Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 29/2021-16

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr Věrou Voštovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 32 308,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 32 308,50 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 32 308,50 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 32 308,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (s účinností ke dni 28.09.2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, IČO) došlo dne 19.12.2016 k uzavření Smlouvy o úvěru číslo 2016 (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy dle čl. I. Smlouvy. Úvěr byl v souladu s čl. I. odst. 2. Smlouvy poskytnut žalovanému za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným dle čl. II. Smlouvy činily 36 500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 86 500 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru, se žalovaný v souladu čl. II. Smlouvy a Předpisu splátek zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách po 6 500 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 19.01.2018, zesplatnil.

Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.06.2020, a to s účinností ke dni 08.07.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.

Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení:

- neuhrazené jistiny ve výši 12 500 Kč

- smluvní pokuty ve výši 19 808,50 Kč

- zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného od prodlení do 20.05.2020 ve výši 3 859,95 Kč

- úroků z úvěru ve výši 12,39% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 500 Kč od 21.05.2020 do zaplacení,

- zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50% p.a. z částky ve výši 12 500 Kč od 21.05.2020 do zaplacení.

Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 18.12.2020 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně je tak nucenak se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemným podáním (odporem proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu č. EPR číslo), které bylo soudu doručeno dne 1.2.2021, v rámci kterého nezpochybnil žalovanou pohledávku s příslušenstvím a požádal o možnost hradit dlužnou částku ve splátkách. Žalobkyně se k věci vyjádřila písemným podáním ze dne 10.2.2021, navrhla vydání rozsudku pro uznání k rozsahu uznávacího projevu žalovaného a souhlasila se splátkami navrženými žalovaným. Soud z jejich písemných vyjádření dovodil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci bylo možné dle 115a , dále jen„ “, rozhodnout jen na základě účastníky předložených vyjádření a listinných důkazů, to vše v souladu se zásadou hospodárnosti řízení.

3. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání v souladu s uznávacím projevem žalovaného a podrobil žalobu věcnému posouzení. Dle ustanovení rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Dle ustanovení připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem, dle ustanovení soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje, soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. K podmínkám schválení soudního smíru Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26.6.2019 sp.zn. uvedl, že smír není možné schválit, jestliže by se příčil kogentním ustanovením zákona. Podle , , dále jen „o.z.“, si mohou osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, pokud to zákon výslovně nezakazuje, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Za kogentní ustanovení považuje soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ustanovení o.z. ve spojení s ustanovením o.z. Dle o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek - viz o. z. Zjevný rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru.

4. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru číslo 2016 (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO coby úvěrující a žalovaný coby klient připojili dne 19.12.2016 své podpisy pod Smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 50 000 Kč, převzetí částky v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovaný stvrdil svým podpisem Smlouvy. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 36 500 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 86 500 Kč, a to ve 13-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 6 500 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 2 000 Kč byl splatný při podpisu Smlouvy. Roční úroková sazba poskytnutého úvěru činí 25,85%. Z čl. IV. Smlouvy soud zjistil, že při splatnosti úvěru do 13 měsíců činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 189,38 %. V rámci uzavření Smlouvy byl žalovaným udělen souhlas se zpracováním jeho osobních údajů a součástí Smlouvy byl rovněž předpis splátek.

Z předžalobní upomínky datované dnem 18.12.2020 a z příslušného podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

Soudu byly předloženy y k prokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně. Úplným výpisem z obchodního rejstříku právnická osoba anonymizována dvě slova žalobkyně navrhla prokázat prodej části závodu právnická osoba anonymizována dvě slova na obchodní společnost právnická osoba, IČO. Obchodní společnost právnická osoba následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 uzavřené mezi obchodními společnostmi právnická osoba a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny za soubor postupovaných pohledávek a Dodatku číslo této smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně prokázala, že dne 24.7.2020 odeslala obchodní společnost právnická osoba žalovanému oznámení o postoupení pohledávky z téhož data. Z evidence plateb vyplývá, že žalovaný před podáním žaloby uhradil na svůj závazek ze Smlouvy částku ve výši 74 000 Kč.

Žalovaný v rámci svého písemného vyjádření, které bylo soudu doručeno dne 1.2.2021, nezpochybnil existenci Smlouvy, poskytnutí úvěru ani aktivní věcnou legitimaci žalobkyně.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení a násl. , , ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.z.“ - Ustanovení ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a z ustanovení a násl. o.z. - Smlouva o úvěru. Podle o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle , resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo rok anonymizováno, účinného od 1.12.2016. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle a o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný kromě úroků povinen zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok se sám o sobě může jevit jako přiměřený. Podle ustanovení o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Posuzovanou Smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 36 500 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 14 000 Kč ve výši 25,85% ročně, poplatku za sjednání úvěru ve výši 2 000 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 11 000 Kč a poplatku a za hotovostní inkaso splátek úvěru ve výši 9 500 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný povinen nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 14 000 Kč sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí 73 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 13 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 189,38 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných anonymizována tři slova na jejích internetových stránkách (příjmení – anonymizováno časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce prosince 2016 pohybovala na úrovni 9,53 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva.

7. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému bez existence platné Smlouvy je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 první věta o. z.:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

8. Ze žalobních tvrzení a důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaný oproti vyplacené částce úvěru ve výši 50 000 Kč uhradil žalobkyni, resp. její předchůdkyni před podáním žaloby částku ve výši 74 000 Kč. Žaloba je tedy nedůvodná a soudu nezbylo, než ji zamítnout – viz výrok I tohoto rozsudku, neboť žalovaný není bezdůvodně obohacen na úkor žalobkyně a veškeré další nároky vyplívající ze žaloby nad rámec jistiny spotřebitelského úvěru jsou nároky vyplývající ze Smlouvy, kterou soud posoudil jakožto neplatné právní ujednání.

9. O nákladech řízení soud rozhodl podle , tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly a žádné neuplatil, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.