Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 228/2020-20
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 64 672,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 672,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 225,08 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 108 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 672,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 225,08 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 108 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 64 672,48 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 20. 6. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným.
2. Soud usnesením ze dne 15. 12. 2020, č. j. 7 C 228/2020 -10, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.
3. Podáním ze dne 23. 12. 2020 doplnila žalobkyně svá tvrzení v tom směru, že úvěruschopnost žalovaného důkladně prověřila ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a to v rámci právnická osoba (dále též jen„ KB“). O žalovaném získala informace zejména z nebankovních registrů NRKI, příjmení, z Rizikového registru KB, z insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí atd. Nezjistila přitom o žalovaném žádné negativní informace.
4. Pokud se jedná o námitku žalobkyně ohledně relativní neplatnosti úvěrové smlouvy v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pak zde soud poukazuje na rozsudek Soudního Dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo, OPR- právnická osoba GK, z něhož vyplývá, že soud musí posuzovat platnost smlouvy z uvedených důvodů z úřední povinnosti, neboť články 8 a 23 směrnice 2008 brání vnitrostátní úpravě v podobě neplatnosti relativní.
5. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. o. s. ř. ), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. neměli k tomuto postupu námitky.
6. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně prostřednictvím svého mandatáře (právnická osoba) uzavřela se žalovaným dne 20. 6. 2019 úvěrovou smlouvu číslo. Z textu samotné smlouvy vyplývá, že žalovaný pracuje v zemědělství (DVP družstvo), měsíční příjem jeho domácnosti činí 15 000 Kč, výdaje na bydlení činí 3 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jednalo se o úvěr na koupi zboží, a sice automobilu Škoda Fabia, jehož pořizovací cena činila 40 846 Kč. Uvedená částka byla převedena na účet prodejce vozidla, o čemž svědčí potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru ze dne datum. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 4 721 Kč. Žalovaný však splátky přestal hradit, a to od splátky splatné dne 20. 7. 2019, jak vyplývá z přehledu plateb. V bodě 1.2 úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně za prodlení s každou měsíční splátkou. V bodě 2.11 úvěrové smlouvy je pak sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nedodání technické průkazu vozidla ve lhůtě 30 dnů od provedení zápisu změn v registru vozidel. Dopisem ze dne 18. 12. 2019 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě ve lhůtě nejpozději do 7. 1. 2020. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval, a proto mu žalobkyně zaslala dne 29. 4. 2020 předžalobní výzvu k plnění.
7. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona číslo občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
11. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
12. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
13. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně sjednána též smluvní pokuta, přiznal soud žalobkyni i tento nárok. Smluvní pokuta přitom z celkem přiznané částky představuje částka.
15. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.
16. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
-) soudní poplatek ve výši 2 588 Kč,
-) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu ve výši 3 x 3 700 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 11 100 Kč,
-) 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.
17. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde přitom činí částku 2 520 Kč.
18. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.