Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 173/2020-36
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Petrem Šustrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 533 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 3 533 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč. II. Žaloba se co do zaplacení částky 3 533 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 6 533 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovanému poskytla dne 5. 2. 2020 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy o úvěru povinen dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 633 Kč žalobkyni vrátit na bankovní účet ve lhůtě splatnosti do 29. 2. 2020, ale žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. V souvislosti s vymáháním pohledávky pak dále vznikly žalobkyni náklady ve výši 2 600 Kč představované náklady za zaslání dvou upomínek, a to 450 Kč a 650 Kč, a náklady za předání pohledávky inkasní společnosti ve výši 1 500 Kč. Dále na základě čl. 7 smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši dvakrát 450 Kč, celkem 900 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po výzvě žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání, které sodu nařídil na den 29. 4. 2021, se nikdo z řádně a včas předvolaných účastníků nedostavil a soud tak věc projednal v jejich nepřítomnosti.
4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 2. 2020 bylo zjištěno, že ji mezi sebou měli uzavřít žalobkyně a žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobkyně http://www.simplepujcka.cz, kdy žalovaný ke své osobě uvedl kromě svého jména a příjmení, svou adresu, číslo občanského průkazu, mobilní telefon, adresu elektronické pošty a číslo bankovního účtu: bankovní účet. Dle smlouvy činila výše poskytovaného úvěru částku 3 000 Kč, která měla být poskytnuta žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet. Za poskytnutý úvěr měl žalovaný uhradit poplatek ve výši 2 633 Kč, který byl splatný společně s jistinou a úrokem. V případě včasného splacení úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému slevu z poplatku ve výši 533 Kč. Délka trvání úvěru byla sjednána na 21 dní. Celkovou částku pak měl žalovaný uhradit žalobkyni bankovním převodem v jediné splátce. Z čl. 12 smlouvy soud zjistil, že žalovaný jako žadatel o spotřebitelský úvěr byl povinen před podpisem smlouvy zaslat žalobkyni scan svého občanského průkazu a ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Po identifikaci úvěrovaného pak úvěrovaný obdrží na zadaný mobilní telefon uživatelské jméno a heslo formou sms a na zadanou emailovou adresu formou emailu, které jej opravňují ke vstupu do klientské sekce sloužící ke správě spotřebitelských úvěrů. Úvěrovaný byl následně povinen do 7 pracovních dnů zaslat žalobkyni dokumenty nutné k posouzení jeho úvěruschopnosti. Seznam těchto dokumentů byl uveden v sekci Smlouva. Po prověření úvěruschopnosti a schválení žádosti zašle úvěrující úvěrovanému prostřednictvím klientské sekce návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru opatřený elektronickou značkou nahrazující podpis úvěrujícího a úvěrovaný je vyzván, aby do 3 pracovních dnů tento návrh přijal tím, že zakliknutím odsouhlasí text smlouvy. Na místě podpisu smlouvy je uvedeno u věřitele:„ právnická osoba“ a„ datum: 05. 02. 2020 15:47:02“ a u dlužníka:„ celé jméno žalovaného, rč: číslo, datum: 29. 1. 2020 9:10:17 a IP adresa: číslo“. Vlastnoruční podpis stran ani zaručený elektronický podpis smlouva neobsahuje.
6. Z potvrzení o platbě od společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že žalobkyně dne 29. 1. 2020 obdržela na svůj bankovní účet platbu ve výši 1 Kč uvedeného ve smlouvě jako účet žalovaného. Dále žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného.
7. Dle potvrzení o platbě od společnosti právnická osoba byla dne 5. 2. 2020 odeslána z bankovního účtu žalobkyně platba ve výši 3 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet. Dotazem na společnost právnická osoba bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. bankovní účet je žalovaný.
8. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dluhu, a to upomínkou ze dne 9. 3. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 23. 3. 2020.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
12. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu má soud za to, že se jednalo o smlouvu o úvěru, která by podléhala úpravě § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a současně měla být smlouva sjednána dne 5. 2. 2020, tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který zakotvuje jednak povinnost písemné formy pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, a jednak povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost úvěrovaného poskytovaný úvěr splácet. Předložená smlouva o úvěru měla být mezi účastníky uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Zákon užívá za tímto účelem termín:„ ..K uzavření smlouvy byly využity prostředky komunikace na dálku“ (§§ 1841 -1851 ObčZ). Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V daném případě však soud nemá za prokázané, že by žalovaný sám svým jednáním skutečně vyjádřil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu a řídit se jejím obsahem. Žalobkyně ověřovala identitu žalovaného pomocí kopie občanského průkazu a ověřovací platbou z účtu žalovaného. Bylo prokázáno, že bankovní účet, ze kterého byla ověřovací platba uskutečněna, náleží žalovanému. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný návrh smlouvy skutečně odsouhlasil a elektronicky podepsal. Smlouva obsahuje toliko elektronická data zachycující datum podpisu smlouvy. Podobný údaj lze bez větších obtíží ke smlouvě připojit za pomocí elektronických prostředků a neprokazuje tak žádným způsobem projev vůle žalovaného. Žalobkyně byla vyzvána, aby prokázala, že žalovaný uvedenou smlouvu skutečně odsouhlasil a podepsal, ale na výzvu soudu nereagovala a ničeho nedoložila. Dle ustanovení článku 12 smlouvy, jak je popsán shora a kde se podává postup uzavření smlouvy, je navíc vyloučeno, aby došlo k podpisu smlouvy žalovaným dříve, než byl návrh smlouvy podepsán žalobkyní. Žalovaný měl být vyzván k podpisu smlouvy až po předchozím ověření jeho identity a úvěruschopnosti a následném zaslání návrhu smlouvy opatřeného elektronickými údaji nahrazujícími podpis žalobkyně. Dle elektronických údajů uvedených na smlouvě však měla být žalovaným smlouva podepsána již 29. 1. 2020 a žalobkyní pak 5. 2. 2020, což je z dikce uvedeného ujednání vyloučeno. Z vyložených důvodů tak soud nemá za prokázané, že by žalovaný jakýmkoli způsobem odsouhlasil znění smlouvy a tuto smlouvu elektronicky podepsal. Uvedená forma smlouvy tak nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek.
13. Dále v ust. § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zákon zakotvuje povinnost úvěrujícího posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost úvěrovaného, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona). Na samotnou povinnost poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom nutno pohlížet jako na obecný princip, jehož smyslem je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužení domácností (jak ostatně uvádí rovněž důvodová zpráva k novele zákona o spotřebitelském úvěru). Neprověřením úvěruschopnosti žadatele o úvěr je pak narušována ochranná funkce, kterou má zákonná regulace spotřebitelských smluv a zprostředkovaně je tak narušena ochrana společnosti před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitelů splácet dluhy spojeny, např. rozpad rodiny, závislosti či ztráta bydlení apod. Ke stejnému závěru dospěl rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , podle něhož: k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splácet nelze přistupovat jako k žádnému zvlášť přísnému či dokonce nepřiměřenému požadavku, ale mělo by to být chápáno jako obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven anebo nikoliv.
14. Z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 se ke shora uvedené vnitrostátní úpravě dále podává:„ Navíc pokud vnitrostátní soud z úřední povinnosti konstatoval porušení této povinnosti, má povinnost vyvodit veškeré důsledky, které z takovéhoto porušení podle vnitrostátního práva vyplývají, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti a sankce stanovené vnitrostátním právem musí respektovat požadavky stanovené v článku 23 směrnice 2008, jak je vyložil Soudní dvůr“ …“ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
15. Rezignace na ověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr tak sama o sobě zakládá neplatnost smlouvy, přičemž tuto neplatnost je třeba v souladu se závěry obou soudů shora uvedených posoudit jako absolutní. Žalobkyně sice tvrdila, že byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, avšak ani po výzvě soudu žádný důkaz o splnění této zákonné povinnosti nepředložila.
16. Vzhledem ke shora uvedenému, kdy nebylo soudem prokázáno ani to, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, ani to, že žalobkyně řádně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, byly nároky ze smlouvy vyplývající soudem zamítnuty (výrok II. rozsudku).
17. V řízení však bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla dne 5. 2. 2020 odeslána částka 3 000 Kč, která žalobkyni nepochybně náleží podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§§ 2991 a násl. ObčZ. Podle ust. § 2991 odst. 1 ObčZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 ObčZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobkyně žalobou nepožadovala přiznání zákonného úroku z prodlení, a proto soud dlužnou částku přiznal pouze co do jistiny, neboť nelze žalobkyni přiznat více, než je požadováno. Na základě uvedeného soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je téměř stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.