Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 277/2020-58
Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa,
zastoupen advokátem JUDr Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení 43 126 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 21 126 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 992,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení ve výši 2 604 Kč a co do smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 28 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 21 126 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 992,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení ve výši 2 604 Kč a co do smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 28 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení celkové částky 43 126 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce – společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 18. 8. 2017 byla na základě žádosti žalovaného uzavřena smlouva číslo na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit úroky za půjčení peněžních prostředků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč, úrokovou sazbu 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkově se tak zavázal uhradit vše v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena dne 28. 9. 2018.
2. Dne 10. 11. 2017 byla uzavřena další smlouvu číslo dle které mu právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které převzal v hotovosti a převzetí stvrdil svým podpisem. V souvislosti s touto půjčkou se zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit úrok za půjčení peněžních prostředků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 240 Kč, úrokovou sazbu 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Dále při uzavření smlouvy si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal platit poplatek ve výši 406 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku z této půjčky uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 487 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 12. 2018.
3. Žalovaný porušil svoji povinnost splácet poskytnuté půjčky řádně a včas, když poslední splátku na obě půjčky učinil dne 28. 1. 2018. Na základě smluvního ujednání měl žalovaný poslední dlužnou částku zaplatit nejpozději dnem, který je uveden v předmětné smlouvě. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu posledních splátek byl v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami a žalobci tak vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky.
4. Dne 29. 11. 2019 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které právní předchůdce žalobce postoupil uvedené pohledávky za žalovaným na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne a byl zároveň vyzván k úhradě dlužných částek.
5. Žalobce uvedl, že žalovaný na první výše uvedenou půjčku uhradil pouze částku 5 000 Kč a ke dni postoupení činila výše dlužné částky 15 880 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč a dlužných úhrad za služby 3 880 Kč. Kapitalizované smluvní úroky činily částku 3 376,15 Kč, tj. úrok 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč za dobu od 29. 9. 2018 do data postoupení, tj. 29. 11. 2019. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, počítaný z jistiny ve výši 12 000 Kč, činil za dobu od 6. 10. 2018 do data postoupení, tj. do 29. 11. 2019, částku 1 260 Kč.
6. Ke dni postoupení činila výše druhé pohledávky částku 27 246 Kč a její příslušenství, když žalovaný na tuto druhou půjčku uhradil pouze částku 1 000 Kč. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč a poplatku včetně pojištění ve výši 11 246 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, který činil částku 1 344 Kč počítaný z jistiny 16 000 Kč za dobu od 29. 12. 2018 ve výši 9 % do data postoupení, tj. 29. 11. 2019 a zákonný úrok z prodlení počítaný z aktuální dlužné částky. Kapitalizované smluvní úroky činily částku 3 615,98 Kč, tj. úrok 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč za dobu od 22. 12. 2018 do data postoupení, tj. 29. 11. 2019.
7. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření se jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, tj. rozhodnutí bez nařízení jednání. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) na adresu žalovaného uvedenou v Centrální evidenci obyvatel, ve smlouvách a nově zjištěné. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil, ani k navrhovanému postupu. Soud proto, po daném poučení, rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených, když předpokládal, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání konkludentně souhlasil. Žalobce vyjádřil svůj souhlas již v podané žalobě. Soud proto rozhodl bez jednání dle § 115a o.s.ř.
8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru označeném jako anonymizováno ze dne 18. 8. 2017 číslo měl soud prokázáno, že právní předchůdce žalobce – právnická osoba poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkovou částku 20 880 Kč, která se skládala z jistiny 12 000 Kč, úroku ve výši 1 680 Kč, poplatku 2 400 Kč a hotovostního inkasa splátek 4 800 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 360 Kč v hotovosti.
9. Smlouvou o půjčce ze dne 10. 17. 2017 číslo měl soud prokázáno, že právní předchůdce žalobce – právnická osoba poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku ve výši 28 246 Kč, sestávající z jistiny 16 000 Kč, úroku ve výši 2 240 Kč, poplatku 3 200 Kč, hotovostního inkasa splátek 6 400 Kč a pojištění 406 Kč, v 58 týdenních splátkách po 487 Kč v hotovosti.
