Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 84/2021-29

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Jun Liškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa,

zastoupené titul. jméno příjmení, advokátem,

sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 6 549 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 16. 9. 2018 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 1 550 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 774 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta sídlem adresa, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 16. 9. 2018 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 1 550 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 774 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa], ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 999 Kč od 16. 9. 2018 do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným elektronickými prostředky uzavřela smlouvu k službě anonymizováno účet, která byla podepsána aktivací anonymizováno účtu, kdy totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím verifikační textové zprávy a kopie občanského průkazu, a její nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uvedené smlouvy měl žalovaný možnost provádět platby do výše schváleného kreditního rámce 30 000 Kč, a to prostřednictvím zřízeného anonymizováno účtu, který umožňuje odložit platby až o 45 dní. Žalovaný měl dále možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování, přičemž výše poplatku se odvíjela od výše odložené částky. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 4 999 Kč, které žalobkyně žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovaný však provedené transakce nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl s úhradou provedených transakcí v prodlení, vznikl žalobkyni v souladu s obchodními podmínkami nárok na poplatek z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši 1 550 Kč.

2. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 7. 2018 elektronickými prostředky sjednána smlouva označená jako smlouva k službě anonymizováno účet, na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn finanční limit 30 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím anonymizováno účtu do výše shora uvedeného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Za vedení anonymizováno účtu byl žalovanému účtován poplatek. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, podle nichž mohlo dojít za poplatek k odložení splatnosti zbývající části celkového vyúčtování za jeden měsíc, kdyby zákazník nejpozději k 15. dni následujícího kalendářního měsíce uhradil alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených vyúčtování, a při prodlení zákazníka měla žalobkyně nárok na další smluvní sankce. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za provedené platby celkem částku 6 549 Kč, splatnou dne 15. 9. 2018. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.

3. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho netvrdila a žádné důkazy nepředložila.

4. Na základě takto zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaný sjednal se žalobkyní dne 23. 7. 2018 smlouvu označenou jako smlouva k službě anonymizováno, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím anonymizováno účtu do výše stanoveného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Za vedení anonymizováno účtu byl žalovanému účtován poplatek. Součástí smluvních podmínek byla možnost za poplatek odložit splatnost vyúčtování, současně byly stanoveny i smluvní sankce pro případ prodlení. Žalovaný dosud neuhradil za platby celkem částku 6 549 Kč, a to ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalovaného žalobkyně dospěla. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020, věc C číslo).

11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení a vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavila, soud jí neposkytl poučení dle , v jakém směru má svá žalobní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnit.

12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaný dosud neuhradil částku 4 999 Kč za skutečně čerpané služby, v tomto rozsahu se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto soud uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení výzvy k zaplacení.

13. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně poplatků ve výši 1 550 Kč, soud žalobu zamítl, protože tuto částku žalobkyně nárokuje pouze na základě smlouvy uzavřené se žalovaným, která je však absolutně neplatná; na zaplacení této částky proto žalobkyně nárok nemá.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalované. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 774 Kč. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka 1 489 Kč. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle , bod 1. ve spojení s  , d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši 100 Kč za každý úkon dle advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) ve výši 189 Kč podle , jejímž je advokátka žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky 4 999 Kč, což představuje 76 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované v rozsahu 24 %. Žalobkyni tak náleží 52 % z částky 1 489 Kč, což činí 774 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).