Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 135/2020-41
Okresní soud v Táboře rozhodl v senátu složeném z předsedkyně titul Lenky Pávkové a přísedících Ing. Blanky Smetanové a Mgr. Radky Radošové ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o neplatnost rozvázání pracovního poměru
takto:
I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne datum nazvaným jako,,výpověď daná zaměstnavatelem,“ je neplatné.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 552 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne [datum] nazvaným jako,,výpověď daná zaměstnavatelem,“ je neplatné. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 552 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení bylo projednání návrhu žalobkyně na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, které žalovaná jako zaměstnavatel doručila žalobkyni jako zaměstnanci dne datum. Důvodem zrušení pracovního poměru žalovanou je dle obsahu žalobkyni doručené listin y nesplnění příkazu zaměstnavatele tím, že žalobkyně dne datum bez omluvy nenastoupila do zaměstnání, čímž měla být ohrožena efektivita hospodaření zaměstnavatele. Žalobkyně namítala, že dle pracovní smlouvy má pracovní dobu rovnoměrně rozvrženou od pondělí do pátku. Den datum připadal na sobotu, práce přesčas však žalobkyni zaměstnavatelem zákonem stanoveným způsobem nařízena nebyla. Jednatel žalované se pouze dne datum obrátil na žalobkyni s dotazem, zda by byla ochotna následující den přijít do zaměstnání. Poté, co mu sdělila negativní odpověď (z rodinných důvodů), byla okamžitě vykázána z pracoviště a stejně bylo vůči ní zaměstnavatelem postupováno i ve dnech anonymizována dvě slova a datum, kdy se žalobkyně opakovaně dostavovala na pracoviště a žádala zde o přidělení práce. Žalobkyně také poukazovala na formální vady listin y obsahující rozvázání pracovního poměru (uvedení irelevantních zákonných ustanovení) a na vnitřní rozpornost projevu tohoto právního jednání (listina je nazvaná„ výpověď daná zaměstnavatelem“ a také odkazuje na jednotlivé výpovědní důvody, současně však uvádí, že pracovní poměr žalobkyně skončil ještě dříve, než byla žalobkyni listin listina doručena). Dále žalobkyně uvedla, že oproti předchozí komunikaci se žalovanou již netrvá na dalším zaměstnávání žalovanou.
2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila, k jednání soudu dne datum se nedostavila, proto bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud přitom vycházel z obsahu spisu a z důkazů, které byly provedeny při tomto jednání.
3. Po zjištění, že žaloba byla žalobkyní podána ve lhůtě podle § 72 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce (dále jen zákoník práce ), soud přistoupil k provedení dokazování. Z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.
4. Pracovní poměr mezi účastníky řízení byl založen pracovní smlouvou ze dne datum. Na základě této smlouvy byla žalobkyně u žalované zaměstnána na pozici dělník v keramice. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Pracovní doba žalobkyně byla sjednána v rozsahu 40 hodin týdně a byla rovnoměrně rozvržena od pondělí do pátku. Z údajů obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaná jedná dvěma jednateli – jméno příjmení a jméno příjmení.
5. Dnem datum je datována listin listina podepsaná za žalovanou jméno příjmení, jejímž obsahem je ukončení pracovního poměru žalobkyně odůvodněné nesplněním příkazu zaměstnavatele dostavit se dne datum do zaměstnání, čímž došlo k ohrožení efektivity hospodaření společnosti. Listin Listina je nazvaná„ výpověď daná zaměstnavatelem“, popsané jednání žalobkyně hodnotí jako hrubé porušení pracovní kázně zvlášť závažným způsobem a výslovně odkazuje na výpovědní důvody uvedené v § 52 písm. c) a h) zákoníku práce . Dále je zde uvedeno, že pracovní poměr žalobkyně končí dnem datum. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že popsaná listin listina jí byla doručena poštou dne datum.
6. Ze vzájemné komunikace stran vyplývá, že žalobkyně písemně dne datum namítla relativní neplatnost výpovědi z pracovního poměru a ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce oznámila, že trvá na dalším zaměstnání. Následně bylo neúspěšně komunikováno uzavření dohody o ukončení pracovního poměru.
7. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že dne datum byla zaměstnavatelem dotázána na možnost výkonu práce v následující den, tzn. v sobotu datum. Tímto způsobem mělo být zajištěno zpracování objednávek z e-shopu žalované doručených v pátek odpoledne. Žalobkyně odmítla, důvodem jejího postupu bylo již dohodnuté hlídání vnoučete. Po sdělení nesouhlasu byla zaměstnavatelem okamžitě vykázána z pracoviště, stejně jako ve dnech následujících po víkendu (anonymizováno - datum), kdy se opakovaně dostavovala do zaměstnání a žádala zde o přidělení práce nebo doručení rozvázání pracovního poměru v písemné formě. Obsah sdělení zaměstnavatele byl ve všech případech totožný – již není důvod, aby žalobkyně na pracoviště docházela, jelikož její pracovní poměr byl zaměstnavatelem již ukončen.
