Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 15/2021-30

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Johnovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 28 388 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 388 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 816,39 Kč, úrok 15 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 267,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 726,90 Kč od 21. 5. 2020 do 26. 11. 2020, zákonný úrok z prodlení z částky 4 726,90 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 388 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 816,39 Kč, úrok 15 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 267,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 726,90 Kč od 21. 5. 2020 do 26. 11. 2020, zákonný úrok z prodlení z částky 4 726,90 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 28 388 Kč s příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 267,08 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 1 816,39 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 726,90 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela se žalovaným dne 11. 7. 2018 smlouvu o úvěru číslo (dále jen smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 27 888 Kč (úvěr 15 000 Kč, úrok v pevné výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas (poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 21. 2. 2019) a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila nesplacenou část úvěru dne 24. 6. 2020 na žalobkyni. Dluh žalovaného žalobkyně vyčíslila částkou 28 388 Kč s příslušenstvím. Uvedený dluh se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 960,38 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 766,52 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 925,48 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 994,06 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 241,56 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 500,00 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši měsíčního příjmu 37 000 Kč, měsíční výdaje 16 410 Kč a jeho použitelný příjem je tedy 20 590 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u právnická osoba anonymizována tři slova, se sídlem ulice a číslo, obec, PSČ obec a číslo, IČO, nemá žádnou vyživovací povinnost vůči dalším osobám.

2. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle , neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Podle proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 11. 7. 2018, přílohy č. 1 – předpis splátek a z informací o zpracování osobních údajů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 7. 2018 smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne 11. 7. 2018 bylo soudem zjištěno, že žalovaný uvedl svůj příjem 37 000 Kč; výdaje na bydlení, energii 3 000 Kč; náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč a měsíční splátky dosavadních půjček 10 000 Kč. Dále uvedl jako vzdělání střední s maturitou, bydlení v nájmu, rodinný stav svobodný, žádné vyživované dítě do 26 let, zaměstnán u Pro-Temp spol. s. r o. V žádosti je uvedeno, že žalovaný své příjmy doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou. Žalobkyně však žádnou z těchto listin soudu nepředložila. Z y označené jako transakční historie soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 8 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, seznamu postoupených pohledávek, prohlášení o pravosti podpisu, dodatku č. 1 ze dne 13. 7. 2020 ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne 29. 7. 2020, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z předžalobní výzva ze dne 11. 11. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Z podacího lístku ze dne 11. 11. 2020 soud ověřil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.

4. Soud má tedy za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 11. 7. 2018 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení na částku 27 888 Kč (úvěr 15 000 Kč, náklady spotřebitelského úvěru 12 888 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Předchůdce žalobkyně si neověřil tvrzení žalovaného o svých příjmech a výdajích. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradil pouze část (8 000 Kč), právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka za žalovaným, kterou smlouvou o postoupení pohledávek převedla na žalobkyni.

5. K výzvě soudu podle , (dále jen „ “), žalobkyně soudu nedoložila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím, že si ověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného.

6. Podle , (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje

10. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení stanovuje výši úroku z prodlení.

13. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK).

14. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně ničím neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet žalovaný úvěr. V projednávaném případě sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nikoliv však řádně s odbornou péčí. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat postup, kdy se věřitel spolehne na spotřebitelovo objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Právní předchůdkyně žalobkyně si měla zejména vyžádat prokázání tvrzeného nízkého nájmu předložením nájemní smlouvy a inkasa a zároveň měla od žalovaného požadovat předložení výpisu z účtu se zůstatkem a výplatou mzdy a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Pokud je v žádosti o úvěr zaškrtnuto políčko o doložení výplatní pásky a pracovní smlouvy, měla by je žalobkyně (její předchůdce) mít k dispozici a předložit soudu, což neučinila. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného a pouze se spoléhala na údaje, které žalovaný v žádosti o úvěru uvedl. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti.

15. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v  odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné ( y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru ( ), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

16. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech ostatních smluvních nároků žalobkyně včetně poplatků i úroků zamítl.

17. Dle 2991 odst. 1, 2 plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný uhradil pouze 8 000 Kč, rozdíl činí 7 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný v této výši na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech ostatních smluvních nároků žalobkyně včetně poplatků i úroků zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle , ve výši stanovené od prokazatelné výzvy k zaplacení (arch ze dne 11. 11. 2020 + 3 dny k doručení dle + lhůta k plnění ve výzvě).

18. V dané věci byla žalobkyně převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

19. Podle soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.