Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 294/2020-22
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 32 699,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 14 699,96 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 119,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 610 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 000 Kč od 21. 1. 2020 do 16. 2. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 14 699,96 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 119,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 610 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 000 Kč od 21. 1. 2020 do 16. 2. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2020 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 32 699,96 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“) uzavřené dne 24. 7. 2017 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) na částku 18 000 Kč. Zápůjčka měla být splácena ve 24 splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 7. 2019. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně vedle poskytnutých finančních prostředků i kapitalizovaný úrok, poplatek za zpracování zápůjčky a poplatek za administrativní činnost, celkem pak částku 35 480 Kč. Žalovaný poskytnutou zápůjčku nesplatil ani částečně. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Žalobkyně požaduje kromě jistiny 18 000 Kč, dlužné poplatky ve výši 14 699,96 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 610 Kč (úrok 29 % ročně z částky 18 000 Kč od 25. 7. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 119,50 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 000 Kč od 17. 1. 2018 do 20. 1. 2020), úrok ve výši 29 % ročně z částky 18 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti, když žalovaný převzetí této částky potvrdil ve Smlouvě. Žalovaný se zavázal, že předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 5 933 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 4 856 Kč a administrativním poplatkem ve výši 6 691 Kč, celkem tedy 35 480 Kč, a to ve 24 splátkách, každé ve výši 1 479 Kč a resp. poslední ve výši 1 463 Kč.
6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, žalovaný bydlel v nájemním bydlení, měl základní vzdělání, byl svobodný, pracoval jako kontrolor s čistým příjmem částka, dalšími příjmy částka, měsíčními výdaji částka a měsíční splátky pro předchůdkyni žalobkyně činily částka. Jako ověřené dokumenty není uvedeno ničeho.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za ním na žalobkyni.
9. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její existenci.
10. Z tabulky umoření k číslu smlouvy číslo soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku neuhradil ničeho.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 40 210,71 Kč.
12. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 24. 7. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 5 933 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 4 856 Kč a administrativním poplatkem ve výši 6 691 Kč, celkem tedy 35 480 Kč, a to ve 24 splátkách, každé ve výši 1 479 Kč a resp. poslední ve výši 1 463 Kč. Žalobkyně ve své žalobě sice tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak toto nijak nedoložila. K výzvě soudu pouze svým přípisem ze dne 25. 11. 2020 zaslaným soudu 26. 11. 2020 sdělila, že předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost s odbornou péčí dle záznamů v zákaznické kartě. Tato však vykazuje nesrovnalosti když byla kalkulována na jinou výši spotřebitelského úvěru a v části Ověřené dokumenty však nejsou uvedeny žádné dokumenty, které měly být předchůdkyní žalobkyně ověřeny. Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalovaného. Žalovaný své závazky ze Smlouvy porušil, když neuhradil poskytnutou zápůjčku řádně a včas, resp. neuhradil ničeho. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
13. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla ani nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnosti žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho výdajů, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
23. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
25. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 18 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 18 000 Kč. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 17. 2. 2021, když žaloba byla žalovanému doručena fikcí dne 15. 2. 2021. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 17. 2. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
26. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části pro neunesení důkazního břemene žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
27. Žalovaný by měl s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalovanému přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly.
28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.