Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

104 C 33/2020-67

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr Markem Horáčkem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

se sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená: titul. jméno příjmení, advokátkou

se sídlem adresa

proti;

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

o zaplacení 19.788 - Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované o zaplacení částky 23 184,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 788 - Kč od 22.2.2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 89,99 % ročně z částky 17.691 - Kč od 22.2.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237.744 - Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované o zaplacení částky 23 184,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 788 - Kč od 22.2.2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 89,99 % ročně z částky 17.691 - Kč od 22.2.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237.744 - Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo žalovaný smlouvu podepsal dne 22.10.2018. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 78.000 - Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši zápůjční úrokové sazby 138,16 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 6.604 - Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadu 2018. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění nebylo uhrazeno nic. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 17.691 - Kč. Z této nové jistiny požaduje žalobce též úroky z prodlení, dále požaduje zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v důsledku prodlení dle bodů 6.1 a 6.2 smlouvy, resp. 6.5 smlouvy. Mimoto požaduje též podle bodu 2.2 smlouvy úroky z původní jistiny. U jednání pak žalobce k dotazu soudu potvrdil, že celková částka, kterou žalovaný uhradil, činila 91.171 - Kč a odpovídá údajům na kartě klienta, jež je součástí listinných důkazů.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

Zjištěné skutečnosti

3. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce na jejím základě poskytl žalovanému částku 78.000 - Kč. Celková výše měsíční splátky činila 6.604 - Kč, počet splátek 30, splatné do 17. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 138,16 % ročně. Návrh na uzavření smlouvy žalovaný podepsal dne 22.10.2018.

4. Žalovanému byla žalobcem vyplacena částka 78.000 - Kč dne 23.10.2018.

5. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce provedl hodnocení klienta. V rámci tohoto hodnocení žalobce vycházel z toho, že žalovaný má příjmy ve výši 13.600 - Kč, ze zaměstnání 8.500 - Kč a z důchodu 5.100 - Kč. Doložena byla pracovní smlouva, mzdový výměr, výplatní pásky za červenec a srpen 2018, potvrzení ČSSZ o výši důchodu a výpisy z bankovního účtu, dokládající přijetí mzdy a důchodu. Z výpisů je také zřejmý velmi nízký kladný zůstatek na účtu. Při hodnocení výdajů vycházel žalobce z toho, že žalovaný má měsíční výdaje, a to životní minimum ve výši 3.410 - Kč a výdaje na bydlení ve výši 2.000 - Kč. Dále žalobce počítal s rezervou ve výši 1.000 - Kč na měsíc. Jako forma bydlení je uvedeno bydlení nájemní.

6. Z nebankovního registru klientských informací, které předložil sám žalobce, vyplynulo, že žalovaný má skóre 287, což jsou nízké body představující vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

7. Před uzavřením smlouvy byl žalovanému poskytnut předsmluvní formulář, kde jsou shrnuty parametry úvěru (jde o hutný text psaný drobným písmem). Tento formulář byl žalovaným podepsán dne 22.10.2018.

8. Žalovaný před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.

Právní posouzení

9. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle a násl. a , o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost prověřil velmi nedbale, neprofesionálně, nepočínal si s odbornou péči. Pokud by žalobce úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně, pak by musel dojít k závěru, že žalovaný nebude schopen sjednaný spotřebitelský úvěr splácet. V takovém případě má pak žalobce povinnost úvěr neposkytnout. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy.

11. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 13.600 - Kč, tento příjem lze považovat za doložený. Výše splátky měla podle smlouvy činit 6.604 - Kč měsíčně, a to po dobu 30 měsíců. Jedná se o měsíční splátku představující téměř 50 % příjmu žalovaného, navíc v situaci, kdy příjem žalovaného je velmi nízký. Žalobce dále zcela nerealisticky posoudil výdaje žalovaného. Pracoval totiž pouze se dvěma výdaji – životním minimem ve výši 3.410 Kč a výdaji na bydlení ve výši 2.000 - Kč Každému rozumně uvažujícímu člověku, natož pak profesionálnímu poskytovateli úvěrů, musí být zřejmé, že reálné výdaje musí být vyšší. Pracovat pouze s životním minimem je samo o sobě nezodpovědné, je zřejmé, že běžné životní náklady člověka jsou vyšší. Zcela nerealistické jsou náklady na bydlení, je prakticky vyloučeno, aby v roce 2018 představovaly náklady na nájemní bydlení pouze 2.000 - Kč měsíčně. Jde evidentně o podhodnocený údaj, s nímž se žalobce neměl spokojit a měl trvat na jeho prokázání. Při tak vysoké splátce v poměru k výši příjmu je pak třeba počítat i s možností snížení příjmů v důsledku pracovní neschopnosti – pokud by taková situace nastala, je zřejmé, že žalovaný bude mít problémy splátky dodržet, a to i za předpokladu, že jeho výdaje budou minimální. Nakonec žalobce zcela pominul skutečnost, že i dle výpisu z nebankovního registru klientských informací vyplývá, že žalovaný patří do kategorie klientů, kde je vyšší riziko splácení úvěru, přesto mu poskytl úvěr v poměrně vysoké výši. Lze tedy shrnout, že žalobce schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr posoudil zcela nedostatečně. Zdůraznit je přitom nutné to, že žalobce se nemůže spoléhat pouze na to, co mu sdělí potenciální klient, informace si musí opatřovat i sám a údaje poskytnuté klientem musí prověřit, resp. kriticky posoudit, tedy zhodnotit, zda klientem předložené informace jsou věrohodné. Žalobce těmto povinnostem nedostál, příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru porušil.

12. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní. Nový , tj. , účinný od 1.1.2014 pak prohlašuje za neplatné to právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje ( ). O tento případ jde v souzené věci. Smyslem a účelem ust. citovaného zákona je postihnout neplatností takovou smlouvu, kterou věřitel uzavřel s dlužníkem, aniž by dostatečně prověřil schopnost dlužníka úvěr splatit. Zákon tak reagoval na poznatky z praxe, kdy řada, zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů, poskytovala úvěry i osobám, u nichž bylo zřejmé již v době poskytnutí úvěru, že nejsou schopny úvěr splatit. Takovéto neodpovědné jednání potom vedlo ke vzniku široké skupiny osob, která se ocitla v dluhové pasti. Přestože ověření úvěruschopnosti dlužníka lze ze strany věřitele považovat za samozřejmé a zcela logické jednání a přestože povinnost věřitele takto jednat lze dovodit z obecných principů soukromého práva, zákon výslovně tuto povinnost zakotvil a výslovně také zakotvil důsledky nesplnění takové povinnosti, tj. neplatnost smlouvy. Účel a smysl zákona je tak jasný. Soud proto kvůli nedostatečnému ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. S ohledem na ust. pak soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu, neboť nedostatečné a pouze formální posouzení úvěruschopnosti žalovaného odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejde totiž pouze o zájem žalovaného jako dlužníka (a samotného žalobce jako věřitele), ale též o zájem veřejný. V České republice existuje nadměrný počet osob, které jsou v dluhové pasti, mají nespočet exekucí, případně jsou v insolvenci. Počet těchto osob je takový, že sociální a ekonomické důsledky spojené s předlužením mají negativní dopad na celou společnost (sociální vyloučení, přesun ekonomické aktivity takových osob do šedé zóny, voličské preference takových vykořeněných osob a s tím spojené politické důsledky, zvýšená kriminalita apod.). Jednou z příčin tohoto stavu, a to příčinou významnou, je praxe, kdy zejména nebankovní poskytovatelé úvěrů často poskytují úvěr osobám, které nejsou schopny úvěr za sjednaných podmínek splatit. Tímto neuváženým jednáním se významně navyšuje počet osob, které nejsou schopné splácet své závazky a dostávají se potom do neřešitelných situací. Je v zájmu celé společnosti tomuto negativnímu jevu bránit a jednou z cest, jak toho dosáhnout, je právě donutit poskytovatele úvěrů, aby řádně posuzovali úvěruschopnost svých klientů a poskytli úvěr pouze tomu, u koho je reálný předpoklad, že úvěr splatí. V případě, že poskytovatel úvěru tuto povinnost poruší, je namístě uplatnit sankci v podobě neplatnosti takového právního jednání. Odkázat v tomto směru lze i na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. , zejm. na body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Souzená věc je přesně takovým případem.

13. Soud tedy považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatné právní jednání. Za tohoto stavu je vztah mezi účastníky třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle , 2 . Žalobce žalovanému poskytl částku 78.000 - Kč, žalovaný mu uhradil celkem částku 91.171 - Kč, vrátil tedy více, než od žalobce obdržel. Žalobce proto vůči žalovanému nemá nárok na zaplacení jakékoli částky, žaloba tedy byla zamítnuta.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , úspěch ve věci měl žalovaný, náklady řízení mu však nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.