Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 214/2020-27
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 280 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 590 Kč od 28.12.2019, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 590 Kč od 28.12.2019, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 280 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 690 Kč, jenž představuje jistinu ve výši 10 000 Kč a úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a pojištění anonymizována dvě slova ve výši 290 Kč. Dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.3.2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 16.2.2017. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní došlo s účinností ke dni datum k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 1 410 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného v předžalobní výzvě žalovaného o zaplacení dlužné částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. Na tomto nic nemění to, že žalobkyně v omluvě uvedla, že nebude-li považovat soud tvrzení a důkazy žalobkyně za dostatečné, že žalobkyně žádá, aby jí bylo umožněno napravit v dodatečné určené lhůtě vše potřebné na základě výzvy soudu.
4. Soud ve věci provedl dokazování na základě listinných důkazů označených žalobkyní, soud z listin provedených k důkazům zjistil skutkový stav, tak jak byl popsán žalobkyní v žalobě s výjimkou toho, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo nebyla uzavřena datum, jak bylo tvrzeno žalobkyní, ale dne datum. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný žije s partnerkou, nemá nezaopatřené děti, je zaměstnán u právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč, jeho měsíční výdaje jsou ve výši 8 000 Kč, z čehož výdaje na bydlení představují částku 4 000 Kč a osobní výdaje částku 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala finanční situaci žalovaného blíže neurčené bankovní výpisy, blíže neurčené výplatní pásky, a blíže časově neurčené potvrzení o příjmu zaměstnavatele. Z těchto dokladů pak právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je dostatečně úvěruschopný splácet měsíčně částku v rozmezí od 1 220 Kč do 1 525 Kč.
5. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Pokud se dle svých tvrzení žalobkyně spokojila s nedoloženým prohlášením žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě doklady k příjmům žalovaného, které by byl v časové souvislosti s poskytovanou částkou, když z předložené karty zákazníka nelze zjistit jaké, tj. za jakou dobu, předložil žalovaný bankovní výpisy, výplatní pásky a potvrzení o příjmu zaměstnavatele. Rovněž tak nebyly právní předchůdkyní žalobkyně jakkoli ověřovány výdaje na bydlení žalovaného, když k tomuto nebyly ověřovány dle karty zákazníka žádné dokumenty. Není tedy možné ověřit, zda výdaje na bydlení uváděné žalovaným v měsíční výši 4 000 Kč vůbec odpovídaly tehdejší situaci. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, zbavila se možnosti být soudem poučena, doplnit tvrzení, případně důkazy k prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, tj. před datum.
11. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalovaného ověřila, porušila právní předchůdkyně žalobkyně ust. § 86 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet půjčku. Je zřejmé nade vší pochybnost, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což se nakonec potvrdilo i tím, že žalovaný zaplatil na uvedený úvěr pouze částku ve výši 1 410 Kč. Je tak vždy nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit, když dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 , jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o., proti GK.
12. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijala částku 10 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost úvěr vrátit dříve její právní předchůdkyni (pak žalobkyni v souvislosti s postoupením pohledávky). Tuto svoji povinnost žalovaný splnil dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když zaplatil 1 410 Kč. Žalovaný pak ani k výzvě žalobkyně ničeho na svůj dluh neuhradil. Od 28.12.2019 (tj. od uplynutí lhůty k plnění dané žalovanému ve výzvě ze dne datum je tak žalovaný v prodlení se zaplacením částky 8 590 Kč.
13. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla pro nesplnění podmínek v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnocena jako absolutně neplatná, z čehož vyplynulo, že žalovaný na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzal od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 občanského zákoníku . Jelikož žalovaný tak dosud v části neučinil (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již vrácenou, tj. 10 000 Kč – 1 410 Kč = 8 590 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši, tj. o 8 590 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 28.12.2019 tj. poté, co byla žalovanému zaslána výzva k plnění v rámci oznámení o postoupení pohledávky. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 občanského zákoníku , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , zde však žalobkyně uplatnila zaplacení úrok z prodlení v nižší výši, soud je jejím návrhem vázán, proto přiznal úrok v žalobkyní požadované výši. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
14. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.
15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 16 280 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož byly obě procesní strany zhruba stejně úspěšné, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.