Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
59 C 126/2021-27
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr Blankou Ježkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 2 710 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 710 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 710 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze datum, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3, postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní příslušnosti dne datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 710 Kč. Žaloba byla odůvodněna zejména tím, že účastníci, resp. žalovaný a společnost právnická osoba, která zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní, uzavřeli smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo na jejímž základě bylo žalovanému zapůjčeno zařízení anonymizováno 7 slov). Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze smlouvy, když soustavně nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby, došlo k ukončení smlouvy a žalovaný byl povinen vrátit uvedené zařízení, avšak v dané lhůtě tak neučinil a žalobkyně nárokuje sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 710 Kč představující poplatek za odpojení ve výši 500 Kč a cenu za pronájem předmětného zařízení v celkové výši 210 Kč (vyúčtováními číslo číslo číslo bylo účtováno vždy po 70 Kč). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani v návaznosti na předžalobní upomínku.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Žalovaný není občanem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012.
Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád ,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.
Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že účastníci, resp. společnost právnická osoba, která zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní, a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byl žalovanému zapůjčen anonymizována tři slova za měsíční poplatek 70 Kč. Žalovaný se zavázal za koncové zařízení platit měsíční poplatky a v případě ukončení smlouvy jej vrátit v dané lhůtě, resp. při nesplnění této povinnosti zaplatit smluvní pokutu. Žalovaný využil služeb žalobkyně, obdržel koncové zařízení, a žalobkyně jej fakturami číslo (70 Kč), číslo (70 Kč) a číslo (70 Kč) vyzvala k úhradě měsíčních poplatku za uvedené zařízení a poté, co došlo k odpojení, fakturou číslo též k úhradě poplatku za odpojení ve výši 500 Kč. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas, bylo mu oznámeno, že je ukončeno poskytování služeb a že je požadováno vrácení předmětného zařízení, k čemuž nedošlo, tudíž žalobkyně nárokuje i sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a neprokázal,
že by předmětnou částku (či její část) uhradil.
Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích,
ve znění pozdějších předpisů, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření účastnických smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (tuto smlouvu soud posuzuje jako nepojmenovanou dle ust. § 1724 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o.z.“) a v rámci ní došlo též k uzavření nájemní smlouvy na koncové zařízení. Co se týká poskytnutého zařízení, nejedná se o dlužnou částku za poskytnuté služby elektronických komunikací, nýbrž se jedná o cenu za poskytnuté koncové zařízení, které bylo poskytnuto na základě dílčí smlouvy, tudíž zde není pravomoc ČTÚ, ale pravomoc soudů.
Soud má za prokázané, že žalovanému byly poskytovány služby, že žalovanému bylo poskytnuto koncové zařízení, a žalovaný je tak povinen zaplatit sjednané částky. Po právní stránce soud posoudil nárok dle ust. § 2201 a násl. o.z. Soud shledal žalobu důvodnou, tudíž rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobkyni přiznal dlužnou částku.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen„ a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 710 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů
po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny
za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.