Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
18 C 56/2021-67
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Grünwaldovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 38 460,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 460,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 38 460,08 Kč od 1. 12. 2011 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 828 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 460,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 38 460,08 Kč od 1. 12. 2011 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 828 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 29. 1. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 38 460,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 20. 1. 1995 uzavřel se společností právnická osoba, IČO jako právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o sporožirovém účtu, na jejímž základě byl pro žalovaného zřízen sporožirový účet č. bankovní účet, se specifickým symbolem číslo a vedený v českých korunách, Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu uzavřenou dne 31. 5. 2002 se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorent až do výše 35 000 Kč, jehož čerpání se bude účtovat na sporožirovém účtu, který byl založen výše uvedenou Smlouvou. Žalovaný se Smlouvou o úvěru zavázal nepřekročit sjednanou výši a splatit původnímu věřiteli dluh z kontokorentu včetně úroku z kontokorentu a dále rovněž ceny za služby spojené s vedením kontokorentu, to vše nejpozději do jednoho roku od prvého čerpání kontokorentu, a to na sporožirový účet, z něhož je kontokorent čerpán. Původní věřitel byl oprávněn vypovědět Smlouvu o úvěru s okamžitou účinností ke dni doručení výpovědi, poruší-li majitel účtu nebo spoludisponující osoba sjednané smluvní podmínky. Dne 15. 7. 1996 rovněž uzavřel žalovaný s původním věřitelem Smlouvu o vydání a používání karty právnická osoba, na jejímž základě byla žalovanému vydána debetní karta ke shora uvedenému sporožirovému účtu. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že překročil limit úvěru a limit úvěru nesplácel. Z rozhodnutí Právního předchůdce žalobkyně byl proto dne 2. 2. 2011 žalovanému úvěr zesplatněn v celkové výši 46 655,75 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2011 mezi Původním věřitelem a spol. právnická osoba, došlo s účinností ke dni 1. 12. 2011 k postoupení předmětné pohledávky na Přechodného věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi Přechodným věřitelem a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem Přechodného věřitele ze dne 13. 9. 2018. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ve výši 66 426,08 Kč a tvořil ji: nedoplatek jistiny ve výši 38 460,08 Kč, nedoplatek smluvního úroku z úvěru ve výši 18,38 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od zesplatnění debetního zůstatku do postoupení na Přechodného věřitele ve výši 8 177,29 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od postoupení na Přechodného věřitele do postoupení na žalobkyni ve výši 19 770,33 Kč. Po účinnosti postoupení pohledávky žalovaný žalobci neuhradil ničeho. Žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného, uplatnit pouze nedoplatek jistiny ve výši 38 460,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 1. 12. 2011 (tj. od účinnosti postoupení na Přechodného věřitele) do zaplacení. Zbytek pohledávky žalobkyně žalovanému odpouští. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2021.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. , zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. bez jednání.
