Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 152/2020-94

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 435.532,05 Kč s příslušenstvím,

takto:

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 435.532,05 Kč, úrok 17,9% ročně z částky 369.387,53 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 369.387,53 Kč

od 31. 3. 2021 do zaplacení ve výši 10% ročně a náhradu nákladů řízení ve výši 15.976 Kč,

a to v pravidelných měsíčních splátkách po 10.000 Kč se splatností vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce, přičemž splatnost první splátky nastává k 20. dni měsíce následujícího

po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

Odůvodnění:

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 435.532,05 Kč, úrok 17,9% ročně z částky 369.387,53 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 369.387,53 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení ve výši 10% ročně a náhradu nákladů řízení ve výši 15.976 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 10.000 Kč se splatností vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce, přičemž splatnost první splátky nastává k 20. dni měsíce následujícího po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobou podanou u zdejšího osudu dne 30. 3. 2020 a doplněnou dne 12. 8. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 435.532,05 Kč, úrok 17,9% ročně z částky 369.387,53 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 369.387,53 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení ve výši 10% ročně, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 6. 2. 2017, na základě které žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 391.215 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a sjednaný úrok ve výši 17,9% ročně splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 7.424 Kč splatnými k 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaný celkově na svůj dluh ze smlouvy uhradil 201.985,16 Kč. Žalovaná částka 369.387,53 Kč představuje jistinu, částka 46.956,95 Kč úrok a částka 19.187,57 Kč úrok z prodlení.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že u žalobce anonymizováno měl pouze jeden úvěr asi ve výši 200.000 Kč, který si bral v roce 2017 nebo 2018 na auto, a potom si ho asi o 100.000 Kč navýšil, protože v určité době skončil v práci v obec a neměl na splátky. Má za to, že to byl jeden úvěr jenom navýšený. Má ukončené základní vzdělání. Na učňák chodil asi rok, nedokončil ho. Pak chodil po brigádách. V anonymizována dvě slova ve obec měl asi do 10.000 Kč měsíčně. Pak čerstvě

po 18. narozeninách šel do obec, kde u anonymizováno společnosti pracoval jako dělník a tam vydělával 17.000 Kč – 18.000 Kč čistého. Dělal tam necelé 4 roky. V té době, když jsem

si půjčoval těch 200.000 Kč tak žádný byt nevlastnil, ani žádnou nemovitost, ani podíl k ní, bydlel tehdy v obec v nájemním bytě se spolubydlícím, kde platil do 4.000 Kč měsíčně. Žalovaný dále sám uvedl, že pokud si peníze půjčil, tak je mu jasné, že je musí žalobci uhradit

a že musí zaplatit i smluvený úrok. Zároveň uvedl, že by byl ochoten zaplatit žalobci svůj dluh

ve splátkách po 10.000 Kč měsíčně.

3. Žalobce k tomuto uvedl, že se jedná o novou úvěrovou smlouvu, nicméně, běžně je vnímána klienty tak, že se jedná o navýšení jejich původního úvěru, který však musí být řádně splácen,

aby žalobce uzavřel takovou novou smlouvu o úvěru. V tomto případě chtěl žalovaný navýšit svůj původní úvěr. Jeho žádost, která byla uplatněna elektronicky v rámci anonymizována dvě slova, byla posuzována v systému, kdy byly hodnoceny různé parametry, které jsou posuzovány

pro poskytnutí úvěru. Není to tak, že by ten úvěr posuzovala jedna konkrétní fyzická osoba. V tomto případě vyšel žalovaný ze systému jako vhodný pro poskytnutí uvedeného úvěru,

kdy ještě sám žalobce žalovaným uvedené náklady 3.500 Kč korigoval na 8.000 Kč

a i za takových okolností považoval žádost žalovaného za přijatelnou. Takový postup není nijak výjimečný, lidé to běžně používají, jedná se o tzv. konsolidaci úvěrů a není to pro klienty pouze nevýhodné, ba právě naopak.

