Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 134/2021-21
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr Danou Matoušovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, PSČ obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 5 958 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 958 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů
od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 958 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 958 Kč s odůvodněním, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o bezúročné půjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 18 000 Kč. Žalovaný měl půjčku vrátit do 10. 1. 2020. Žalovaný však dlužnou částku uhradil až dne 7. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný dostal s plněním do prodlení, požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 18 000 Kč za dobu od 11. 1. 2020 do 7. 12. 2020, tedy ve výši 5 958 Kč.
Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. ), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.
Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena bezúročná půjčka číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 18 000 Kč na jeho účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku v 6 splátkách ve výši 3 000 Kč do každého 10. dne v měsíci, počínaje 10. 8. 2019 a konče 10. 1. 2020. Pro případ prodlení s úhradou splátky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, jejíž výše ode dne následujícího po datu vrácení půjčky je 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta je splatná následující den po dni jejího vzniku. Žalovaný výslovně požádal zasílat veškeré písemnosti dle této smlouvy na svoji e-mailovou adresu email (bezúročná půjčka ze dne datum). Žalovanému byla dne 25. 7. 2019 na účet uvedený ve smlouvě odeslána platba ve výši 18 000 Kč (výpis z účtu žalobkyně).
Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , v účinném znění (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Mezi účastníky byla podle § 2390 o. z. uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 18 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení a smluvně převzatého závazku vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 6 měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, a to nejpozději do 10. 1. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku do 10. 1. 2020 neuhradil, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku zápůjčky. Ujednání o smluvní pokutě je obsaženo v článku IV. smlouvy o zápůjčce, na listin ě, kterou žalovaný jako spotřebitel opatřil svým podpisem, nelze ujednání o smluvní pokutě považovat za skryté či neočekávané ve smyslu judikatury Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 ). Žalobkyně se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 18 000 Kč za dobu od 11. 1. 2020 do 7. 12. 2020, což představuje částku 5 976 Kč (18 000 Kč Kč×0,001×332 dní). Jelikož žalobkyně požadovala zaplacení částky 5 958 Kč, soud vázán jejím návrhem žalovaného zavázal k zaplacení pouze této částky.
Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč (2× 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. 254/2015 Sb. za předžalobní výzvu k plnění a sepis žaloby). Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení (např. řízení vedené u zdejšího soudu sp. zn. 35 C 62/2019 a 36 C 104/2020 ), v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.