3. Soud učinil jednotlivá skutková zjištění a následně tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 20. 1. 1995 uzavřel se společností právnická osoba, jako právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o sporožirovém účtu, na jejímž základě byl pro žalovaného zřízen sporožirový účet č. bankovní účet, se specifickým symbolem číslo a vedený v českých korunách. Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu uzavřenou dne 31. 5. 2002 se Původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorent až do výše 35 000 Kč, jehož čerpání se bude účtovat na sporožirovém účtu, který byl založen výše uvedenou Smlouvou. Žalovaný se Smlouvou o úvěru zavázal nepřekročit sjednanou výši a splatit Původnímu věřiteli dluh z kontokorentu včetně úroku z kontokorentu a dále rovněž ceny za služby spojené s vedením kontokorentu, to vše nejpozději do jednoho roku od prvého čerpání kontokorentu, a to na sporožirový účet, z něhož je kontokorent čerpán. Původní věřitel byl oprávněn vypovědět Smlouvu o úvěru s okamžitou účinností ke dni doručení výpovědi, poruší-li majitel účtu nebo spoludisponující osoba sjednané smluvní podmínky. Dne 15. 7. 1996 rovněž uzavřel žalovaný s Původním věřitelem Smlouvu o vydání a používání karty právnická osoba, na jejímž základě byla žalovanému vydána debetní karta ke shora uvedenému sporožirovému účtu. Prostřednictvím vydané debetní karty žalovaný mohl volně disponovat finančními prostředky na uvedeném sporožirovém účtu (smlouva o sporožirovém účtu, smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, smlouva o vydání a používání karty právnická osoba, všeobecné obchodní podmínky). Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že překročil limit úvěru a limit úvěru nesplácel. Z rozhodnutí Právního předchůdce žalobkyně byl proto dne 2. 2. 2011 žalovanému úvěr zesplatněn v celkové výši 46 655,75 Kč. Pro úhradu dlužného zůstatku bylo žalovanému Původním věřitelem nově přiděleno číslo účtu bankovní účet (Platební historie). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2011 mezi Původním věřitelem a spol. právnická osoba, došlo s účinností ke dni 1. 12. 2011 k postoupení předmětné pohledávky na Přechodného věřitele. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem Původního věřitele ze dne 5. 1. 2012 (smlouva o postoupení pohledávek mezi Původním věřitelem a spol. právnická osoba , Anonymizovaná kopie relevantní částí přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 1. 2012, poštovní podací arch k oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o provedení úplaty za postoupení pohledávek). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi Přechodným věřitelem a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018, žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem Přechodného věřitele ze dne 13. 9. 2018 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018, poštovní podací arch k Oznámení o postoupení pohledávky). Po účinnosti postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného, uplatnit pouze nedoplatek jistiny ve výši 38 460,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 1. 12. 2011 (tj. od účinnosti postoupení na Přechodného věřitele) do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2021 (předžalobní upomínka ze dne 20. 1. 2021, poštovní podací arch k předžalobní upomínce).
4. Soud v projednávaném případě postupoval v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , jehož účinnost nastala ke dni 1. 1. 2014, dle kterého, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
5. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále také jen„ obchodní zákoník“), se třetí částí tohoto zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476 ), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b ), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a ), smlouvy o úvěru (§ 497 ), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591 ), smlouvy zasílatelské (§ 601 ), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638 ), smlouvy o tichém společenství (§ 673 ), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682 ), smlouvy o inkasu (§ 692 ), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700 ), smlouvy o běžném účtu (§ 708 ) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716 ).
6. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 365 obchodního zákoníku, dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže splnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitelů.
8. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
9. Podle ustanovení § 524 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.
10. Právní hodnocení věci: Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ). S ohledem na ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku soud dovozuje obchodněprávní charakter smluvního vztahu účastníků, když se dle právní teorie jedná o tzv.„ absolutní obchod“. Soud dovozuje, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo ve smyslu ustanovení § 497 obchodního zákoníku k platnému uzavření úvěrové smlouvy, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnut úvěr, a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsících splátkách. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru výši žalobního nároku, a to s ohledem na již provedené úhrady a smluvní ujednání, když dospěl po propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného (pohledávky žalobkyně) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník (žalovaný) dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 4. 6. 2010, č.j. 75 Co 75/2010 -83, popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád . Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně v tomto směru svá tvrzení ohledně poskytnutí úvěru v jí tvrzené výši prokázala, ostatně žalovaný v tomto směru skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval. Bylo proto dále na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobkyně splnil nebo tento zanikl jinak. Žalovaný však zůstal během soudního řízení procesně zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřil, ani tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. Proto soud uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit, a to včetně sjednaného úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z neuhrazené dlužné částky, jehož výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 4 828 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 924 Kč, sazbu mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění (dále jen„ vyhl.“), 3x režijní paušál po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl., když v daném případě se jedná o opakované podání ve skutkově i právně obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, vzniklo mu dle § 137 odst. 3 o.s.ř. právo na zaplacení daně z přidané hodnoty. Žalobkyni byla tedy přiznána i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.