvyklé bydliště déle než 6 měsíců. Místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku-Místku je pak dána podle , o zvláštních řízeních soudních, když účastníci sice neměli v obvodu tohoto soudu nikdy společné bydliště, avšak není obecného soudu manžela, když tento v České republice nikdy neměl žádné bydliště, pročež nutno vycházet z toho, že příslušný je obecný soud manželky jako navrhovatelky v řízení o rozvod. Pokud jde o hmotné právo, které bylo v dané věci použito, pak vzhledem k tomu, že Česká republika, nepřistoupila k nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (tzv.„ nařízení Řím III“), dané nařízení není pro Českou republiku závazné a pokud mezi ČR a Dominikánskou republikou neexistuje dvoustranná smlouva týkající se hmotného práva ve věcech rozvodu manželství, použije se pak pro určení hmotného práva primárně příslušných ustanovení , o mezinárodním právu soukromém, v platném znění. Podle tohoto právního předpisu se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Hraniční určovatelé jsou v kolizní normě pro osobní poměry manželů stanoveny kaskádově tak, že se v prvé řadě použije hmotné právo státu, jehož mají oba manželé společné státní občanství, není-li takového, pak společný obvyklý pobyt, a není-li ani toho, pak lex fori (tj. české právo). S ohledem na tyto skutečnosti pak soud aplikoval pro rozvod daného manželství české hmotné právo, když v době zahájení řízení byla manželka českým občanem.

4. Podle , manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

5. Podle , soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

6. Po provedeném řízení dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními a , a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl, a to aniž by ve smyslu zákona o zvláštních řízeních soudních, byl prováděn výslech účastníků řízení, neboť skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o rozvodu manželství jsou nepochybné z ostatních provedených důkazů i ze shodných tvrzení účastníků, o nichž pak není rozumný důvod pochybovat (k tomu blíže: nakladatelství C. H. Beck, zákon o zvláštních řízeních soudních, první vydání, 2015, str. 739 – 740).

7. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich rozdílných názorech na způsob vedení manželského a rodinného života, a v neschopnosti se v tomto směru dobrat ke kompromisu.

8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení , o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se vzdali, výslovně práva na náhradu nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě písemně ve dvojím vyhotovení. Toto právo nepřísluší tomu, kdo se jej výslovně vzdal.

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá – li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat na příště jen své dřívější příjmení.