Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 231/2020-21
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr Radkem Paclíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 4 440 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši
8,05 % ročně z částky 4 440 Kč od 10. 4. 2017 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 440 Kč od 10. 4. 2017 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Tento rozsudek obsahuje pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , neboť odvolání proti němu není přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
2. Předmětem tohoto řízení zahájeného žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 19. 5. 2020 je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 440 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Předmětná pohledávka vznikla dle tvrzení žalobkyně tak, že původní věřitelka právnická osoba poskytla žalované na základě smlouvy ze dne 21. 2. 2017 úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen do 7. 4. 2017, tomuto závazku však žalovaná nedostála. Mimo jistinu úvěru žádá žalobkyně též zaplacení sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 440 Kč, s totožnou splatností. Žalobkyně nabyla pohledávku od původní věřitelky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019.
3. V této věci učinil soud na základě provedeného dokazování skutková zjištění, z nichž plyne následující skutkový závěr. Na účet uvedený ve výpisu o žádosti o úvěr byla zaslána částka 3 000 Kč, byť z doloženého potvrzení o platbě nevyplývá ani datum, kdy k této platbě došlo, ani že tuto platbu provedla právní předchůdkyně žalobkyně, nadto je tato platba označena variabilním symbolem číslo, když však žalobkyně v žalobě uvádí, že tato platba měla být označena variabilním symbolem v podobě rodného čísla žalované, které je však odlišné. Jediným spojujícím znakem je tedy číslo účtu, které však v samotné smlouvě o úvěru není výslovně uvedeno, nadto tato smlouva v písemné podobě není opatřena podpisem žalované či právní předchůdkyně žalobkyně, a ani z žádného jiného důkazu nelze akceptaci zde obsažených smluvních ujednání ze strany žalované zjistit; žalobkyně uzavření smlouvy pouze tvrdila, svou neúčastí při nařízeném jednání (nařízeno bylo právě za tímto účelem) se pak připravila o možnost být vyzvána k doplnění důkazních návrhů v tomto směru podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nelze také bez dalšího dovodit, že předmětný účet je skutečně účtem žalované, případně alespoň takovým účtem, který by ona sama původní věřitelce za účelem poskytnutí úvěru označila (žádné takové jeho jednání není v řízení zjištěno, srov. výše). Za tohoto stavu věci je již bezpředmětné zabývat se otázkou postoupení předmětné pohledávky. Žalovaná na zaslanou předžalobní výzvu z 22. 1. 2020 nijak nereagovala, nečinná zůstala i v průběhu celého soudního řízení.
4. Po právní stránce soud konstatuje, že jelikož nemá za prokázané uzavření předkládané smlouvy, nýbrž pouze faktické poukázání částky 3 000 Kč na účet, o němž nelze s jistotou uzavřít, že je účtem žalované, nebo alespoň to, že by jej byla žalovaná pro účely poskytnutí úvěru nějakým svým jednáním určila, nelze věc posuzovat jako smluvní závazek. Již proto nelze žalobkyni přiznat požadovaný poplatek za poskytnutí úvěru, neboť jeho sjednání nebylo zjištěno, schází akceptace žalované. Za ni nelze bez dalšího považovat ani přijetí částky 3 000 Kč na účet, o němž není zjištěno, že by byl účtem žalované, nadto není jasné datum, kdy k této platbě došlo a nesedí ani uváděný variabilní symbol. Co do částky
3 000 Kč by bylo možno uvažovat o nároku žalobkyně (její právní předchůdkyně) na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. (což ostatně sama žalobkyně navrhovala pro případ posouzení soudu výše), není však zjištěno, že by se byla na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatila právě žalovaná (není zjištěno, že by šlo o její účet či alespoň účet jí označený pro účely zaslání předmětné platby).
5. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.
6. V tomto řízení žalobkyně zcela neúspěšná, žalované by tak náležela náhrada nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , žádné náklady jí však nevznikly, soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).