Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 184/2019-187
Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní titul Andreou Větrovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 140 130,42 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 137 280,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 3. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba, co do částky 19 802,64 Kč s úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 139 130,42 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 850,02 Kč od 23. 3. 2018 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 54 830 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 137 280,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 3. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba, co do částky 19 802,64 Kč s úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 139 130,42 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 850,02 Kč od 23. 3. 2018 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 54 830 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala žalobou změněnou se souhlasem soudu proti žalované zaplacení částky 140 130,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 140 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,99 % p.a. Protože žalovaná porušovala smluvní podmínky, byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 21. 3. 2018 a žalovaná byla vyzvána k plnění. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2018 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba žalobkyni pohledávku za žalovanou a žalovaná byla o postoupení pohledávky informována. Celková dlužná částka činí 159 642,25 Kč, z toho jistina ve výši 139 130,42 Kč, poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 16 527,36 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 559,21 Kč a sankční úrok ve výši 425,26 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 139 130,42 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 139 130,42 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Následně žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované jako spotřebitele byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřována, když ze žádosti o spotřebitelský úvěr žalované vyplývá, že byla zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba a její průměrný měsíční příjem činil 12 387 Kč. V průběhu řízení doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně nepůsobila na Slovensku a společnost právnická osoba zanikla dne 31. 7. 2017, tedy před uzavřením úvěrové smlouvy. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení), je dána pravomoc soudů České republiky, když na území České republiky se nacházelo též poslední bydliště žalované.
2. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka, který jí soud ustanovil z důvodu neznámého pobytu, namítla nedostatek pravomoci zdejšího soudu s odkazem na článek 17 nařízení, když současně předložila listin u pořízenou prostřednictvím internetu ohledně společnosti právnická osoba Dále namítala, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované jako spotřebitele před uzavřením úvěrové smlouvy, když právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalované.
3. Soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za nichž může ve věci rozhodnout s přihlédnutím k námitce žalované o nedostatku pravomoci zdejšího soudu. Soud konstatuje, že v daném případě nelze aplikovat článek 17 nařízení ohledně spotřebitelských smluv, neboť se nejedná o koupi movitých věcí na splátky, ani o půjčku či jiný úvěrový obchod uzavřený k financování koupě takových movitých věcí. právnická osoba neprovozovala profesionální nebo podnikatelskou činnost na Slovensku. Z listin y předložené žalovanou ohledně společnosti právnická osoba a výpisu z obchodního rejstříku Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky ohledně této společnosti bylo zjištěno, že dne 1. 8. 2017 došlo k výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Poslední známé bydliště žalované bylo na území České republiky v obvodu zdejšího soudu. Soud uzavřel, že službou je též poskytnutí úvěru, k němuž došlo na území České republiky, a proto je dána pravomoc soudů České republiky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) b) nařízení. Jelikož soud shledal námitku žalované nedůvodnou, při jednání dne 11. 2. 2021 ji usnesením zamítl, přičemž odvolání proti tomuto usnesení není přípustné (sp. zn. 30 Cdo 3853/2017 ). Soud takto postupoval, aby účastníky informoval o důvodech svého rozhodnutí. Smluvní strany sjednaly v čl. XI. odst. 9 smlouvy o spotřebitelském úvěru, že smlouva a jakékoli mimosmluvní závazky vznikající v souvislosti s touto smlouvou se řídí českým právem.
4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 8. 2017 ve spojení se standartními informacemi o spotřebitelském úvěru a akceptačním dopisem ze dne 21. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se společnost zavázala poskytnout žalované 140 000 Kč, a žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 16,99 % p.a. v 96 měsíčních splátkách po 2 692 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 18. 9. 2017. Dále bylo ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 8. 2017 ve spojení s odpovědí na žádost o součinnost právnická osoba, potvrzením o výši příjmů zaměstnance, pracovní smlouvou a pokynem o dočasném přidělení zaměstnance zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u právnická osoba anonymizováno a její čistý měsíční příjem činil 12 387 Kč. Žalovaná do žádosti o spotřebitelský úvěr neuvedla žádné výdaje. Z odpovědi na součinnost právnická osoba ve spojení s otisky registrů bylo zjištěno, že společnost posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru dotazem na žalovanou dne 18. 8. 2017 v inforegistru a CREST. Žalovaná dle sdělení právnická osoba na úvěr uhradila celkem 2 719,60 Kč.
5. Ze sazebníku poplatků účinného od 15. 5. 2017 bylo zjištěno, že poplatek za zesplatnění úvěru z důvodu porušení podmínek smlouvy činil 1 000 Kč. Z výpisů z účtu bankovní účet za číslo a číslo byl zjištěn prodej pohledávky za žalovanou, včetně vyčíslení jistiny, úroku a úroku z prodlení.
