Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 43/2021-19

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr Věrou Voštovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 9 744 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 200 Kč od 5.6.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 9 744 Kč s příslušenstvím se zamítá co do částky 6 544 Kč, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 544 Kč od 24.1.2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 200 Kč od 24.1.2020 do 4.6.2020.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 200 Kč od 5.6.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 9 744 Kč s příslušenstvím se zamítá co do částky 6 544 Kč, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 544 Kč od 24.1.2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 200 Kč od 24.1.2020 do 4.6.2020. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 9 744 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, žalovaná se žalobkyní uzavřela dne 29.11.2018 smlouvu o úvěru ve výši 14 544 Kč (skládající se z půjčené částky 8 000 Kč a kapitalizovaného úroku 6 544 Kč), podle které měla splácet týdně 243 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 4 800 Kč, vydělila týdenní splátkou 243 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 25.4.2019 a datum prodlení ke dni 24.1.2020.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s  , , ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ “

3. Po provedeném dokazování, když soud vyšel z listinných důkazů předložených žalobkyní, došel soud k následujícím závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že žalobkyně coby úvěrující a žalovaná coby klient připojili dne 29.11.2018 své podpisy pod Smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. K čerpání úvěru došlo v hotovosti při sepisu Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, pevně sjednaný úrok za tuto dobu činí 1 584 Kč, roční úroková sazba dle Smlouvy činí 70,89 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 212,77%, v rámci Smlouvy byl ještě sjednán poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 560 Kč Celkem měla tedy žalovaná v 60 týdenních splátkách uhradit žalobkyni částku 14 544 Kč. Součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Uzavření Smlouvy žalobkyně dále podložila Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně přílohy obsahující vzorec pro výpočet roční procentní sazby spotřebitelského úvěru a Evidenční kartou klienta s osobními a příjmovými údaji žalované, i tyto y obsahují podpis žalované. Z Platební historie - y vytvořené žalobkyní obsahující údaje o jednotlivých splátkách spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaná oproti poskytnuté částce ve výši 8 000 Kč uhradila do podání žaloby žalobkyni částku 4 800 Kč. Předžalobní výzva k úhradě byla žalované prokazatelně odeslána dne 2.6.2020, v rámci této výzvy byla žalovaná informována o tom, že žalobkyně může využít svého práva vymáhat svůj dluh po žalované prostřednictvím soudního řízení.

4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení a násl. , v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“, přičemž soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku z úvěrové smlouvy. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu ze smlouvy o úvěru mezi účastníky nedošlo, (a proto na projednávaný případ nelze aplikovat výše uvedené právní ustanovení smlouvy o úvěru), neboť Smlouva je neplatná podle a o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků a poplatků za poskytnutí úvěru. Podle ustanovení o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Dle Smlouvy je žalovaná povinna uhradit pevně sjednaný úrok 1 584 Kč s roční úrokovou sazbou 70,89 %, dále poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 560 Kč Tyto poplatky, ačkoliv to ze Smlouvy přímo nevyplývá, jsou zahrnuty do roční úrokové sazby 70,89%, tuto skutečnost uvedla i sama žalobkyně v rámci žalobních tvrzení, když zde hovoří o kapitalizovaném úroku ve výši 6 544 Kč. Soud konstatuje, že pokud jde o výši sjednaných úroků ve výši 70,89 % ročně (a shodně i pokud jde o výši roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 212,77%), je jejich výše nepřiměřená a za hranicí mravnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 jméno číslo ze dne 27.2.2007 řešící výši úrokové sazby). Průměrná výše úroků spotřebitelských úvěrů na spotřebu s dobou splatnosti od jednoho roku do pěti let poskytovaných bankami domácnostem v době uzavření předložené Smlouvy (statistiky obec národní banky jsou dostupné na webová adresa), tedy v období měsíce listopadu 2018, činila 8,29 % ročně. Úrok ve výši 70,89 % ročně sjednaný ve Smlouvě je tedy více než 8 násobný. Takovýto úrok je v rozporu s dobrými mravy, když Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 33 jméno číslo ze dne 27.2.2007 považuje za hranicí mravnosti úroku takový úrok, který dosahuje dvojnásobku až trojnásobku výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích za čerpání úvěru jsou neoddělitelná od ostatního obsahu Smlouvy, jedná se o smlouvu adhezní, kdy žalovaná neměla možnost vyjednávat o podmínkách Smlouvy, úvěr by bez požadovaných úroků a poplatků nezískala a je zřejmé, že žalobkyně by bez těchto plateb v rozporu s dobrými mravy ani úvěr neposkytla. Jejich neplatnost nelze zhojit prostřednictvím moderace úroků či poplatků provedené soudem. Smlouva je tedy neplatná jako celek.

5. Je-li smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla předmětné peněžní prostředky, neplatná, může se žalobkyně domáhat jejich vrácení, coby bezdůvodného obohacení, neboť jde o plnění poskytnuté bez právního důvodu, a žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky žalované skutečně poskytla a ta je před podáním žaloby beze zbytku nevrátila. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovanou, což žalobkyně prokázala. Z tvrzení žalobkyně dále vyplývá, že žalovaná oproti částce 8 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržela, vrátila do podání žaloby částku 4 800 Kč. Žalované se tedy od žalobkyně dostalo částky 3 200 Kč, toto plnění posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního titulu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalované zaslána 2.6.2020, následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalované tato písemnost dostala do dispozice, od 4.6.2020 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 5.6.2020 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“

6. Ve zbytku soud žalobu zamítl jakožto nedůvodnou, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec dlužné jistiny úvěru a úroku z prodlení z této částky totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena a soud tedy žalobu zamítl co do částky 6 544 Kč na jistině, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 544 Kč od 24.1.2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 200 Kč od 24.1.2020 do 4.6.2020.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byla po celou dobu pasivní. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle , přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení , exekučního řádu.