Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
23 C 23/2021-18
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní titul Karolinou Tolarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 26 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % ročně z částky 11 300 Kč za dobu 30. 3. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 14 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % ročně z částky 26 020 Kč za dobu od 20. 3. 2015 do 29. 3. 2016 a z částky 14 720 Kč za dobu od 30. 3. 2016 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 260 Kč, a to na účet Okresního soudu Plzeň – jih číslo variabilní symbol.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % ročně z částky 11 300 Kč za dobu 30. 3. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do částky 14 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % ročně z částky 26 020 Kč za dobu od 20. 3. 2015 do 29. 3. 2016 a z částky 14 720 Kč za dobu od 30. 3. 2016 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 260 Kč, a to na účet Okresního soudu Plzeň – jih [číslo] [variabilní symbol].</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 1. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 020 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 27. 11. 2014 (dále jen„ smlouva“) mezi žalobkyní a žalovaným.
2. Žalovanému byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ustanovení § 49 a násl. o.s.ř. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.
4. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Výše uvedenou smlouvou ze dne 27. 11. 2014 žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 34 720 Kč, skládající se z jistiny ve výši 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 14 720 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet v celkem 56 pravidelných týdenních splátkách ve výši 620 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena dne 4. 12. 2014 a další splátka pak vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Z uzavřené smlouvy soud zjistil rovněž výši roční procentní sazby nákladů úvěru (tzv. RPSN) 205 % pro variantu 56 týdenních splátek. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o úvěru, kterými jsou strany vázány. V článku 10 těchto smluvních podmínek je stanoveno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek se zbylý dluh včetně příslušenství stává splatným, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Jelikož žalovaný neplnil své závazky ze smlouvy řádně a včas, žalobkyně pohledávku ke dni 19. 3. 2015 zesplatnila. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni částku 8 700 Kč.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Soud na základě předložených listinných důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 27. 11. 2014 uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál (žalobkyně). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.
9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004 ) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (listopad 2014) činily v průměru 14,93 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 205 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než třináctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 14 720 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.
10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně a tato společnost tak zcela jistě neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 27. 11. 2014, je neplatná jako celek.
12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 20 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni částku ve výši 8 700 Kč, má žalovaný dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 11 300 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění výzvou ze dne 16. 3. 2016, odeslanou žalovanému následujícího dne a doručenou dne 22. 3. 2016. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu 5 dnů (do 29. 3. 2016). S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně za období od 30. 3. 2016 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. ”), když s ohledem na převážný neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
15. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek na účet soudu bylo rozhodnuto v souladu se zákonem č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, položky 2, bodu 2 sazebníku. Doplatek soudního poplatku zaplatí žalobkyně na bankovní účet Okresního soudu Plzeň-jih č.ú. číslo, variabilní symbol ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.