Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 59/2021-64
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Němcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 11 627 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 229,50 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 94,67 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 221 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 221 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 406 Kč, úroku v kapitalizované výši 1 406,42 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 4 035,72 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 848,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 296,28 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 075,28 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 221 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 229,50 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 94,67 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 221 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 221 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 406 Kč, úroku v kapitalizované výši 1 406,42 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 4 035,72 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 848,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 296,28 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 075,28 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 221 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 578 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru sestávající z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 428 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 500 Kč (celkem tedy částku ve výši 10 906 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 779 Kč. Žalovaná částka 11 627 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 4 035,72 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 260,56 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 979,73 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 283,43 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 567,56 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 500 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 15% p.a. smluvního úroku z jistiny 4 035,72 Kč za dobu od 24. 1. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 24. 1. 2018 do 20. 5. 2020 úrok kapitalizovala částkou 1 635,92 Kč, a 8,5% p.a. úroku z prodlení z částky 4 296,28 Kč za dobu od 24. 1. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 24. 1. 2018 do 20. 5. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 943,10 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.
2. Podáním ze dne datum ve znění jeho opravy ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 229,50 Kč představující část kapitalizovaného úroku a částky ve výši 94,67 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1 , 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 4 906 Kč sestávajícími z úroku ve výši 578 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 2 400 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 428 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek) ve výši 1 500 Kč (celkem tedy částku 10 906 Kč) splatit ve 14 splátkách ve výši 779 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, nedohodnou-li se strany písemně jinak. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 3 779 Kč (transakční historie). právnická osoba pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky).
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané žádost o úvěr vyplněno, že žalovaná je v invalidním důchodu a její pravidelný měsíční příjem činí 17 160 Kč, z toho 3 700 Kč činí invalidní důchod/sociální dávky, 1 310 Kč rodičovský příspěvek, 6 000 Kč ostatní státní příspěvky a 6 150 Kč příspěvek na bydlení. Výdaje žalované byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 11 040 Kč, a to 4 860 Kč na bydlení a energie, 5 280 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaná mezi svými dalšími výdaji uvedla pouze půjčku (blíže neurčenou) se splátkou 600 Kč měsíčně. Dalšími výdaji měla být jen částka 300 Kč také blíže neurčená. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná a vyživuje 1 dítě ve věku do 18 let. Žalovaná dále čestně prohlásila, že všechny uvedené informace a skutečnosti jsou úplné a pravdivé a že nezamlčela žádné skutečnosti, které by bránily v případě uzavření smlouvy o úvěru plnit svůj dluh vůči úvěrujícímu řádně a včas a které by mohly mít jakýkoliv vliv na rozhodnutí úvěrujícího o poskytnutí úvěru na základě této žádosti. Žalovaná dále prohlásila, že u ní nejsou dány podmínky pro podání návrh na insolvenci a že nebude činit žádné úkony, které by mohly vést k naplnění podmínek pro zahájení insolvenčního řízení vůči její osobě. Žalovaná dále uvedla, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů ke dni podpisu smlouvy o úvěru činí 300 Kč. Žalobkyně soudu předložila poštovní poukázky za měsíce září až listopad 2016, ze kterých vyplývá, že žalovaná pobírala invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 3 679 Kč, přídavky na 2 děti v celkové výši 1 310 Kč, příspěvek na bydlení, který činil v měsíci září 2016 částku 6 094 Kč a v měsíci listopad 2016 částku 6 372 Kč a příspěvek na živobytí, který činil v měsíci září 2016 částku 6 381 Kč a v měsíci listopad 2016 částku 5 862 Kč. Příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí v měsíci říjen 2016 činil celkem částku 12 044 Kč. Žalobkyně dále soudu předložila dodatek k nájemní smlouvě ze dne datum, ze kterého vyplývá, že žalovaná a jméno příjmení jako nájemci jsou povinni hradit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu v celkové výši 9 720 Kč. Z poštovní poukázky předložené žalobkyní vyplývá, že žalovaná dne 22. 7. 2016 uhradila 300 Kč titul. jméno příjmení.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, jejíž součástí je seznam postoupených pohledávek včetně té žalované, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
9. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (právnímu předchůdci žalobkyně) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní.
10. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
11. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
13. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
14. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
15. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Od žalované sice vyžádal informace a doklady týkající se jejích příjmů a výdajů na bydlení, ale úvěruschopnost žalované špatně vyhodnotil. Z žalobkyní předložených poštovních poukázek vyplynulo, že žalovaná před poskytnutím úvěru pobírala invalidní důchod, příspěvek na živobytí, příspěvek na bydlení a přídavky na děti, které jsou navíc příjmem dítěte. Žalovaná tak měla ve skutečnosti příjem pouze ve výši 15 930 Kč, z toho 3 679 Kč činil invalidní důchod a zbytek činily sociální dávky. Přitom příspěvek na živobytí, který žalovaná pobírala, je určen na úhradu potřeb osoby na úrovni zabezpečující její základní životní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně tedy úvěr poskytl osobě v hmotné nouzi, která řeší nedostatečný příjem, čehož si musel být vědom. Nadto si právní předchůdce žalobkyně byl rovněž vědom toho, že žalovaná pravidelně splácí exekuci částkou 300 Kč a další půjčku částkou 600 Kč. Přesto další závazky žalované nijak blíže neověřoval.
16. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 2 221 Kč (6 000 Kč – 3 779 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 2 221 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny vyzvána výzvou k plnění ze dne 23. 11. 2020, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne. V této výzvě žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 8. 12. 2020. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od 9. 12. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 296,28 Kč od 24. 1. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 24. 1. 2018 do 20. 5. 2020 úrok z prodlení kapitalizovala částkou 848,43 Kč. Soud proto žalobu ohledně úroku z prodlení v kapitalizované výši 848,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 296,28 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 075,28 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 221 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení zamítl.
18. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.