6. Z výpisů z účtu č. bankovní účet za měsíc číslo ve spojení s transakční historií bylo zjištěno, že úvěr ve výši 140 000 Kč byl žalované poskytnut dne 21. 8. 2017 a následně jej žalovaná postupně čerpala.
7. Ze dvou listin nazvaných zesplatnění úvěru číslo ze dne 1. 3. 2018 ve spojení s kopiemi poštovní zásilky na jméno žalované na adesy ulice a číslo, obec a anonymizováno číslo, anonymizována dvě slova bylo zjištěno, že společnost právnická osoba úvěr žalované zesplatnila ke dni 1. 3. 2018 a vyzvala žalovanou ve lhůtě 15 dní od převzetí prohlášení k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 151 014,76 Kč.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2018 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny a oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění s poštovním podacím archem byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.
9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. právnická osoba akceptací žádosti o spotřebitelský úvěr uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované 140 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 16,99 % p.a. v 96 měsíčních splátkách po 2 692 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, ale neplatila splátky řádně a včas, když uhradila pouze 2 719,60 Kč právnická osoba proto úvěr ke dni 1. 3. 2018 zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2018 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
10. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne datum soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřována úvěruschopnost žalované, doplnila, že ji ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně. Tato následně doložila žádost o spotřebitelský úvěr, potvrzení o výši příjmu zaměstnance, pracovní smlouvu a pokyn o dočasném přidělení zaměstnance. Následně po poučení soudem dle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. doplnila, že byly činěny dotazy na BRKI a zaslala otisk inforegistru a CREST s údaji o dotazech.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
14. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že byla prověřována úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, avšak nedoložila soudu, že kromě příjmů žalované byly ověřovány i výdaje žalované, když sama žalovaná v žádosti žádné neuvedla a pouhé lustrace v registrech nejsou dostačující. Navíc je prakticky nemožné, aby žalovaná žádné výdaje na život neměla. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalované zákon spatřuje především v porovnání příjmů a výdajů žalované. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Soud proto uzavřel, že žalobkyně přes poučení soudem dle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. neprokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, když neprokázala, že byly právní předchůdkyní žalobkyně řádně ověřeny výdaje žalované, čímž jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterému nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018 ). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť žalobkyně jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu.
15. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 140 000 Kč a současně bylo zjištěno, že zaplatila celkem 2 719,60 Kč, jak potvrdila právní předchůdkyně žalobkyně, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované ve výši 137 280,40 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 137 280,40 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o.z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Jelikož oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1. 3. 2018 bylo předáno k poštovní přepravě na území České republiky dne 1. 3. 2018, ve smyslu § 573 o. z. bylo doručeno žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 6. 3. 2018. S ohledem na stanovení lhůty k plnění 15 dnů nastala splatnost dne 21. 3. 2018, přičemž žalobkyně požadovala úroky z prodlení, až ode dne 23. 3. 2018, které jí byly od tohoto dne z částky 137 280,40 Kč přiznány podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. , když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.
16. Jelikož smlouvu o úvěru shledal soud absolutně neplatnou, nemohl žalované vzniknout závazek zaplatit žalobkyni úvěr, úroky ani poplatek, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl, když částka 19 802,64 Kč představuje jistinu ve výši 1 850,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 16 527,36 Kč, poplatek ve výši 1 000 Kč a sankční úrok ve výši 425,26 Kč (výrok II.).
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 87,4 % a žalovaná v rozsahu 12,6 %, po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu soud stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 74,8 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za 6 úkonů právní služby po 6 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné podání ze dne 17. 7. 2020, účast na jednání u Okresního soudu v Písku dne 30. 6. 2020, 11. 2. 2021 a 4. 3 2021) podle § 7 , § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné v celkové výši 8 950,13 Kč za 3 cesty z obec do obec a zpět k jednání soudu dne 30. 6. 2020, 11. 2. 2021 a 4. 3. 2021 značka automobilu, registrační značka (při cestě dne 30. 6. 2020) se spotřebou pro kombinovaný provoz ve výši 8,5 l benzinu 98 na 100 km a ujeté vzdálenosti celkem 440 km (3 194,40 Kč), značka automobilu, registrační značka (při cestě dne 11. 2. 2021 a 4. 3. 2021) se spotřebou pro kombinovaný provoz ve výši 7,7 l benzinu 95 na 100 km a ujeté vzdálenosti celkem 2 x 440 km (5 755,73 Kč), náhrada za promeškaný čas v rozsahu 36 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 7 007 Kč Celkem náklady řízení žalobce činí 73 303 Kč, z toho 74,8 % představuje částku 54 830 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za písemné podání ze dne 12. 3. 2019, kterým navrhla změnu nesprávně podané žaloby a za písemné podání ze dne 25. 11. 2019, kterým doplňovala tvrzení a navrhovala důkazy, neboť tyto měly být uvedeny již v žalobě a soud tak tyto náklady nepovažoval za účelně vynaložené.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.