4. Soud ve věci provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. Dne 6. 2. 2017 uzavřeli žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru, a to jako spotřebitelský úvěr, neúčelový a nezajištěný, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 391.215 Kč, přičemž částka 301.513,60 Kč byla

dne datum použita na splacení dluhů žalovaného vyplývajících z poskytnutí úvěru, který žalobce vedl na úvěrovém účtu č. bankovní účet, a částka 89.701,40 Kč byla dne datum poukázána na osobní účet žalovaného č. bankovní účet vedeného žalobcem. Žalovaný se zavázal za tento úvěr zaplatit žalobci úrok ve výši 17,9% ročně a půjčenou částku i sjednaný úrok zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 7.424 Kč vždy do každého 20. dne v měsíci, kdy první splátka měla být uhrazena 20. 3. 2017 a poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 20. 2. 2026. Zároveň bylo ujednáno, že žalobce si bude strhávat jednotlivé splátky z účtu č. bankovní účet. Na uvedeném účtu žalovaného byl ke dni 1. 2. 2017 zůstatek ve výši 1.723 Kč. V červnu 2016 byla na tento účet připsána žalovanému mzda ve výši 18.142 Kč, v červenci 2016 ve výši 17.753 Kč, v srpnu 2016 ve výši 12.215 Kč, v září 2016 ve výši 20.124 Kč, v říjnu 2016 ve výši 16.511 Kč, v listopadu 2016 ve výši 18.509 Kč, prosinci 2016 ve výši

18.911 Kč, v lednu 2017 ve výši 14.524 Kč a v únoru 2017 ve výši 11.997 Kč i v uvedených měsících se zůstatky na tomto osobním účtu žalovaného pohybovaly kolem 1.000 Kč případně byly i záporné, přičemž v říjnu 2016 byla na tento účet poukázána ze strany žalobce částka 180.000 Kč a v prosinci roku 2016 byla na tento účet poukázána ze strany žalobce částka

114.422 Kč (zjištěno z označené úvěrové smlouvy, z výpisu z označeného úvěrového účtu žalovaného za leden 2017 a z výpisů z uvedeného osobního účtu žalovaného za uvedená období) Dne 2. 6. 2019 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 16.748 Kč s upozorněním,

že jinak bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. (zjištěno z uvedené výzvy

a z poštovního podacího archu) Dne 6. 7. 2019 žalobce rozhodl o okamžité splatnosti celkového dluhu ve výši 371.727 Kč z uvedené smlouvy o úvěru ke dni 4. 7. 2019 (zjištěno z označeného rozhodnutí a z poštovního podacího archu) Výzvou ze dne 25. 2. 2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 420.591,43 Kč (zjištěno z uvedené výzvy a kopie obálky poštovní zásilky) Z předloženého dokladu o předpisech a úhradách jednotlivých částek na úvěr

číslo označeného jako„ podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, jakým způsobem žalobce předepisoval žalovanému jednotlivé splátky jistiny a úroku z prodlení a jak započítával platby žalovaného, že nebylo pravidelně hrazeno (respektive inkasováno) 7.424 Kč měsíčně z osobního účtu žalobce, a to již od října 2017, a že žalobce ke dni 30. 3. 2020 vedl pohledávku z uvedeného úvěru ve výši 435.532,05 Kč, z čehož na jistině 369.387,53 Kč a na řádném úroku 46.956,95 Kč a na úroku z prodlení 19.187,57 Kč. Předloženými printscreeny výstupů z databáze žalobce k žádosti žalovaného o úvěr, výpisem z mezibankovního registru, výpisy z osobního účtu žalovaného za období červen 2016 až únor 2017, žalobce dokládal, že prověřoval úvěruschopnost žalovaného a že jím zjištěné měsíční zatížení žalovaného činilo 4.531 Kč,

což byla splátka na první úvěr žalovaného u žalobce.

5. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího, kdy úvěrujícím je banka, vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení a následujících , , (dále

jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný

se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle

po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není

za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak , podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo

k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Podle § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud

je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy

o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu

na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr

v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle soukromé právo spočívá zejména mimo jiné i na zásadě, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny. Podle má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností

a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Podle právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle neplatné

je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle , je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

8. Podle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ “), upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě

k právům jiných osob.