8. Toto stanovisko zaměstnavatele vyplývá i ze zvukové nahrávky pořízené žalobkyní dne datum, kdy se dostavila do zaměstnání, jak uvedla ve své účastnické výpovědi. Zde je zaznamenána situace, kde žalobkyně žádá na pracovišti předložení písemného vyhotovení rozvázání pracovního poměru nebo přidělení práce. Obsahuje rozčilený rozhovor žalobkyně se zaměstnavatelem, který ji opakovaně neurvalým způsobem vykazuje z pracoviště s tím, že její pracovní poměr již skončil. Dále je výslovně uvedeno, že jednání žalobkyně bylo zaměstnavatelem vyhodnoceno jako hrubé porušení pracovní kázně. Tento důkaz byl soudem shledán přípustným ve smyslu § 88 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . Z okolností, za kterých byl záznam pořízen, z průběhu a obsahu komunikace účastníků je zjevný názorový rozkol mezi nimi. Je evidentní, že záznam byl žalobkyní pořízen právě za účelem případné budoucí ochrany svých práv a nikoliv za účelem sledování či jiného obtěžování jednatelů žalované, navíc se jednalo o schůzku pracovní, týkající se řešení okolností dalšího průběhu, případně skončení pracovního poměru žalobkyně, předmětem nahrávky nejsou soukromé či intimní záležitosti aktérů. V neposlední řadě se v daném případě skutečně jedná o důkaz schopný prokázat tvrzení žalobkyně o průběhu skutkového děje tak, jak jej popisuje v žalobě.
9. Po skutkové stránce bylo ke způsobu skončení pracovního poměru žalobkyně prokázáno, že žalovaná jako zaměstnavatel jej ukončila listino u, která byla žalobkyni doručena dne datum. Důvodem tohoto postupu je neuposlechnutí příkazu zaměstnavatele nastoupit dne datum (mimo rámec předem stanoveného rozvrhu pracovních směn) do zaměstnání. Svým obsahem vzbuzuje předmětná listin listina , která představuje písemný projev vůle zaměstnavatele vůči zaměstnanci, pochybnost o tom, zda vůlí zaměstnavatele bylo pracovní poměr ukončit výpovědí (čemuž nasvědčuje citace jednotlivých zákonných ustanovení odkazujících na skončení pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem a ostatně i název listin y) či jeho okamžitým zrušením (čemuž nasvědčuje uvedený termín skončení pracovního poměru). Obsah jednání žalované směřujícího k rozvázání pracovního poměru se žalobkyní je tak sporný. Z tohoto důvodu soud přistoupil k výkladu tohoto projevu vůle prostřednictvím hodnocení všech okolností, za nichž bylo uvedené jednání učiněno. V průběhu všech osobních jednání mezi žalobkyní a žalovanou, jejichž předmětem bylo rozvázání pracovního poměru žalobkyně, vyslovila žalovaná opakovaně svůj požadavek, aby se žalobkyně do zaměstnání již nedostavovala; pokud se žalobkyně na pracoviště dostavila, byla odsud okamžitě vykázána. Taktomu bylo dne datum, kdy byla žalobkyně po vyslovení nesouhlasu s vykonáním přesčasové práce vykázána i v následujících dnech anonymizováno – datum, kdy stanovisko zaměstnavatele bylo neměnné – pracovní poměr žalobkyně již skončil a tudíž se nemá na pracovišti zdržovat. Z tohoto postupu žalované plyne jednoznačná vůle zaměstnavatele ukončit pracovní poměr žalobkyně okamžitě. Proto se soud přiklonil k závěru, že pracovněprávní jednání žalované, kterým byl skončen pracovní poměr žalobkyně, je nutno hodnotit jako okamžité zrušení pracovního poměru. Tomuto výkladu nasvědčuje i opakovaně vyjádřené přesvědčení žalované, že žalobkyně svým jednáním porušila povinnosti zaměstnance zvlášť hrubým způsobem. Tento žalovanou uváděný důvod pak odpovídá důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru uvedeného v § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce .
10. Podle citovaného ustanovení může zaměstnavatel pracovní poměr okamžitě zrušit tehdy, pokud zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. V projednávané věci, jak je již výše rozvedeno, považoval zaměstnavatel za takto závažné porušení pracovní kázně neuposlechnutí příkazu zaměstnavatele k nástupu výkonu přesčasové práce dne datum. Žalobkyně však tvrdí, že k nařízení práce přesčas zaměstnavatelem na tento den způsobem stanoveným v § 93 odst. 2 zákoníku práce ve vztahu k její osobě nedošlo.
11. Ve sporu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru má povinnost prokázat, že se zaměstnanec skutečně dopustil jednání, v němž byl spatřován důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, a že jde o jednání představující porušení pracovní kázně, zaměstnavatel. Neunese-li v tomto směru zaměstnavatel důkazní břemeno, rozhodne soud spor v jeho neprospěch. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu řízení neuvedla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, které by prokazovaly, že k nařízení přesčasové práce žalobkyni na den datum ze strany zaměstnavatele skutečně došlo. K jednání soudu se žalovaná nedostavila, proto jí soudem nemohlo být poskytnuto poučení o povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy podle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. Prokázání této skutečnosti je však předpokladem pro to, aby soud mohl posoudit, zda navazující jednání žalobkyně (odmítnutí vykonání práce) je porušením povinností zaměstnance stanovených v § 301 zákoníku práce . Na základě uvedeného lze konstatovat, že žalovaná v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní k prokázání základní skutkové otázky – zda k nařízení práce přesčas došlo či nikoliv, v důsledku čehož není prokázáno ani porušení povinností vyplývajících žalobkyni jako zaměstnanci z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podaná žaloba tak byla důvodná a soud jí vyhověl.
12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 15 552 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen a.t.) z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) a.t., ve výši 2 500 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) , d), g) a.t., paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 3 a.t. a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená částkou 2 352 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.