Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
19 C 17/2021-28
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr Zdeňkem Hammerem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18 374 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 282 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 578,4 Kč, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 282 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky ve výši 15 092 Kč, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 820,66 Kč, dále co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 585,33 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 719,47 Kč, od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 282 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 578,4 Kč, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 282 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky ve výši 15 092 Kč, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 820,66 Kč, dále co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 585,33 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 719,47 Kč, od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 18 374 Kč s příslušenstvím, představující úroky, částečně kapitalizované částkou ve výši 820,66 Kč a zákonné úroky z prodlení, částečně kapitalizovanými částkou ve výši 578,40 Kč. Uvedl, že dne 18.9.2018 právní předchůdce žalobce, spol. právnická osoba, jako věřitel, uzavřel s žalovaným, jako dlužníkem, smlouvu o úvěru číslo. Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Vyjma poskytnuté částky se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a úhradu za možnost splácet úvěr v hotovosti ve výši 1 800 Kč. Úrok byl mezi stranami sjednán pevnou částkou ve výši 963 Kč. Žalovaný se celkovou částku na úhradu úvěru ve výši 18 592 Kč zavázal hradit v 14i měsíčních splátkách ve výši á 1 328 Kč. Žalovaný se zavázal nejpozději poskytnutý úvěr uhradit do 18.11.2019. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, ke dni splatnosti úvěru se ocitl v prodlení. Poslední splátku uhradil dne 14.1.2019 ve výši 1 330 Kč a dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky, tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Uhrazené splátky žalobce započetl na úhradu dlužné jistiny i souhrnného poplatku. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplatit částku ve výši 6 585,33 Kč, představující dlužnou jistinu úvěru, částku ve výši 416,14 Kč představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částku 1 149,59 Kč představující úhradu za poskytnutí úvěru a částku ve výši 593,50 Kč představující úhradu za administrativní činnost. Dále žalobce požadoval uhradit částku ve výši 3 129,44 Kč, kdy tato částka představuje úhradu za možnost splácet dluh v místě bydliště a dále částku 6 500 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu. Úrok žalobce kapitalizoval částkou ve výši 820,66 Kč a to za období od 19.11.2019 do postoupení pohledávky a zákonný úrok z prodlení byl od doby prodlení do dne postoupení pohledávky kapitalizován částkou 578,40 Kč. Od 21.5.2020 požaduje žalobce uhradit smluvní úrok ve výši 15% ročně z částky 6 585,33 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 7 001,47 Kč (6 585,33 Kč + 416,14 Kč). Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. právnická osoba a žalobcem, na základě které došlo s účinností od 8.7.2020 k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byla žalovanému doručeny na evidenční adresu adresa žalovaného, kde mu byla dne 22.3.2021 uložena na poště a následně po uplynutí úložní doby byly soudní písemnosti žalovanému vhozeny do poštovní schránky.
3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že spol. právnická osoba, jako věřitel, poskytl žalovanému, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný potvrdil, že mu byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnné poplatky (úrok + úhrada za poskytnutí úvěru + náklady na vyhodnocení úvěru + možnost inkasa v hotovosti) celkem částku 8 592 Kč. Na poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 18 592 Kč a to v 14i měsíčních splátkách po 1 328 Kč Součástí smlouvy je i ustanovení o výši úroku, kdy ve variantně splácení po dobu 14i měsíců je úrok ve výši 15% a RPSN ve výši 272,44 % Smluvní pokuta byla v tiskopise smlouvy uvedena ve výši 0,1% denně z dlužné částky a to za každý den prodlení. Smlouva je žalovaným řádně podepsána dne 18.9.2018.
4. Ze splátkového kalendáře má soud za prokázáno, že žalovaný na úhradu úvěru hradil platby od19.9. 2018 do 14.1.2019, kdy celkem uhradil částku ve výši 6 718 Kč.
5. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky, kde byl žalovaný informován, že pohledávka spol. právnická osoba vůči žalovanému z nesplaceného úvěru byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2020 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, na základě které došlo s účinností k 8.7.2020 k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce.