9. Na základě učiněných zjištění a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud

za prokázané, že žalobce žalovanému poskytl na základě uvedené smlouvy o úvěru částku 391.215 Kč, že žalovaný měl tuto částku zároveň s úrokem v sazbě 17,9% ročně splatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 7.424 Kč po dobu 9 let, se splatností první splátky

20. 3. 2017 a poslední do 20. 2. 2026. Žalobce tvrdil, že žalovaný zaplatil na uvedenou úvěrovou smlouvu pouze 201.985,16 Kč, a žalovaný netvrdil, že by zaplatil víc. Soud má za prokázané,

že úvěr nebyl řádně splácen, že ke dni 4. 7. 2019 jej žalobce zesplatnil a že ke dni podání žaloby dluh žalovaného z tohoto úvěru na jistině činil 369.387,53 Kč, na řádném úroku 46.956,95 Kč

a na úroku z prodlení 19.187,57 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný po podání žaloby na tuto pohledávku cokoliv zaplatil. Žalobce tak prokázal existenci své tvrzené pohledávky vůči žalovanému z předmětné smlouvy o úvěru.

10. Podle stávající judikatury vyšších soudů (např. , ) je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného

a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. Soud se proto zabýval těmito otázkami a dospěl k závěru, že okolnosti na straně žalovaného, kterému bylo v době uzavření úvěru pouhých 18 a půl roku, který již měl v té době

u žalobce nesplacený úvěr ve výši cca 300.000 Kč, který byl povinen splácet po částkách 4.531 Kč měsíčně, na osobním účtu vedeném žalobcem měl žalovaný k počátku měsíce, v němž byl úvěr poskytnut, zůstatek kolem 1.700 Kč a v předchozích měsících to bylo podobné, nevlastnil žádný majetek, a jeho průměrná mzda se pohybovala kolem 16.500 Kč čistého měsíčně, neodůvodňovaly závěr, že žalovaný bude poskytnutý úvěr řádně splácet, proto podle ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ by byla předmětná smlouva o úvěru neplatná a, pokud by její neplatnost žalovaný namítal, soud by mohl žalobci přiznat pouze nárok na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na úrok z prodlení. S ohledem na ustanovení druhé věty § 87 ZSÚ, podle

níž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, však má soud za to, že tato neplatnost právního jednání je stanovena na ochranu zájmu spotřebitele ve smyslu , a žalovaný se jí musí dovolat. Jelikož žalovaný neplatnost předmětné smlouvy o úvěru nenamítal a naopak uznal svou povinnost vrátit žalobci poskytnuté prostředky a zaplatit mu sjednaný úrok a soud považuje uplatněný nárok žalobce

za prokázaný a neshledal, že by tento nárok byl v rozporu s dobrými mravy, a ani jiné důvody, pro které by předmětná smlouva byla neplatná, soud žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. A byť má soud za to, že nebyly splněny podmínky stanovené v § 86 ZSÚ pro uzavření předmětné smlouvy o úvěru týkající se úvěruschopnosti žalovaného, pak jiný postup než plné vyhovění žalobě v tomto konkrétním případě soud považuje za jdoucí proti zásadě soukromého práva, že smlouvy se mají plnit, pokud nejsou v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy,

a rovněž proti smyslu občanského soudního řízení, kterým je mimo jiné výchova k dodržování smluv a zákonů a k čestnému plnění povinností. Soud pak umožnil žalovanému dle , s ohledem na jeho majetkovou a příjmovou situaci a na jeho čestné chování ohledně přiznání závazku vrátit poskytnutou částku žalobci a zaplatit za to sjednaný úrok, uloženou povinnost plnit ve splátkách po 10.000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce

se splatností první splátky k 20. dni měsíce následujícího po měsíci, v něž tento rozsudkem nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že v případě prodlení žalovaného byť s jedinou splátkou, stává se celý zbytek přiznané pohledávky žalobce vymahatelným, a žalobce může podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož soud přizná právo na náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným byl v tomto řízení žalobce, proto má vůči žalovanému právo

na náhradu nákladů řízení ve výši 15.976 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku

ve výši 14.776 Kč a v paušálních nákladech advokátem nezastoupeného účastníka ve výši 1.200 Kč dle a za 4 úkony po 300 Kč (výzva k plnění, podání žaloby, účast u dvou jednání). Rovněž náhradu nákladů řízení soud umožnil žalovanému zaplatit žalobci ve výše specifikovaných splátkách, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku,

a to z důvodů uvedených v odůvodnění lhůty pro plnění žalovaného nároku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nebude-li žalovaný po právní moci tohoto rozsudku plnit dobrovolně povinnosti uložené

mu tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobce domáhat úhrady uložené povinnosti v celé její výši návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci, a to již při prodlení s jedinou splátkou.