Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 212/2020-39
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 72 782 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 72 782 Kč, s úrokem ve výši 16,40 % ročně z částky 68 782 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 68 782 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 836,70 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 72 782 Kč, s úrokem ve výši 16,40 % ročně z částky 68 782 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 68 782 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 836,70 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 72 782 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako smluvními stranami dne 3. 1. 2018. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala ke dni 3. 1. 2018 a zavázala se jej splatit v 60ti měsíčních splátkách po 2 481 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 16,40% ročně. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný a poskytla žalované dodatečnou lhůtu k úhradě (do 28. 4. 2020). Žalovaná však dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradila.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalované a tato doložila též listinnými důkazy.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána.
4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
5. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 3. 1. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 100 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,40%. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 2 481 Kč. Poplatky spojené s uzavřenou smlouvou byly blíže specifikovány v Sazebníku, na který smlouva odkazuje. S výší poplatků byla žalovaná seznámena v rámci Standardních evropských informací pro spotřebitele, které podepsala dne 3. 1. 2018. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 8. 4. 2020, téhož dne o tom zaslala oznámení žalované a poskytla jí dodatečnou lhůtu k plnění do 23. 4. 2020. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 24. 6. 2020. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě čestného prohlášení žalované o výši příjmů. Dále žalobkyně zjišťovala zadluženost žalované a lustrovala ji ve veřejně přístupných databázích dlužníků a dalších, o čemž soudu předložila doklady.
6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012 , občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
10. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
11. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaná ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměla k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázala žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovanou v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalované povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovanou a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.
13. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaná se neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalované i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.
14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
-) soudní poplatek ve výši 2 912 Kč,
-) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu ve výši 3 x 4 020 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 12 060 Kč, za doplnění žalobních tvrzení ze dne 4. 1. 2021 soud odměnu nepřiznal, neboť tyto údaje měla žalobkyně uvést již v samotné žalobě,
-) 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.
15. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.
16. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.