10. Ze zákaznické karty žalovaného bylo zjištěno, že v žádosti o zápůjčku dne 18. 8. 2017 uvedl, že bydlí s partnerkou v samostatné domácnosti, nemají žádné nezaopatřené dítě, pracuje jako operátor s příjmem 20 920 Kč, což bylo ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Běžné měsíční výdaje byly uvedeny výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 3 500 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, vyživovací povinnost 1 000 Kč, výdaje celkem 8 500 Kč s tím, že disponibilní příjem je 12 420 Kč.
11. Ze zákaznické karty ze dne 10. 11. 2017 byly zjištěny tytéž příjmy i výdaje žalovaného jako u předchozí zápůjčky, doplněn byl jen údaj o splátkách předchozí zápůjčky 1 440 Kč měsíčně.
12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamem postoupených pohledávek z těchto smluv a oznámením o postoupení pohledávek z téhož dne měl soud zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce, o čemž žalovaného informoval a zároveň ho vyzval, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 43 126 Kč bez příslušenství do 10 dnů ode dne oznámení.
13. Předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 měl soud prokázáno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek ze všech smluv ve výši 56 641,26 Kč nejpozději do 7. 5. 2020. Zároveň byl v této výzvě upozorněn, že se jedná o poslední výzvu k úhradě závazku či možnosti uzavření dohody o splátkovém kalendáři, v opačném případě bude muset být postupováno soudní cestou a částka bude navýšena o náklady spojené s vymáháním. Výzva byla zaslána žalovanému na adresu, kterou ve všech smlouvách jako adresu svého bydliště uvedl.
14. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle § 1968 a § 1969 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní je v prodlení a věřitel tak může vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
17. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčkách, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel. Bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
20. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018 ) i z příjmení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.
22. Je sice pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
23. Vycházeje z uvedených hledisek, je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
24. V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména ze zákaznické karty žalovaného, že neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. příjmení zjistil jeho příjem, jehož výši uvedl 20 920 Kč, ale z karty není vůbec zřejmé, zda a jak došlo k ověření zejména výdajů žalovaného. Bylo uvedeno, že žije s partnerkou v nájmu, její příjem není uveden, výdaje na domácnost nebyly žádným způsobem ověřeny, údaj o nákladech na bydlení v obec ve výši 3 500 Kč (nájem, inkaso a energie), je zcela neodpovídající, a nemohly být ověřeny. Dále z karty vyplývá, že je nemá nezaopatřených dětí, přitom je jako výdaj uvedeno výživné 1 000 Kč Žalobce jako věřitel tak vycházel především z údajů žalovaného jako spotřebitele, které si řádně všechny neověřil, přitom je třeba jeho určité obezřetelnosti a k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale je třeba jejich prověření a či doložení těchto tvrzení. Nebyly tak řádně zjištěny výdaje žalovaného, které přitom vyplývaly z jeho tvrzení o osobním stavu a zejména bydlení.
25. Soud tak má za to, že prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobce neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, naopak si právní předchůdkyně žalobce vystačila pouze s informacemi od žalovaného, aniž by byly všechny ověřeny. Absence objasnění životních výdajů a závazků žalovaného tak neumožňuje zjistit poměr mezi jeho příjmy a výdaji a je tak nutno konstatovat, že právní předchůdkyně žalobce se zabývala úvěruschopností žalovaného zcela povrchně. Vztahy účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku . Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něho obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci, který získal pohledávku postoupením, pouze částku 22 000 Kč. Z první poskytnuté zápůjčky ve výši 12 000 Kč byla uhrazena částka 5 000 Kč, je proto povinen vrátit 7 000 Kč a z druhé zápůjčky ve výši 16 000 Kč byla vrácena částka 1 000 Kč, je tak povinen vrátit 15 000 Kč. Žalovaný dosud tuto částku navrátil, ač byl žalobcem vyzván, je proto zároveň povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 9 % ročně z uvedené částky. Co do zbývající částky ve výši 21 126 Kč i spolu s příslušenstvím, tj. úroky smluvními a z prodlení, kapitalizovanými i běžícími, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut. Jednalo se pouze o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, které je tak povinen žalovaný vrátit, jak je ve výroku I. uvedeno.
26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když úspěchy účastníků byly téměř stejné, proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána.
27. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, prostřednictvím soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje, a to písemně ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí - exekuci.