Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 294/2020-35
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 21 034,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 927 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 927 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 10 107,40 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 671,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 158,07 Kč a co do smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 589,61 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 927 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 927 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 10 107,40 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 671,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 158,07 Kč a co do smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 589,61 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 21 034,40 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 12 589,61 Kč a poplatkem ve výši 8 444,79 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 158,07 Kč a dosud nevypočtený úrok z prodlení ve výši 8,05 % od 21. 1. 2020 z částky 12 589,61 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 671,27 Kč od 24. 1. 2019 do 20. 1. 2020 a od 21. 1. 2020 ve výši 29 % ročně z částky 12 589,61 Kč do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba uzavřela dne 29. 11. 2017 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na částku 14 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i poplatek ve výši 12 283 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžení prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč, úhradu za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 891 Kč a úrokovou sazbu 29 % ročně. Žalovaný se tak zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku v částce 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, poslední splátka měla být uhrazena do 23. 1. 2019. Žalovaný však poslední splátku učinil dne 17. 1. 2018. Celkově žalovaný uhradil ke dni postoupení pohledávky částku 3 073 Kč a dlužná částka činila 30 234,40 Kč, v níž je však zahrnuto navýšení účtované původním věřitelem, které není uplatňováno. Od postoupení pohledávky do sepisu žaloby nebyla žádná částka žalovaným již uhrazena. Ke dni 20. 1. 2020 činila dlužná jistina částku 12 589,61 Kč a dlužný poplatek 8 444,79 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil ani na základě předchozích výzev, ani předžalobní výzvy. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno téhož dne.
2 Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz a žalovanému byla následně do vlastních rukou doručena žaloba spolu s jejím doplněním a s výzvou k vyjádření dne 28. 1. 2021. Žalovaný na výzvu soudu k vyjádření nereagoval. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, když žalovaný byl poučen o tom, že nevyjádří-li se k navrhovanému postupu, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobním návrhu. Soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.
3 Ze smlouvy číslo ze dne 29. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný se společností právnická osoba uzavřel smlouvu o zápůjčce – označené ulice v hotovosti, na základě které si půjčil částku 14 000 Kč a zavázal se tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč sestávajícím z úroku 2 504 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení 3 888 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 891 Kč, celkem tak zaplatit 26 283 Kč, a to v 60 splátkách po 439 Kč týdně. Úrok byl dohodnut při 60 splátkách ve výši 29 % ročně.
4 Z transakční historie plateb bylo zjištěno, že žalovaný celkově uhradil částku 3 073 Kč, což uvedl i žalobce v žalobním návrhu.
5 K výzvě soudu žalobce doplnil žalobní návrh v otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, kdy sdělil, že informace poskytnuté žalovaným v žádosti o úvěru ze dne 29. 11. 2017 byly ověřeny příslušnými doklady, a to třemi výpisy z bankovního účtu za srpen až říjen 2017 a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla smlouva uzavřena, neboť dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.
6 Z předložené zákaznické karty žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že je zaměstnán jako trenér s čistým příjmem 11 919 Kč. Další příjem žalovaného je uveden ve výši 5 000 Kč a další příjem domácnosti 18 000 Kč, přitom jako počet je uveden 1 příjem žadatele, běžné měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 1 000 Kč jako externí splátky zápůjček a odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč. Doložena měla být pracovní smlouva uzavřená v roce 2014 a tři výpisy z bankovního účtu. Bydlení bylo uvedeno v nájmu, osobní stav – ženatý s jednou vyživovací povinností, důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje.
7 Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8 Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9 Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10 Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11 Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze částečně.
12 Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15 Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018 ) i z příjmení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.
16 Je sice skutečností, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
17 Vycházeje z uvedených hledisek, je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
18 V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména ze zákaznické karty žalovaného, že neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. příjmení zjistil jeho příjem, jehož výši uvedl 11 919 Kč, ale tento řádně neprověřil. Ze zákaznické karty žalovaného vyplývá počet zdrojů příjmů žadatele, který je uváděn pouze jeden, avšak dále je uveden i další příjem 5 000 Kč, aniž by bylo uvedeno, o jaký příjem se jedná, a rovněž je uveden i další příjem v domácnosti 18 000 Kč, ani by bylo jen uvedeno, jak byl tento příjem ověřen. Z karty rovněž vyplývá, že žalovaný bydlí v nájmu, s takovýmto výdajem však není ani počítáno, není žádným způsobem uveden, Dále z karty vyplývá, že je žalovaný je ženatý a má jednu vyživovací povinnost, přitom odhadované měsíční výdaje tak nemohou být pouze 5 000 Kč, když nejde ani o životní minimum pro dvě nebo tři osoby. Žalobce jako věřitel tak vycházel především z údajů žalovaného jako spotřebitele, přitom je třeba ale i určité jeho obezřetelnosti a k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale je třeba jejich prověření a či doložení si těchto tvrzení. Nebyly také řádně zjištěny výdaje žalovaného, které vyplývaly z jeho tvrzení o osobním stavu a bydlení.
19 Soud tak má za to, že prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobce neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, naopak si právní předchůdkyně žalobce vystačila pouze s informacemi od žalovaného, aniž by byly všechny ověřeny, soudu také nebyly předloženy. Absence objasnění životních výdajů a závazků žalovaného tak neumožňuje zjistit poměr mezi jeho příjmy a výdaji a je tak nutno konstatovat, že právní předchůdkyně žalobce se zabývala úvěruschopností žalovaného zcela povrchně. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku . Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci, který získal pohledávku postoupením, pouze částku 10 927 Kč, když z poskytnuté zápůjčky ve výši 14 000 Kč byla vrácena částka 3 073 Kč, což uvedl žalobce, a což vyplývá i z transakční historie předložené žalobcem (14 000 – 3 073 Kč). Žalovaný dosud tuto částku navrátil, ač byl žalobcem vyzván, je proto zároveň povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 8,05 % ročně z uvedené částky. Co do zbývající částky ve výši 10 107,40 Kč i spolu s příslušenstvím, tj. úroky smluvními z prodlení, kapitalizovanými i běžícími, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut. Jednalo se pouze o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, které je tak povinen žalovaný vrátit, jak je ve výroku I. uvedeno.
20 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když úspěchy účastníků byly pouze částečné, a proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána. Žalovaný měl sice ve věci větší úspěch, ale žádné náklady řízení, jak vyplývá ze spisu, mu nevznikly.
21 S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích písemně prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí - exekuci.