Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 51/2021-28
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní titul Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 23 185,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 300 Kč od 20.7.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 14 885,11 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 300 Kč od 20.7.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 14 885,11 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, uzavřeli dne 19.6.2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 37 333 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 623 Kč, s tím, že poslední splátka ve výši 576 Kč byla stanovena na den 13.8.2018. Celkovou částku tvoří jistina (20 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (3 577 Kč), částka za zpracování a doručení (4 940 Kč) a poplatku za administrativní činnost a flexibilní splácení (8 816 Kč). Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřené mezi původním věřitelem (právnická osoba) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 20.1.2020. Žalobce požadoval zaplatit částku 23 185,11 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (14 492,21 Kč) a dlužné části poplatku (8 692,80 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 29% ročně z částky 14 492,21 Kč od 14.8.2018 (vznik práva na uhrazení celé dlužné částky) do 20.1.2020 (6 424,39 Kč), dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 492,21 Kč od 20.2.2018 (konec lhůty pro úhradu poslední splátky) do 20.1.2020 (2 606,23 Kč), dále úrok ve výši 29 % ročně z částky 14 492,21 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 492,21 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila.
2. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná
a poskytovatel úvěru (právnická osoba) uzavřeli dne 19.6.2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které věřitel žalované poskytl částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že hotovost v částce 20 000 Kč převzala. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli jistinu (20 000 Kč) a dále tzv. poplatek sestávající se z pevného úroku (3 577 Kč), poplatku za zpracování a doručení a flexibilní splácení (4 940 Kč) a částka za administrativní činnost a komfortní splácení (8 816 Kč), tj. celkovou částku 37 333 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce číslo). Žalovaná se poskytnutou zápůjčku zavázala splácet v pravidelných 60ti týdenních splátkách po 623 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7 den po uzavření smlouvy. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 29% ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde si strany v čl. 10 smluvních podmínek ujednaly, že pokud žalovaná neuhradí včas splátku, má právní předchůdce žalobce právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Toto právo může anonymizováno uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky, a to výzvou k úhradě dlužné splátky v dodatečné lhůtě alespoň 30 dní, po jejímž uplynutí se neuhrazená částka jistiny zápůjčky stane splatnou. Z čl. 18 vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou, bude-li dlužník v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky, bude smlouva prodloužena (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 20 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 11 700 Kč (nesporné tvrzení žalobce); žalobce tak uplatňuje vedle jistiny 4 695,24 Kč sjednané úroky, úroky z rpodlení a dlužné části poplatku 3 112,76 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020 (prokázáno smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 adresované žalované). Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 14.7.2020 včetně podacího archu).
3. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 19.6.2017 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
4. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované
(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
5. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované.
6. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne datum rozhodnutí,
č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 16.3.2021 (č. l. 17) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, rovněž uvedl, že žalovaná měla při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti, jinak nejednala poctivě a v dobré víře a mohla se dopustit trestného činu. Rovněž namítal s ohledem na datum uzavření smlouvy, že předmětná smlouva byla uzavřena po nabytí účinnosti zákona 257/2016 Sb. a neprokázání splnění povinnosti dle ust. §84 - §89 nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Dále uvedl, že postačuje, že poskytovatel zápůjčky měl listin y, ze kterých vycházel při zkoumání úvěruschopností žadatele k dispozici a nepořizoval si z nich kopie. Zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. číslo jednací. K jednání se žalobce nedostavil (řádně omluven), takže ho soud nemohl u jednání dne 29.4.2021 poučit v uvedeném směru o jeho povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
7. Žalobce tak v řízení nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že jeho právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalované a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002, Mimořádná příloha, s. 21). Na tom nic nemění ani znění omluvy zástupce žalobce (uvedený přípis č. l. 26), že žádá o odročení jednání, pokud by soud shledal, že tvrzení žalobce nejsou dostatečná a žalobnímu návrhu by nemohlo být zcela vyhověno.
8. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaná měla za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech (jinak se mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu), pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Ještě jinak řečeno, skutečnost, zda se žadatel (ne) dopustil trestného činu úvěrového podvodu, je nepodstatná pro posouzení, zda poskytovatel úvěru postupoval s náležitou odbornou péčí. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem.
9. Právní názor žalobce, že následkem nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele je relativní neplatnost, není správný. I v „ nových“ poměrech (pro smlouvy o spotřebitelském úvěru řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ) platí, že se jedná o neplatnost absolutní (k níž musí soud přihlížet i bez návrhu), jak bylo podrobně vysvětleno výše.
10. K námitce, že žalobce ani jeho právní předchůdce (který smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíral) nemají k dispozici kopie dokladů a jiných dokumentů předložených žalovanou při uzavírání smlouvy, lze doplnit následující. Nejde jen o to, zda uvedené listin y (doklady žalované, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalované (jak na jeho příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
11. Žalobce na podporu své argumentace, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované, předložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. K tomu zdejší soud dodává, že zkoumání úvěruschopnosti je z povahy věci vždy věcí individuálního posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu. Závěr o (ne) splnění povinnosti podnikatele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vždy navázán na pečlivé zhodnocení konkrétního skutku. Zejména ale soud konstatuje, že se řídí právními závěry ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které na jiném místě odůvodnění reprodukuje. Rozhodnutí odvolacího soudu v (jiné) konkrétní věci takovou ustálenou judikaturou, jíž by měl následovat, být nemůže. Žádá-li žalobce, aby věc byla s ohledem na § 13 o. z. rozhodnuta stejně jako v uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu, pak podle uvedeného ustanovení žalobce nemá právo na„ stejné rozhodnutí“, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu; tímto důvodem jsou právě skutečnosti shora uvedené (odlišný skutkový základ projednávaných věcí, soulad rozhodnutí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
12. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobce splnil povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (tj. že požadavku odborné péče dostál), posoudil soud uvedenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou § 588 o.z. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností a s hotovostním režimem splátek. Žalovaná uhradila částku 11 700 Kč, na tuto smlouvu tak zbývá doplatit částka 8 300 Kč (20 000 Kč minus 11 700 Kč), kterou soud žalobci přiznal.
13. Smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle nichž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným nejsou dotčeny, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu
o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012).
14. Žalobce tak má nárok na vrácení (zaplacení) jistiny dluhu a úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalované (§ 573 a § 1970 o. z.). Ostatní dílčí nároky soud zamítl. Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
15. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žalobce má nárok na vrácení (zaplacení) jistiny dluhu a úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalované (§ 573 a § 1970 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaná je tedy v prodlení ode dne 20.7.2020 a od tohoto dne náleží žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, která činí 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Ostatní dílčí nároky soud zamítl. Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná, která byla v tomto řízení úspěšnější by měla vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žádná náhrada nákladů řízení však žalovanou nebyla požadována a vznik nákladů řízení žalované z obsahu spisu ani nevyplývá, náhrada nákladů řízení jí tedy nebyla přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.