Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
24 C 23/2021-44
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr et Mgr Bc Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 32 075,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 400 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 675,06 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 754,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 768,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 015,06 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 600 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 015,06 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 400 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 675,06 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 754,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 768,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 015,06 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 600 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 015,06 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 32 075,06 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne datum a datum. Na základě těchto smluv byly žalovanému poskytnuty částky 12 000 Kč a 20 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smluv. Ve smlouvě ze dne datum se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách i částku 8 880 Kč (dále jen„ poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně podle článku 1.4 smlouvy, z poplatku ve výši 2 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a ve smlouvě ze dne datum se zavázal vrátit v 78 týdenních splátkách i poplatek 17 800 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 400 Kč, úroků ve výši 21,27 % ročně podle článku 1.4 smlouvy, z poplatku ve výši 4 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jeho příjmů a výdajů, výpis z insolvenčního rejstříku a dokumenty předložené žalovaným, a to pracovní smlouva a výplatní pásky. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku ze smlouvy ze dne 16. 11. 2017 zaplatil dne 23. 7. 2020, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 1. 1. 2019, a poslední splátku ze smlouvy ze dne 25. 2. 2018 zaplatil dne 25. 11. 2019, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 25. 8. 2019. S účinností ke dni 29. 11. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávky z obou smluv za žalovaným v neuhrazené výši 5 270 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 4 058,57 Kč a poplatku ve výši 1 211,43 Kč, a ve výši 30 810 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 20 000 Kč a poplatku ve výši 10 810 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 29. 11. 2019. Po datu postoupení pohledávek žalovaný uhradil na svůj dluh ze smlouvy ze dne datum částku 2 500 Kč, čímž došlo ke snížení dlužné jistiny z této smlouvy na částku 4 015,06 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu z uvedených smluv.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 8 880 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 1 680 Kč, poplatek ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že poskytnutou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že i tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 17 800 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 3 400 Kč, poplatek ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, a to v 78 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že i tuto poskytnutou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy.
4. Podle článku 1.4 obou smluv se smluvní strany dohodly, že zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy a v případě úhrady úvěru v 58 splátkách činí 23,72 % ročně a v případě úhrady úvěru v 78 splátkách činí 21,27 % ročně. Podle článku 2.5 obou smluv se úhrady v podobě týdenních splátek započítávají nejprve na úrok, poté na poplatek, poté na náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění anonymizována dvě slova, pokud si je žalovaný zvolil, a až následně na jistinu spotřebitelského úvěru; v případě uzavření více než jedné smlouvy o spotřebitelském úvěru budou jakékoliv splátky zaplacené žalovaným v daném období použity na úhradu splátek všech jednotlivých spotřebitelských úvěrů, a to v pořadí od splátky splatné nejdříve, a bude-li takto splatných splátek vícero, pak se tyto uhradí poměrně v závislosti na výši splátek jednotlivých spotřebitelských úvěrů. Podle článku 5.1 obou smluv má právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky právo požadovat úhradu nesplacené jistiny, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty, účelně vynaložených nákladů na upomínání a soudních výloh. Podle článku 6.1 obou smluv smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran.
5. Z karty zákazníka právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 11. 2017 se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 19 800 Kč, jeho běžné měsíční výdaje činí 12 400 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji činí 8 400 Kč. V části nazvané Dokumenty k ověření finanční situace žadatele právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti pracovní smlouva a výplatní pásky. Z karty zákazníka právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 25. 2. 2018 se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 20 100 Kč, jeho běžné měsíční výdaje činí 9 440 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji činí 10 660 Kč. V části nazvané Dokumenty k ověření finanční situace žadatele právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti výplatní pásky.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazené pohledávky za žalovaným ze smluv číslo číslo. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení obou pohledávek na žalobkyni a požádala jej o uhrazení dlužných částek 5 270 Kč a 30 810 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2020 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7. 5. 2020.
7. Z usnesení anonymizováno soudu v obec ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, soud zjistil, že žalovaný doručil anonymizováno soudu v obec insolvenční návrh na svou osobu a dne datum vzal tento návrh zpět, a proto uvedený soud insolvenční řízení zastavil.
8. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě mu poskytla částky 12 000 Kč a 20 000 Kč, přičemž obě tyto částky si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaný se zavázal dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s poplatky ve výši 8 880 Kč a 17 800 Kč. Při uzavírání obou smluv ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného, zjistila výši jeho příjmů, výdajů a disponibilních částek na základě jeho prohlášení a v kartách zákazníka zaškrtla, že k ověření majetkových poměrů žalovaného byly použity pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovaným v dosud neuhrazené výši 5 270 Kč a 30 810 Kč na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. Insolvenční řízení na majetek žalovaného bylo krátce po jeho zahájení zastaveno.
9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při těchto právních jednáních nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě při uzavírání obou smluv spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet oba úvěry, a proto soud posoudil obě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatné podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv.
12. Soud nepřihlížel k ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedených smluv o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného.
13. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému ze smlouvy uzavřené dne datum finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 18 110 Kč, a ze smlouvy uzavřené dne datum finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 10 490 Kč Tyto úhrady žalovaného, jejichž výše nebyla v řízení rozporována, soud s ohledem na neplatnost obou smluv započetl na dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč a 20 000 Kč, přeplatek na úhradě jistiny ze smlouvy ze dne datum ve výši 6 110 Kč započetl v souladu se smluvními podmínkami na dluh ze smlouvy ze dne datum, a tudíž žalovaný nedoplatil jistinu ze smlouvy ze dne datum v částce 3 400 Kč. Soud provedl započtení pohledávky žalovaného, neboť se jednalo o vzájemné pohledávky stejného druhu a týchž smluvních stran, které se vzájemně kryjí a které byly způsobilé k započtení v okamžiku jejich dospělosti, přičemž toto započtení mohla provést již právní předchůdkyně žalobkyně před postoupením těchto pohledávek na žalobkyni. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část poskytnuté jistiny úvěru bez souvisejících poplatků ze smlouvy ze dne datum ve výši 3 400 Kč žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou neplatné a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Jelikož insolvenční řízení na majetek žalovaného bylo zastaveno, není zde překážka k meritornímu rozhodnutí o nároku žalobkyně v tomto sporném řízení. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen uhradit žalobkyni zbývající dluh na neuhrazené jistině úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 3 400 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném žalovanému dne 13. 12. 2019 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 7. 5. 2020; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019, žalovanému mohlo být doručeno nejdříve následující den, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 24. 12. 2019 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 3 400 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků a poplatků za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost obou smluv zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků podle smluv o úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedených smluv nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny ve výši 3 400 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k plnění mohla být žalovanému doručena nejdříve dne 14. 12. 2019, lhůta k plnění mu uplynula dne 24. 12. 2019 a prodlení žalovaného započalo až dnem 25. 12. 2019 a nikoliv již 30. 11. 2019.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 3 400 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 28 675,06 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.