Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
11 C 25/2021-92
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Kohoutkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 15 198 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 883 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z 3 883 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro částku 11 315 Kč s 10% úrokem ročně z částky 11 315 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 883 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z 3 883 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro částku 11 315 Kč s 10% úrokem ročně z částky 11 315 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 15 198 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě které byla žalovanému poskytnuta na 24 měsíců bezhotovostně převodem na účet částka 20 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 660 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně a úrokem, který se pro 2. – 8. splátku vynášel pevnou částkou 980 Kč, pro 1., 9. – 24. splátku úrok nebyl sjednán. Žalovaný uhradil do datum částku 14 104 Kč (dne datum – 1 593 Kč, dne datum 1 913 Kč, dne datum – 1 913 Kč, dne datum – 1 913 Kč, dne datum – 1 913 Kč, datum – 2 013 Kč, dne datum – 3 926 Kč, dne datum – 933 Kč). Dle smluvních ujednání byla žalovanému účtována smluvní pokuta 500 Kč (dne datum), účelně vynaložené náklady 660 Kč (datum – 100 Kč, datum – 100 Kč, datum – 100 Kč, datum – 130 Kč, datum – 100 Kč a dne datum – 130 Kč). Úvěr byl ke dni datum zesplatněn (za tento dopis byl žalovanému účtován poplatek 130 Kč), za dopis k další úhradě dlužné částky žalobkyně účtovala další poplatek 130 Kč, žalovanému byla účtována jednorázová smluvní pokuta 1 249 Kč (datum). Žalovaná částka se tak skládá z jistiny 12 494 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 495 Kč, účelně vynaložených nákladů 460 Kč, smluvních pokut 1 749 Kč. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala tak, že se zabývala úvěry žalovaného u jiných úvěrujících a tím, jak jsou spláceny (registr NRKI, BRKI, SOLUS), lustrací v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, žalobkyně podrobuje žadatele o úvěr credit scoringu, při kterém je posuzována jejich příjmová a výdajová stránka, věk, rodinný stav, vzdělání, počet dětí, způsob bydlení, splátky u jiných společností. Ve vztahu k žalovanému uvedla, že u žalovaného zjistila, že nemá děti, je zaměstnancem s měsíčním čistým příjmem 23 500 Kč, a výdaje domácnosti jsou nulové. Proto vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti, měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Z uvedených rejstříku byl nález pouze v NRKI s pozitivním vyhodnocením.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od datum je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
4. Žalobkyně doložila úvěrovou smlouvu s ID žádosti číslo, která byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (internetové stránky webová adresa) mezi žalobkyní a žalovaným dne datum a jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému se splatností datum. Identifikace žalovaného je zajištěna podpisovým kódem, telefonním číslem, na které byla tato SMS zpráva odeslána a IP adresou. Z žalobkyní doložené úvěrové smlouvy s ID žádosti číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne datum a jejím předmětem bylo poskytnutí částky 20 000 Kč žalovanému se splatností 24 měsíčních splátek (od datum do datum), za poplatek 660 Kč s roční úrokovou sazbou 49,20 % (celkově bude splacena částka 27 520 Kč), s poplatkem za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, identifikace žalovaného je zajištěna podpisovým kódem, telefonním číslem, na které byla tato SMS zpráva odeslána a IP adresou. Smlouva byla opět uzavřena prostředky komunikace na dálku (internetové stránky webová adresa). Žalobkyně doložila také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále doložila opis výpisu proplacení smlouvy, dle kterého ke dni datum byla na účet bankovní účet vyplacena částka 20 000 Kč. Dle výpisu z účtu č. bankovní účet za období od datum do datum, který byl žalovaným doložen při sjednání smlouvy o úvěru (avšak pravděpodobně smlouvy uzavírané datum), měl žalovaný konečný zůstatek za srpen 2018 mínus 153,23 Kč, celkové příjmy 48 193,70 Kč, celkové výdaje 49 246,93 Kč, z přehledu plateb plyne, že přestože měl žalovaný měsíční čistý příjem 22 596 Kč, opakovaně splácel a čerpal úvěry, a to i u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jako je právnická osoba Žalobkyně doložila printscreen údajů poskytnutých žalovaným a kontrolu příjmení, dle kterého žalovaný požadoval k datum částku 10 000 Kč, uvedl měsíční příjem 23 500 Kč a příjmy ostatních členů 16 000 Kč, výdaje domácnosti 16 000 Kč. Dle úvěrové zprávy měl mít žalovaný šest existujících záznamů (26 ukončených, 3 odmítnuty), z toho 5 splátkové a 1 nesplátkový. Žalovaný je zaměstnán u anonymizováno 6 slov obec. Dle přehledu plateb k úvěru ze dne datum, který je nazvaný výpis čerpání, splátek a úhrad, soud zjistil, že prvních devět splátek žalovaný uhradil řádně a včas, od 10. splátky splatné datum byl v prodlení, dle konečné tabulky uhradil žalovaný celkem 16 117 Kč. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru. Předžalobní výzva mu byla zaslána dopisem ze dne datum.
