Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

53 C 17/2020-59

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Libuší Jerouškovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 28 950 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 500 Kč od 9. 1. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobní návrh, kterým žalobce domáhal po žalovaném uhrazení částky 18 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 950 Kč od 9. 1. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 500 Kč od 9. 1. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalobní návrh, kterým žalobce domáhal po žalovaném uhrazení částky 18 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 950 Kč od 9. 1. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 10. 2019 domáhal zaplacení částky 21 450 Kč spolu zákonným úrokem z prodlení, a dále smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo rok číslo ze dne 7. 12. 2016, na základě které poskytl žalobce žalovanému hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž celkové náklady tohoto úvěry byl sjednány ve výši 10 950 Kč (úrok ve výši 4 200 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč).

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobce nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 7. 12. 2016 smlouvu o úvěru číslo 2016 číslo, na základě níž žalobce poskytl žalovanému hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobci vrátit kromě shora uvedené jistiny rovněž úrok ve výši 4 200 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč, tj. celkem 25 950 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr 13 měsíčními splátkami ve výši 1 950 Kč splatnými vždy k 7. dni v měsíci, počínaje měsícem lednem 2017. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru (smlouva o úvěru číslo 2016 číslo ze dne 7. 12. 2016, č.l. 4-5 + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, č.l. 24-25).

5. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 7. 12. 2016, kde žalovaný uvedl, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 18 999 Kč (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 7. 12. 2016, č.l. 20). Z pracovní smlouvy ze dne 31. 7. 2015 soud zjistil, že žalovaný měl být zaměstnán u společnosti právnická osoba (IČO), jako zedník s hodinovou mzdou 120 Kč/hodina (pracovní smlouva č.l. 27-28). U shora uvedené společnosti měl mít žalovaný příjem za 8/ 2016 ve výši 18 965 Kč, za 9/ 2016 ve výši 18 966 Kč a za 10/ 2016 ve výši 19 068 Kč/měsíc (mzdové lístky žalovaného č.l. 21-22). Co se týče výdajů žalovaného, tak ten v žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 7. 12. 2016 uvedl, že má výdaje na bydlení ve výši 15 350 Kč, což doložil příjmovými pokladními doklady a dále nájemní smlouvou (příjmový doklad ze dne 26. 9. 2016, účel platby nájem září 2016, č.l. 26, příjmový doklad ze dne 31. 10. 2016, nájem za říjen 2016, nájem za listopad 2016 ze dne 15. 12. 2016, smlouva o nájmu ze dne 30. 4. 2016, č.l. 30-32). V bytě měl bydlet se svojí sestrou (čestné prohlášení žalovaného ze dne 7. 12. 2016, č.l. 23). Další výdaje žalovaný uvedl ve výši 2 000 Kč/měsíc na stravování, ostatní výdaje žalovaný neuvedl, celkové výdaje uvedl ve výši 8 675 Kč. Počet vyživovaných osob do 6 let uvedl žalovaný 1 osoba (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 7. 12. 2016, č.l. 20). Dle hodnocení žalobce v credit scoringu bylo možné žalovanému poskytnout úvěr až do výše 25 000 Kč (credit scoring č.l.29), dle žalobce tak bylo možné na základě těchto dokumentů žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 950 Kč.

6. Žalovaný uhradil 600 Kč dne 7. 12. 2016, dále 1 950 Kč dne 7. 1. 2017 a 1 950 Kč dne 7. 2. 2017, tj. celkem uhradil částku ve výši 4 500 Kč (předpis splátek ke smlouvě číslo rok číslo, č.l. 5-6). S úhradou ostatních splátek se dostal žalovaný do prodlení. Okamžikem poslední splátky se stal úvěr splatný, a to dle čl. V odst. 2 smlouvy o úvěru. V případě prodlení dlužníka se žalobce s žalovaným dohodli na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení s tím, že smluvní pokuta nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (smlouva o úvěru). Smluvní pokuta byla vyčíslena na částku 7 500 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 14. 1. 2018 předžalobní upomínku (předžalobní upomínka ze dne 14. 1. 2018, č.l. 6 vč. doručovací knihy

7. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

8. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( , ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( , o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

9. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

10. Žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel z toho, že žalovaný má příjem 18 999 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, tak dle jeho tvrzení měl výdaje na bydlení ve výši 15 350 Kč společně se sestrou, nicméně nebylo uvedeno, v jaké výši hradí náklady na bydlení samotný žalovaný (jestli např. nehradí celou částku 15 350 Kč). Další výdaje žalovaný uvedl ve výši 2 000 Kč/měsíc na stravování, ostatní výdaje neuvedl, neuvedl ani kolik hradí na jednu vyživovanou osobu do 6 let.

11. Dle soudu výdaje žalovaného byly zjišťovány a prověřovány nedostatečným způsobem. Žalobkyně ani po žalovaném nevyžadovala výpisy z účtu, kde by případné nedostatky mohly být odstraněny. Rovněž by z výpisů bylo patrné, zda žalovaný v měsíčním srovnání zůstává v plusu, a má tak na splácení úvěru, či je v mínusu a je zřejmé, že svým závazkům nedostojí. O nutném poučení žalobce o potřebě doplnit tvrzení a důkazy stran výdajové stránky žalovaného by byl žalovaný poučen podle a 3 při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránil. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle a 3 , nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. , publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ).

12. V souladu s  , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobce dostatečně nezjišťoval a neprověřoval výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že žalobce jednal v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.

13. Žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu dosahuje přebytku, či je zjednodušeně řečeno stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobce se však pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými určitými výdaji, kdy zjišťováním konkrétních výdajů žalovaného na bydlení či na výživu jednoho dítěte do 6 let se vůbec nezabýval, natož aby po žalovaném požadoval přehled pohybů na jeho účtu za přiměřené období předcházející žádosti o úvěr. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

14. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s  , o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ).

15. Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal. Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

16. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl poskytnut úvěr 15 000 Kč a zaplaceno bylo postupně 4 500 Kč. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 10 500 Kč. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobce jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněn jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a navazující sp. zn. , , nebo a další). Na straně žalovaného došlo ve smyslu k bezdůvodnému obohacení ve výši 10 500 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobci jako ochuzenému vydat.

17. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěryschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy však není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobci nepřiznal ani smluvní pokutu a poplatky, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení ( ).

18. Soud tedy žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10 500 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení, a to od data požadovaného žalobkyní ( ve spojení s  ) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní ( o.s.ř).

19. Ve zbytku částečně zaplacené jistiny, úroků, poplatků, smluvní pokuty a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. v souladu s ustanovením Žalovaný byl sice pro provedené kapitalizaci celkového nároku žalobce ve věci poměrně úspěšnější než žalobce, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).