Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 14/2021-46
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Ludmilou Papicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 4 497 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 550,49 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 25. 7. 2019 do 23. 8. 2019, se zamítá.
III. Řízení se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 497 Kč zastavuje.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 800,28 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 550,49 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 25. 7. 2019 do 23. 8. 2019, se zamítá. III. Řízení se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 497 Kč zastavuje. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 800,28 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím a částky 497 Kč jako smluvní pokuty s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, dne 31. 7. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 14. 10. 2017. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem na žalobkyni. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 4 000 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 497 Kč.
2. Podáním ze dne 3. 2. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 497 Kč, soud tedy řízení v tomto rozsahu dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zastavil.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.
4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.
5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:
6. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, dne 31. 7. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 14. 10. 2017. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2019 podaným na poštu dne 20. 8. 2019. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2020. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 4 000 Kč a zákonný úrok z prodlení.
7. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
17. Žalobkyně neprokázala, že řádně a na základě dostatečných podkladů posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, když k výzvě soudu uvedla, že žádnými důkazy k této skutečnosti nedisponuje. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku .
18. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání smluvní pokuty. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data, od kterého byla k zaplacení této částky prokazatelně vyzvána žalobkyní poprvé, tj. od data uvedeného v oznámení o postoupení pohledávky. Tato byla žalované odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 20. 8. 2019 a dle ust. § 573 o. z. se tak má za to, že došla třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy 23. 8. 2019. Ode dne následujícího, tj. od 24. 8. 2019 je tedy žalovaná s úhradou svého dluhu v prodlení. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
19. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 5 047,49 Kč, v rozsahu 550,49 Kč pak byla žaloba zamítnuta, co do částky 497 Kč bylo řízení zastaveno zaviněním žalobkyně, když žalobou ze své vůle disponovala tak, že ji částečně vzala zpět. Neúspěch žalobkyně tak je představován celkovou částkou 1 047,49 Kč, úspěch pak částkou 4000 Kč. Čistý procesní úspěch žalobkyně tedy činí 58,50 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 500 Kč dle § 14b , § 11 odst. 1 písm. a/ , d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 a půl úkonu právní služby po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 168 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 1 368 Kč, 58,50 % z této částky je 800,28 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 800,28 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 , věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.