6. Po právní stránce soud posoudil půjčku dle níže uvedených ustanovení.
Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé až ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřenímsmlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tedy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou, resp. smlouvou o zápůjčce, se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
8. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 10 000 Kč. Žalobce soudu ani netvrdil, že by zkoumal bonitu žalovaného a ani nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod.
9. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
10. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
11. Soud pro úplnost odkazuje i na nedávné rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 pod sp.zn.: C -679/18, kterému byla k posouzení předložena tzv. předběžná otázka a který judikoval, že“ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
12. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, ale žalobce neprokázal, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval.
13. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalovaného prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413)„ poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“
14. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017 -161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným, uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Vyjma shora uvedených závěrů ohledně absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru soud uvádí, že by předmětná smlouva byla neplatné i pro to, že se zjevně příčí dobrým mravům, když byl sjednán nemravně vysoký úrok, resp. náklady spotřebitelského úvěru. Dle judikátu Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004 za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát.
16. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že výše úvěru činila 10 000 Kč a veškeré poplatky spolu s úrokem činily 8 592 Kč. Dle smlouvy o úvěru při 14i měsíčních splátkách je RPSN ve výši 272,44 % ročně. Z veřejně dostupných informací České národní banky soud zjistil, že obvyklá RPSN v bankovním sektoru v září 2018 byla 8,86%. V daném případě RPSN ve výši 272,44% přesahuje RPSN v bankovním sektoru nikoliv třikrát, ale téměř 30x. Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednané souhrnné poplatky včetně úroku jsou z důvodu své nepřiměřené výše neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o.z. Soud se dále zabýval oddělitelností tohoto ujednání (o výši poplatků a úroků) od ostatních ujednání a dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je jeho integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o úvěru vyplývá, že byla pevně stanovena (navrhovatelem, kterým byl právní předchůdce žalobce) výše úrokové sazby, resp. RPSN (v případě 14i měsíčních splátek ve výši 272,44%), když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání tohoto nepřiměřeného úroku, resp. roční procentní sazby nákladů, by nedošlo k poskytnutí úvěru žalovanému. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě byla uvedena celková dlužná částka včetně souhrnného poplatku, kterou byl žalovaný povinen právnímu předchůdci žalobce zaplatit. Po vypočtení všech poplatků byl tedy žalovaný povinen zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně splátky byly nastaveny tak, že byly z části započitatelné na částku odpovídající úroku a dalším souhrnným poplatkům a z části na částku odpovídající jistině. Bez placení souhrnných poplatků by tedy nedošlo ke splacení samotné jistiny, to znamená, že zaplacení úvěru je podmiňováno zaplacením uvedených poplatků a úroku. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednané souhrnné poplatky činí absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o.z.
17. Shora uvedené závěry ohledně nemravně jednaného úroku a souhrnných poplatků vyplývají i z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem pod č.j.: 95 Co 146/2017 -68 ze dne 8.11.2017.
18. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru číslo žalobce žalovanému poskytl jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem 8 592 Kč. Z žalobních tvrzení a splátkového kalendáře rovněž vyplývá, že žalovaný na úvěr žalobci uhradil celkem částku 6 718 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku rovnající se rozdílu mezi částkou půjčenou a částkou vrácenou (10 000 Kč – 6 718 Kč) tedy o částku 3 282 Kč. Uvedenou částku soud žalobci přiznal spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 578,4 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení od 21.5.2020 do zaplacení.
19. Protože má soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy zbytek dlužné jistiny, souhrnné poplatky, úrok i zákonný úrok z prodlení (částečně kapitalizované) zamítl, neboť jsou svou povahou akcesorické a váží se hlavnímu závazkovému vztahu, který byl neplatně sjednán.
20. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Protože žalovaný byl ve věci úspěšnější než žalobce, měl by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však byl ve sporu pasivní, žádné náklady mu nevznikly, bylo tedy rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
21. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lez podat odvolání ve lhůtě 15i dní ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat soudním výkonem rozhodnutí.