Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
108 C 306/2020-99
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Jitkou Zavázalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí titul. jméno příjmení
bytem adresa
o zaplacení částky 2 376,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 740,68 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 635,76 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 25. 9. 2019 do zaplacení a co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 1 740,68 Kč za dobu od 25. 9. 2019 do 22. 6. 2020, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 929 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 740,68 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 635,76 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 25. 9. 2019 do zaplacení a co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 1 740,68 Kč za dobu od 25. 9. 2019 do 22. 6. 2020, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 929 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 376,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 5. 4. 2017 s žalobkyní smlouvu o bankovních službách pro č. účtu bankovní účet, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu v Kč pro žalovaného. Běžný účet byl veden pod č. bankovní účet. Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a Sazebník právnická osoba účinný ke dni uzavření Smlouvy. Žalovaný uzavřel dne 31. 10. 2018 s žalobkyní smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na účtu do výše limitu 2 000 Kč. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem tohoto překročení. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu žalovaného je žalobkyně oprávněna zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu, včetně příslušenství. Dopisem ze dne 30. 7. 2019 byl žalovaný informován, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nepovolený debet neuhradil, žalobkyně využila své oprávnění a ukončila smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 3. 9. 2019. Dopisem ze dne 24. 9. 2019 byl žalovaný informován o skutečnosti, že byl účet ke dni 24. 9. 2019 zrušen v důsledku zániku smlouvy dne 19. 9. 2019. Žalobkyně za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 2 376,44 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni zrušení účtu do zaplacení.
2. S ohledem na to, že pobyt žalovaného není znám a pátrání po jeho pobytu zůstalo bezvýsledným, byla mu ve smyslu § 29 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ustanovena opatrovnice v osobě advokátky titul. jméno příjmení. Opatrovnice žalovaného namítala kromě nedostatečných tvrzení o způsobu čerpání debetu také skutečnost, že žalobkyně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, resp. tuto nikdy nezkoumala. V reakci na stanovisko opatrovnice žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení o skutečnost, že jakékoliv přečerpání stavu účtu žalovaného nad povolený debetní limit 2 000 Kč je považováno za nepovolený debet a žalovaný takto přečerpal stav svého účtu opakovaně. Naposledy se tak dělo od 30. 6. 2019 až do zrušení účtu, a to i přes opakované upomínky ze strany žalobkyně. Žalobkyně proto využila svého práva, a ukončila smluvní vztah účastníků. Dopisem ze dne 3. 9. 2019 žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a dopisem ze dne 24. 9. 2019 informovala žalovaného o zrušení účtu. Poslední kladný zůstatek na účtu byl ke dni 28. 5. 2019 ve výši 5 319,32 Kč, poté žalovaný provedl transakce platební kartou ve výši 7 060 Kč dne 29. 5. 2019 a 202,64 Kč dne 30. 5. 2019. K tomu je nutno připočíst také odepsaný úrok, plánovanou splátku úvěru a upomínku debetu. Rozdíl pak představuje žalovanou částku. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy o povoleném debetu zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě čestného prohlášení žalovaného o příjmu a výdajích, tyto konfrontovala s právními instituty v oblasti státní sociální politiky a částkami vycházejícími ze statistických dat. Skóringovým modelem pak provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
Dne 5. 4. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o bankovních službách, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. bankovní účet, k němuž měl žalovaný k dispozici debetní platební kartu. Dne 31. 10. 2018 dále účastníci uzavřeli smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr formou povoleného debetu na běžném účtu až do výše 2 000 Kč a byly sjednány podmínky úročení a splácení tohoto úvěru. Poslední kladný zůstatek na běžném účtu žalovaného byl ve výši 5 319,32 Kč, následně žalovaný vyčerpal částku 7 262,64 Kč O zaplacení žalované částky byl žalovaný upomenut do 22. 6. 2020.
4. Mezi účastníky tak byla uzavřena smlouvy o účtu ve smyslu § 2662 a následujících občanského zákoníku a smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku Smlouva o úvěru je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Řádné posouzení úvěruschopnosti konkrétního klienta – spotřebitele vyžaduje posouzení jeho konkrétních poměrů v otázce jako příjmů a výdajů. Nedostačující je prohlášení takového klienta a vyhodnocení tohoto prohlášení skóringovým modelem za použití statistických dat. Každý klient má své individuální příjmy a výdaje, a proto je nutno je s odbornou péčí individuálně také posuzovat, nelze se spoléhat na statistická data. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Vyčerpal-li proto žalovaný nad rámce svého kladného zůstatku na účtu částku 1 740,68 Kč (rozdíl částek 7262,64 Kč a 5 319,32 Kč), pak v důsledku tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni vrátit. K tomuto plnění byl žalobkyní vyzván do 22. 6. 2020 a od data následujícího je ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Ve zbytku co do částky 635,76 Kč, představující součet smluvních úroků a poplatků byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky pocházejí z absolutně neplatné smlouvy.
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do 73 %, náklady řízení v rozsahu 46 %. Žalobkyně vynaložila náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, tři předžalobní úkony právní služby po 200 Kč, tři předžalobní režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, náhradu za ztrátu času cestou k procesnímu soudu na trase obec – obec a zpět ve výši 239 Kč a 21 % DPH ve výši 554 Kč. Z celkové částky 4 193 Kč má žalobkyně právo na 46 %, tj. 1 929 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.