Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 3/2020-73
Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 45 294 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 250 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 12 250 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro
částku 15 066 Kč s 28,63% úrokem ročně z částky 12 739,13 Kč od datum do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 739,13 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 910,60 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 600,92 Kč,
částku 17 978 Kč s 28,63% úrokem ročně z částky 17 617,59 Kč od datum do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 367,59 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 937,06 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 250 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 12 250 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro částku 15 066 Kč s 28,63% úrokem ročně z částky 12 739,13 Kč od [datum] do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 739,13 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 910,60 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 600,92 Kč, částku 17 978 Kč s 28,63% úrokem ročně z částky 17 617,59 Kč od [datum] do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 367,59 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 937,06 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky
15 066 Kč s 28,63% úrokem ročně z částky 12 739,13 Kč od datum do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 739,13 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 910,60 Kč (tj. 28,63% úrok ročně z částky 12 739,13 Kč od datum do datum; když v tomto ohledu žalobkyně přeformulovala požadovaný úrok oproti původnímu návrhu) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 600,92 Kč (v tomto ohledu žalobkyně přeformulovala požadovaný úrok oproti původnímu návrhu, avšak nedotvrdila přepočet požadované částky 1 600,92 Kč oproti původně požadované 2 654,90 Kč, v tomto je žaloba nepřesná, když není známo, z jaké částky za jaká období jsou úroky z prodlení požadovány), jakožto dluhu žalované ze smlouvy o zápůjčce číslo kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne datum. Žalovaná uhradila pouze 20 200 Kč. Úvěruschopnost žalované byla ověřena zhodnocením od žalované požadovaných a získaných informací, byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované, informace byly zaznamenány v zákaznické kartě. V případě této smlouvy se jednalo o výměru příspěvku na mateřské dovolené, doklady SIPO za 12/ 2015 a 2/ 2016, ověřením, že žalovaná není v insolvenci. Žalovaná uvedla, že má stálý příjem ze státní podpory, pracovního výdělku, nemá úvěr či zápůjčku u jiné společnosti. Byla tedy vyhodnocena jako solventní.
30 228 Kč s 28,63% úrokem ročně z částky 17 617,59 Kč od datum do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 17 617,59 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 937,06 Kč (tj. 28,63% úrok ročně z částky 17 617,59 Kč od datum do datum) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 213,99 Kč (tj. 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 17 617,59 Kč od datum do datum), jakožto dluhu žalované ze smlouvy o zápůjčce číslo kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne, dne datum. Žalovaná uhradila pouze 8 750 Kč. Úvěruschopnost žalované byla ověřena zhodnocením od žalované požadovaných a získaných informací, byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované, informace byly zaznamenány v zákaznické kartě. V případě této smlouvy se jednalo o výměru příspěvku na mateřské dovolené, doklady SIPO za 2,4,5/ 2016, ověřením, že žalovaná není v insolvenci. Žalovaná uvedla, že má stálý příjem ze státní podpory, pracovního výdělku, nemá úvěr či zápůjčku u jiné společnosti. Byla tedy vyhodnocena jako solventní.
2. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, se zavázala žalované poskytnout částku 19 000 Kč, za poplatek 16 266 Kč (číslo smlouvy číslo). Poplatek 16 266 Kč sestává z úroku 3 363 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 733 Kč, poplatku za hotovostní režim splátek 8 170 Kč Částku 35 266 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 588 Kč, výše poslední splátky je 574 Kč (k rukám osoby dle čl. 17 smlouvy). První splátka je splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až po předposlední splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední splátka je splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Žalovaná převzala zápůjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne datum (čtvrtek). Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek. První splátka byla splatná dne datum (čtvrtek), další splátky jsou splatné do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období, tedy vždy do neděle daného týdne (smluvní strany tímto vyloučily aplikaci § 607 o. z.) Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení datum (nikoli jak chybně uvedla žalobkyně datum). Dle smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce se jedná o neúčelovou zápůjčku, s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou (čl. 1). Administrativní činnost zahrnuje činnost dle čl. 2 smluvních podmínek (čl. 2). Hotovostním režimem splátek se rozumí doplňková volitelná činnost bezprostředně související s poskytováním a splácením zápůjčky, zahrnuje mimo jiné osobní výběr splátek celkové dlužné částky v místě bydliště zákazníka uvedeném v záhlaví smlouvy (čl. 2). Výše RPSN činí při 60 splátkách 90,99 % (čl. 3). Dle čl. 4 výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (čl. 20), uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 28,63 % ročně při počtu 60 splátek. Dle čl. 20 je smlouva uzavírána na dobu určitou, ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Dle čl. 6 se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s podmínkami smlouvy. Dle čl. 12 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 18 v případě prodlení zákazníka s placením splátky celkové dlužné částky vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení. Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (čl. 21 ). Smluvní podmínky tvoří 2 strany hustě popsaného textu, rozděleného na 24 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovanou samostatně podepsány. Ze zákaznické karty klienta soud zjistil, že žalovaná tuto dne datum vyplnila tak, že požaduje poskytnutí zápůjčky 19 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, a dále uvedla, že bydlí s rodiči má středoškolské vzdělání, je vdaná, nemá auto, má tři nezaopatřené děti, je v domácnosti na mateřské dovolené, při vyplnění karty měl být předložen občanský průkaz, výměr podpory a doklady o úhradě SIPO 12/ 2015 a 1,2/ 2016, její čistý příjem je 9 100 Kč, další příjem domácnosti 8 500 Kč a 10 000 Kč (bez identifikace toho, o jaký příjem nebo příjem koho se jedná), celkem tak příjem domácnosti 27 600 Kč, odhadované měsíční výdaje 6 182 Kč (z toho 500 Kč nájem, inkaso, 300 Kč telefon, 1 382 Kč interní splátky anonymizováno, 4 000 Kč výdaje na domácnost). Zápůjčku u jiné společnosti nemá, nemá bankovní účet, nemá kreditní kartu. Malým textem je na druhé straně dole uvedeno, že žadatel o zápůjčku čestně prohlašuje, že proti němu není vedeno insolvenční řízení.
4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum (tedy pouhé 3,5 měsíce od smlouvy dle předchozího odstavce) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, se zavázala žalované poskytnout částku 21 000 Kč, za poplatek 17 978 Kč (číslo smlouvy číslo). Poplatek 17 978 Kč sestává z úroku 3 717 Kč, poplatku za administrativní činnost 5 231 Kč, poplatku za hotovostní režim splátek 9 030 Kč Částku 38 978 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 650 Kč, výše poslední splátky je 628 Kč (k rukám osoby dle čl. 17 smlouvy). První splátka je splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až po předposlední splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední splátka je splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Žalovaná převzala zápůjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne datum (čtvrtek). Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek. První splátka byla splatná dne datum (čtvrtek), další splátky jsou splatné do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období, tedy vždy do neděle daného týdne (smluvní strany tímto vyloučily aplikaci § 607 o. z.) Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení datum (nikoli jak chybně uvedla žalobkyně datum). Dle smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce se jedná o neúčelovou zápůjčku, s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou (čl. 1). Administrativní činnost zahrnuje činnost dle čl. 2 smluvních podmínek (čl. 2). Hotovostním režimem splátek se rozumí doplňková volitelná činnost bezprostředně související s poskytováním a splácením zápůjčky, zahrnuje mimo jiné osobní výběr splátek celkové dlužné částky v místě bydliště zákazníka uvedeném v záhlaví smlouvy (čl. 2). Výše RPSN činí při 60 splátkách 90,99 % (čl. 3). Dle čl. 4 výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (čl. 20), uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 28,63 % ročně při počtu 60 splátek. Dle čl. 20 je smlouva uzavírána na dobu určitou, ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Dle čl. 6 se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s podmínkami smlouvy. Dle čl. 12 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 18 v případě prodlení zákazníka s placením splátky celkové dlužné částky vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení. Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (čl. 21 ). Smluvní podmínky tvoří 2 strany hustě popsaného textu, rozděleného na 24 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovanou samostatně podepsány. Ze zákaznické karty klienta soud zjistil, že žalovaná tuto dne datum vyplnila tak, že požaduje poskytnutí zápůjčky 21 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, a dále uvedla, že bydlí s rodiči má učňovské vzdělání, je vdaná, nemá auto, má dvě nezaopatřené děti, je v domácnosti na mateřské dovolené, při vyplnění karty měl být předložen občanský průkaz, výměr podpory a„ ústřižek“ (není jasné, o co se jedná) a doklady o úhradě SIPO 2,4,5/ 2016, její čistý příjem je 8 924 Kč, další příjem žalované 2 500 Kč (není jasné, co je jeho zdrojem) a další příjem domácnosti 12 600 Kč (bez identifikace toho, o jaký příjem nebo příjem koho se jedná), celkem tak příjem domácnosti 24 024 Kč, odhadované měsíční výdaje 8 346 Kč (z toho 500 Kč nájem, inkaso, 200 Kč telefon, 2 646 Kč interní splátky anonymizováno, 5 000 Kč výdaje na domácnost). Zápůjčku u jiné společnosti nemá, nemá bankovní účet, nemá kreditní kartu. příjmení textem je na druhé straně dole uvedeno, že žadatel o zápůjčku čestně prohlašuje, že proti němu není vedeno insolvenční řízení.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou (na straně 110 ze 159). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení). Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ze smluv o zápůjčce, opětovně upozorněna na postoupení na žalobkyni (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).
6. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že v době sjednání uvedených smluv měla žalovaná skutečně tři nezletilé děti (narozené 2010, 2012, 2015), v prosinci 2016 se jí narodilo dítě čtvrté. Z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že žalovaná má v současnosti osm exekučních řízení.
7. Jednotlivé závazkové vztahy, vzniklé dne datum a datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinným do 30. 11. 2016). Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.
8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
9. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
10. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
11. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
12. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.
13. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám, tedy jak ze smlouvy o zápůjčce číslo tak číslo dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba o poskytnutí zápůjčky opakovaně a to v rozmezí pouhých cca 3,5 měsíců. Závazek, k jehož úhradě se zavázala v obou případech v 60. týdenních splátkách (tedy po podstatnou dobu se splátky překrývaly), činil v případě smlouvy ze dne datum částku 35 266 Kč, v případě smlouvy ze dne datum částku 38 978 Kč. Tedy během 3,5 měsíce se žalovaná dostala do takové finanční situace, že potřebovala sehnat peníze v částce 40 000 Kč, když přistoupila k tomu, že bude povinna úvěrujícímu zaplatit 74 244 Kč (to je o 34 244 Kč více). Výdělkové, resp. příjmové a majetkové poměry žalované se přitom pohybovaly v podprůměrné výši, když se jednalo o osobu, která byla na mateřské, resp. rodičovské dovolené s měsíčním příjmem státní podpory cca 8 900 Kč až 9 100 Kč (v tomto je zarážející, nakolik se jedná o pravdivé údaje a zda byly skutečně ověřeny oproti výměrům, když jsou uvedeny odlišné údaje za tak krátké časové období). Navíc se jednalo o opakované zápůjčky poskytnuté od tohoto zapůjčitele (i v zákaznické kartě ze dne datum je totiž uvedena platební povinnost žalované u právnická osoba, pod zkratkou„ interní splátky anonymizováno“). Jak je uvedeno shora, žalovaná měla tři nezletilé děti, přičemž v kartě z března 2016 uvedla tento počet dětí, v kartě z července 2017 již uvedla pouze děti dvě. I tato skutečnost způsobu vyplnění údajů v zákaznické kartě je zarážející a vzbuzuje pochybnost o pravdivosti vyplněných údajů, ostatně stejně jako to, že uvedla v červenci svůj další příjem bez uvedení jeho zdroje, a bez jakéhokoli jeho doložení. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské zápůjčky ve smyslu § 2390 an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ zápůjčky poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale logicky by měl vycházet i ze způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 9 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí zápůjčky postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutou zápůjčku splácet, resp. neprověření vydlužitele dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovanou uvedených informací v zákaznické kartě z března a července 2016. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel zápůjčky po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem zápůjčky vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel zápůjčky lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele zápůjčky v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a s ohledem na shora uvedené, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Žalobkyně sama nedotvrdila, jakým způsobem uvažovala (resp. její právní předchůdce), pokud vyhodnotila žalovanou jako osobu dostatečně solventní. Soud proto posoudil údaje uvedené v zákaznických kartách, které sdělila a svým podpisem stvrdila žalovaná, v souvislostech poskytnutých zápůjček, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl uvedené spotřebitelské zápůjčky, když v tomto případě existovaly zásadní a zcela zjevné pochybnosti o tom, jak pravdivě či naopak ledabyle jsou vyplňovány údaje žalovanou (odlišnost ve způsobu vzdělání, počtu dětí, tedy tak zásadních skutečnostech, ovlivňujících měsíční náklady na živobytí). Zjevnost této skutečnosti je dána i tím, že žalovanou uvedený ostatní příjem v měsíci není nijak konkretizován a právního předchůdce žalobkyně ani nezajímalo, co je jeho zdrojem, resp. jakékoli jeho doložení. V kontextu žalovanou tvrzených údajů v zákaznických kartách je zarážející, proč byly údaje v rozmezí pouhých 3,5 měsíce vyplněny s jistými odlišnostmi. S ohledem na toto soud pochybuje o tom, že bylo cílem zapůjčitele zjistit skutečnou úvěruschopnost žalované. Naopak, údaje byly vyplňovány tak, aby se dospělo k „ nějakému použitelnému příjmu“ a zápůjčky mohly být sjednány. Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti vzbuzuje dále to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval žádné doklady k ověření tvrzených měsíčních výdajů. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce číslo číslo z důvodu, že právnická osoba, poskytl žalované obě dvě zápůjčky i přes vědomí negativních zjištění významných pochybností, vztahujících se k úvěruschopnosti žalované (jednalo se tedy o plnění této zákonné povinnosti toliko„ pro formu“). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. V případě smlouvy o zápůjčce číslo byla žalované poskytnuta částka 19 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 20 200 Kč (v částce 14 950 Kč do datum, poté v průběhu roku 2018 a 2019 částku 5 250 Kč), tuto částku soud započet oproti 19 000 Kč. Žalovaná tak poskytnuté peněžní prostředky 19 000 Kč zcela vrátila, resp. přeplatila. S ohledem na uvedené není žaloba důvodná a soud ji zcela zamítl (soud nepřiznal ani úroky z prodlení dle postupných úhrad v roce 2018 a 2019, do úhrady 19 000 Kč, neboť změnou žaloby žalobkyně nedotvrdila přepočet požadované částky 1 600,92 Kč oproti původně požadované 2 654,90 Kč, v tomto je žaloba nepřesná, když není známo, z jaké částky za jaká období jsou požadovány). Soud proto žalobu zamítl pro 15 066 Kč s 28,63% úrokem ročně z částky 12 739,13 Kč od datum do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 739,13 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 910,60 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 600,92 Kč. V případě smlouvy o zápůjčce číslo byla žalované poskytnuta část 21 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 8 750 Kč (do datum), tuto částku soud započet oproti 21 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 12 250 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 12 250 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 17 978 Kč s 28,63% úrokem ročně z částky 17 617,59 Kč od datum do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 367,59 Kč od datum do zaplacení (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky), s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 937,06 Kč.
19. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř. o. s. ř. , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 18,5 %, v rozsahu 81,5 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 63 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
20. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.