Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 63/2020-42
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem titul Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne 21. 12. 2000
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 41 958 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 957 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 25. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 001,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 666 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 100,44 % ročně z částky 27 552,45 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za tuto dobu dosáhne částky 107 179 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 957 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 25. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 001,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 666 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 100,44 % ročně z částky 27 552,45 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za tuto dobu dosáhne částky 107 179 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 2. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 35 623 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení z této částky od 25. 2. 2020 do zaplacení, dále zaplacení částky 6 335,21 Kč a zaplacení 100,44% úroku z částky 27 552,45 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 107 179 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 2. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaná se jej zavázala splatit spolu s 162,37% úrokem z úvěru (efektivní úroková sazba) v 36 měsíčních splátkách po 2 481 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje březnem 2019. Žalovaná však uhradila toliko částku 7 943 Kč a po zesplatnění částku 100 Kč. V důsledku prodlení žalované po dobu 65 dnů došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 8. 2019 s tím, že k tomuto datu přirostly k nesplacené jistině i splatné úroky a nová jistina tak činila 33 925,84 Kč. Dále žalovaná měla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 998 Kč z důvodu prodlení s úhradou splátek (2x 499 Kč) a náhradu paušalizovaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, tj. celkem 35 623 Kč. Částka 6 355,21 Kč představuje smluvní pokutu dle smlouvy za prodlení po zesplatnění, jejíž výše činí 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení a žalobkyně ji vyúčtovala od 21. 11. 2019 do dne vyhotovení žaloby. Celková výše požadovaných smluvních úroků z úvěru je limitovaná v souladu se smlouvou na 120 % částky, kterou měla žalovaná zaplatit dle smlouvy, tj. na částku 107 179 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, výpisu z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2020, výpisu záznamů z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, dokladu o vyplacení úvěru, prohlášení klientů ze dne 4. 2. 2019, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 10. 12. 2018, hodnocení klienta, předsmluvního formuláře, výzev k zaplacení ze dne 19. 8. 2019 a ze dne 18. 7. 2019, dodejky s datem doručení 7. 2. 2019, karty klienta, podacího archu ze dne 7. 2. 2020, oznámení o schválení úvěru ze dne 5. 2. 2019, oznámení o zesplatnění ze dne 21. 8. 2019 a návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 4. 2. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že nabídku na uzavření smlouvy podala žalovaná žalobkyni dne 4. 2. 2019 pod číslo. Dle smlouvy o úvěru měla žalobkyně žalované poskytnout úvěr ve výši 28 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 162,33 % ročně měla žalovaná žalobkyni splatit formou 36 měsíčních splátek po 2 481 Kč a celkem tak měla uhradit částku 89 316 Kč. Žalobkyně tuto nabídku smlouvy přijala, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru č. smlouvy číslo dne 5. 2. 2019 a toto oznámení bylo žalované dle doručenky doručeno dne 7. 2. 2019. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 4. 2. 2019 poukázala žalobkyně na bankovní účet č. bankovní účet částku 28 000 Kč pod variabilním symbolem číslo. Z listin y, označené jako prohlášení klientů bylo zjištěno, že tato obsahuje prohlášení žalované ze dne 4. 2. 2019, ve kterém žalovaná uvádí, že nemá žádné dluhy, není v úpadku ani jí úpadek nehrozí, nežije s manželem ani s partnerem, a že veškeré jí poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně nahlížela před uzavřením úvěrové smlouvy do těchto registrů, a že žádné negativní záznamy ohledně žalované zjištěny nebyly. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 10. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná je příjemkyně rodičovského příspěvku ve výši 11 500 Kč měsíčně od 21. 11. 2018, a to na dítě narozené dne 30. 8. 2018. Z listin y označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že tato obsahuje i prohlášení žalované, ve kterém uvedla, že je svobodná, je vyučena, jako typ bydlení uvedla vlastní, její příjem činí rodičovská ve výši 11 500 Kč a její výdaje jsou v rozsahu životního minima ve výši 3 410 Kč a dále výdaje na jedno dítě 2 000 Kč, na bydlení vynakládá 1 800 Kč. Celkové výdaje tak činí 7 210 Kč měsíčně. O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 6. 2. 2020, která byla dle podacího archu odeslána jako doporučená zásilka dne 7. 2. 2020. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění.
5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V daném případě soud shledal, že příjmy žalované byly doloženy dostatečným způsobem, a to ve výši 11 500 Kč měsíčně. Dle soudu však nebyly dostatečným způsobem zjišťovány výdaje žalované, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že výše splátky úvěru dosahuje přibližně 22 % měsíčního příjmu žalované. Žalobkyně vycházela toliko s ničím nedoloženého tvrzení žalované, že její běžné výdaje odpovídají výši životního minima. Žalovaná taktéž žádným způsobem nedoložila, že bydlí ve vlastním bydlení, s čímž by byly spojeny nižší náklady, taktéž nebyla nijak doložena výše plateb za služby a energie spojené s bydlením. Žalovanou uváděná výše nákladů na bydlení 1 800 Kč měsíčně je dle soudu natolik nízká, že aby bylo možno z této vycházet, bylo by třeba tuto řádně doložit, a to například potvrzením o vlastnictví bytu či domu, smlouvami s dodavateli služeb a energií, případně rozpisem SIPO. Žádné takovéto doklady však žalovaná nepředložila, žalobkyně tyto po ní nepožadovala, podle soudu tak výdaje žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem.
6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok, by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od žalobkyně částku 28 000 Kč a uhradila toliko částku 8 043 Kč a vzniklo ji tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 19 957 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 19 957 Kč spolu s úrokem z prodlení za požadované období a v procentní sazbě dle ust. 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.