5. Ze soudem vyžádaného výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet soud zjistil, že tento účet je skutečně účtem žalovaného, z výpisu za dobu od datum do datum soud zjistil, že konečný zůstatek je mínus 132 Kč, celkové příjmy 646 512,08 Kč a celkové výdaje 646 380,08 Kč. Z tohoto výpisu je zřejmé, že měsíční čistý příjem žalovaného je kolem 20 000 – 25 000 Kč, avšak okamžitě po připsání výplaty na účet je celá částka výplaty stržena na splátku úvěru. Z účtu jsou dále pravidelně spláceny částky pro právnická osoba (např. splátka datum, datum, datum, dne datum dokonce splátka ve výši 22 070 Kč, dne datum dokonce splátka ve výši 30 730 Kč), přičemž hned datum žalovaný opět čerpal u právnická osoba částku 8 000 Kč, dne datum částku 2 500 Kč a dne datum částku 20 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč. Dne datum splatil společnosti právnická osoba (tj. žalobkyni) 10 628 Kč, dne datum dalších 10 628 Kč. Dne datum žalovaný čerpal úvěr u právnická osoba, ve výši 80 000 Kč. Z výpisu z tohoto účtu za dobu od datum do datum soud zjistil, že konečný zůstatek je mínus 84,10 Kč, celkové příjmy 420 147,10 Kč a celkové výdaje 420 231,20 Kč. Dne datum byla ve prospěch právnická osoba odeslána částka 15 793 Kč, dne datum byla ve prospěch právnická osoba, odeslána částka 12 300 Kč, dále dne datum částka 5 750 Kč a dne datum částka 5 750 Kč. Dne datum žalovaný opět čerpal od právnická osoba, 11 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč, dne datum částku 4 000 Kč, dne datum čerpal od právnická osoba částku 36 000 Kč.
6. Z úřední činnosti soudu bylo dále zjištěno, že v řízení sp. zn. 4 C 121/2020 byla vůči žalovanému žalována pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřené u právnická osoba, dne datum (jejím předmětem bylo poskytnutí jistiny 30 000 Kč), dále v řízení sp. zn. 7 C 166/2020 byla vůči žalovanému žalována pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřené u právnická osoba, dne datum (jejím předmětem bylo poskytnutí jistiny 80 000 Kč). Další smlouvu o úvěru si žalovaný sjednal datum, jak bylo zjištěno z řízení sp. zn. 8 C 73/2020 .
7. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný je otcem dítěte, narozeného v roce 2004.
8. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
10. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
12. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci
C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 20 000 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného,
a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Neboť jak je známo, spotřebitelé často„ vytloukají klín klínem“, tedy jeden finanční produkt splácí druhým a dostávají se tak do dluhové pasti. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru uvedla, že žalovaný uvedl měsíční příjem 23 500 Kč s nulovými měsíčními výdaji, resp. odkázala na statistické údaje o průměrných nákladech domácnosti a životní minimum dospělého jedince. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli bylo vysoce pochybné, zda je schopen splácet sjednaný peněžní závazek. Je zjevné, že úvěr ze dne datum nebyl prvním úvěrovým vztahem mezi žalobkyní a žalovaným (jak bylo uvedeno, žalobkyně doložila smlouvu o úvěru ze dne datum), navíc z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 7/ 2018 do 4/ 2019 plyne, že žalovaný opakovaně žalobkyni splácel (říjen a prosinec 2018). Při sjednání úvěru v září 2019 žalovaný žalobkyni doložil výpis z bankovního účtu za srpen 2018, ze kterého muselo být žalobkyni zcela očividné, že finanční situace žalovaného, přestože je osobou se stálým zaměstnáním a stálým měsíčním příjmem v poměrně dobré výši (20 až 25 tis.), není stabilní, ba naopak, dochází k opakovanému čerpání a splácení úvěru, který má zřejmě zřízen i ve vztahu ke svému osobnímu účtu, s tím, že v konečném důsledku je měsíčně v „ mínusu“ a to při čerpání peněžních prostředků i od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (zejména právnická osoba, a jak bylo následně zjištěno i právnická osoba). Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žalovaného informace k jeho majetkové situaci (například opět výpis z bankovního účtu za delší období) i v době sjednání úvěru v lednu 2019 (tedy po 4 měsících). Navíc údaje zjištěné žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti jsou velice sporé, s ohledem na to, čeho doložila, že zjistila. A nelze z nich vyhodnotit, zda se jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by ji zajímalo, kde žalovaný bydlí, jaký typ bydlení má, když od toho se odvíjí značně měsíční, případně celoroční náklady bydlení (nájem vs. vlastní nemovitost apod.), navíc žalovaný je povinen výživou minimálně ke svému nezletilému dítěti. Z pohybu na jeho bankovním účtu dospěl soud k závěru, že se jedná o typický příklad osoby, spotřebitele, která splácí jeden úvěrový produkt úvěrovým produktem jiným. Soud má za to, že žalobkyně si měla s ohledem na uvedené, které na první dojem vzbuzuje pochybnosti, ověřit a požadovat od žalovaného doložení tvrzených skutečností, resp. měla po něm požadovat více informací, které by mohly vést k ověření, zda se jedná o solventní osobu. Na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovaný je dostatečně solventní osobou a může mu být úvěr poskytnut. Přesto žalovanému peněžní prostředky poskytla. Soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalovaného. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Jak je uvedeno shora, žalovanému dne datum byla na bankovní účet nepochybně připsána částka 20 000 Kč, tím mu tedy vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 20 000 Kč. Protože žalovaný uhradil 16 117 Kč (tato částka je uvedena v celkových úhradách žalovaného dle výpisu čerpání, splátek a úhrad; nikoli žalobkyní v návrhu tvrzená částka 14 104 Kč), tuto úhradu žalovaného soud započetl na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní,
lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě, jak je požadována žalobkyní 10 % ročně. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 883 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3 883 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 25 %, v rozsahu 75 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 50 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
19. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí