Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 209/2020-63
: Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 44 828,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 682 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 24 682 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 146,15 Kč s úrokem ve výši 100,48 % ročně z částky 29 693,53 Kč od 25. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 705 Kč od 25. 1. 2020 do 18. 2. 2021 a z částky 14 023 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 682 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 24 682 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 146,15 Kč s úrokem ve výši 100,48 % ročně z částky 29 693,53 Kč od 25. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 705 Kč od 25. 1. 2020 do 18. 2. 2021 a z částky 14 023 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 44 828,15 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 162,46 % ročně, který mu vyplatila dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 2 659 Kč, splatných vždy k 19. dni kalendářního měsíce. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v příslušných registrech a na základě informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný uhradil pouze dvě splátky po 2 659 Kč a se třetí se již dostal do prodlení, a proto byl celý úvěr žalobkyní zesplatněn ke dni 23. 1. 2020. Žalovaná částka 44 828,15 Kč sestává z (nové) jistiny 37 107,71 Kč zahrnující přirostlý úrok ve výši 7 414,18 Kč (k původní jistině 29 693,53 Kč), smluvní pokuty za prodlení ve výši 998 Kč, nákladů spojených s upomínáním 600 Kč a smluvní pokuty 0,1 % z jistiny po zesplatnění k datu sepsání žaloby ve výši 6 123,15 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na datum, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil a soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ), v jeho nepřítomnosti.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně, jakožto registrovaný poskytovatel nebankovních úvěrů (u ČNB), uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které mu měla poskytnout částku 30 000 Kč s úrokovou sazbou 162,46 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 2 659 Kč. Dále bylo ve smlouvě ujednáno, že v případě prodlení se splátkou delším než 30 dnů je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu 499 Kč a náhradu nákladů spojených s upomínáním 200 Kč (odst. 6.1. a 6.2.) a dále že v případě prodlení s jakoukoliv splátkou delším než 65 dnů dochází k automatickému zesplatnění úvěru, po kterém je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny (odst. 6.3. a 6.5.). Úvěr byl dle oznámení ze dne datum schválen žalobkyní, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný zaplatil dvě splátky úvěru. Dopisem ze dne 23. 1. 2020 žalobkyně zesplatnila úvěr. Z hodnocení klienta ze dne datum vyplývá, že žalovaný uvedl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 15 364 Kč (dále doložen potvrzením zaměstnavatele) a výdaje ve výši 1 000 Kč na bydlení, 2 000 Kč na výživu jednoho dítěte v domácnosti, navíc byla započítána částka životního minima 3 410 Kč, celkové výdaje tak byly vyhodnoceny ve výši 6 410 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací a z registru SOLUS soud pouze zjistil, že žalobkyně žalovaného v těchto rejstřících lustrovala. Podle dokladu o vyplacení úvěru byla dne datum žalovanému vyplacena částka 30 000 Kč. Dne 20. 12. 2019 a 20. 1. 2020 žalobkyně vyhotovila dopisy, ve kterých opakovaně upozorňovala žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru, nicméně není zřejmé, zda a případně kdy tyto dopisy byly žalovanému doručeny či odeslány, stejně jako oznámení o zesplatnění z 23. 1. 2020. Výzvou ze dne 18. 6. 2020 (odeslanou dne 19. 6. 2020) žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby. Z předsmluvního formuláře, kopie dokladu žalovaného, z prohlášení klientů a z vyjádření znalce soud pro posuzovanou věc žádné relevantní skutečnosti nezjistil.
5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne datum (resp. datum) s žalovaným úvěrovou smlouvu, dle které poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, ze které žalovaný splatil žalobkyni celkem 5 318 Kč. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně při zkoumání jeho výdajů (na rozdíl od řádně ověřeného příjmu) vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným, které nijak neověřovala.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Zejména nedostatečným způsobem zkoumala výdaje žalovaného, protože se spokojila pouze s tvrzením žalovaného o tom, že jeho měsíční výdaje činí 6 410 Kč, a to včetně výdajů pro svou obživu (3 410 Kč) a jednoho dítěte (2 000 Kč) a nákladů na bydlení (1 000 Kč - včetně inkasa, tj. poplatků a plateb za energie), a to bez jediného dokladu, který by takto nízkou částku osvědčoval. Kromě toho žalobkyně věděla, že má žalovaný bankovní účet, neboť mu na něj úvěr vyplácela, přesto si nevyžádala výpisy z tohoto účtu, ačkoli by právě z nich mohly vyplynout pravidelné výdaje žalovaného a jeho celková finanční situace. Rozhodně tak nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného posoudila dostatečně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků a smluvních pokut. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 30 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni uhradil částku 5 318 Kč, takže nadále žalobkyni dluží z titulu bezdůvodného obohacení částku 24 682 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 18. 2. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 19. 2. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez doloženého právního důvodu uplatnila již od 25. 1. 2020. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 24 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení (19. 2. 2021) vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části ohledně částky 20 146,15 včetně souvisejícího příslušenství žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
11. Přestože měl žalovaný (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.
Poučen
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci.