Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
19 C 211/2020-27
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 9 814 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 200 Kč od 28.12.2019, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 200 Kč od 28.12.2019, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby žalobkyně o zaplacení částky 9 814 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 10 440 Kč, jenž představuje jistinu ve výši 6 000 Kč a úrok ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.11.2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 26.10.2017. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní došlo s účinností ke dni datum k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 800 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou v předžalobní výzvě žalovanou o zaplacení dlužné částky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. Na tomto nic nemění to, že žalobkyně v omluvě uvedla, že nebude-li považovat soud tvrzení a důkazy žalobkyně za dostatečné, že žalobkyně žádá, aby jí bylo umožněno napravit v dodatečné určené lhůtě vše potřebné na základě výzvy soudu.
4. Soud ve věci provedl dokazování na základě listinných důkazů označených žalobkyní, soud z listin provedených k důkazům zjistil skutkový stav, tak jak byl popsán žalobkyní v žalobě. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná pracovala u přerovských jatek, přičemž, zda se jednalo o pracovní poměr či o jiný zdroj příjmů od tohoto subjektu nebylo možné z předložené karty zákazníka zjistit. Zaměstnání pak nebylo právní předchůdkyní žalobkyně vůbec ověřováno. Žalovaná měla mít čistý měsíční příjem 8 400 Kč. V té době, tj. datum, měla také zápůjčku nebo úvěr u„ anonymizováno“ ve výši 15 000 Kč a výše měsíční splátky činila 1 800 Kč. Její výdaje činily na bydlení 2 000 Kč, další osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení byly měsíčně ve výši 1 000 Kč a její další výdaje (sociální a zdravotní pojištění, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních apod.) měly činit 200 Kč Celkem tak výdaje žalované činily 3 200 Kč měsíčně, aniž by do nich právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zahrnula měsíční splátky ve výši 1 800 Kč u anonymizováno. Matematicky (příjmy – výdaje) vyšel právní předchůdkyni žalobkyně použitelný příjem 5 200 Kč (ovšem bez splátky ve výši 1 800 Kč na úvěr u anonymizováno). Jediným ověřovaným dokladem byly výplatní pásky, přičemž nelze zjistit za jaké období. Žalovaná byla v té době svobodná, žila v nájemním bydlení a společnou domácnost tvořila s partnerem.
5. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Pokud se dle svých tvrzení žalobkyně spokojila s nedoloženým prohlášením žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které žalovaná jako dlužník věřiteli poskytla, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě doklady k příjmům žalované v tvrzené výši 8 400 Kč měsíčně, ale také zejména k tvrzeným výdajům zde ve výši 3 200 Kč plus 1 800 Kč, když právní předchůdkyně žalobkyně neověřila ani to, zda žalovaná řádně splácí předchozí svůj dluh u právnická osoba ve výši 1 800 Kč měsíčně, a dospěli bychom-li k závěru, že výdaje žalované ke dni vyplnění karty zákazníka byly minimálně ve výši 5 000 Kč, pak použitelným příjmem ke splácení úvěru by již nebyla částka 5 200 Kč, ale pouze 3 400 Kč, přičemž zcela nereálné se jeví osobní výdaje žalované uváděné v měsíční výši 1 000 Kč za jídlo, léky, dopravu a oblečení v daném měsíci. Vyšli-li bychom z reálných hodnot, pak minimálně tyto měsíční výdaje by musely činit alespoň 3 000 Kč měsíčně, a pak by již celkové výdaje byly ve výši 7 000 Kč měsíčně, a použitelným příjmem by již zůstala minimální částka ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to bez toho, že ve výdajích nejsou zohledněny obvyklé výdaje vrstevníků žalované za telefon, mobilní data, kulturu, sport, apod.. Právní předchůdkyně žalobkyně by tak nutně musela dospět k závěru, zkoumala-li by poctivě s odbornou způsobilostí úvěruschopnost žalované, že žalovaná již nemá žádnou volnou kapacitu ke splácení nového úvěru a tento úvěr by žalované nemohla poskytnout, když výše měsíční splátky by činila od 732 Kč až do 915 Kč. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, zbavila se možnosti být soudem poučena, doplnit tvrzení, případně důkazy k prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, tj. před 28.9.2017.
11. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalované ověřila, porušila právní předchůdkyně žalobkyně ust. § 86 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet půjčku. Je zřejmé nade vší pochybnost, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalované, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což se nakonec potvrdilo i tím, že žalovaná zaplatila na uvedený úvěr pouze částku ve výši 800 Kč. Je tak vždy nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele žalované, dále pak i ověřit z jiných zdrojů i další dlužníkem uvedené informace o jeho příjmech a výší jeho výdajů, tyto porovnat s obecně známými skutečnostmi, když dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 , jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o., proti GK.
12. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala částku 6 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost úvěr vrátit dříve její právní předchůdkyni (pak žalobkyni v souvislosti s postoupením pohledávky). Tuto svoji povinnost žalovaná splnila dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když zaplatila pouze 800 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě žalobkyně ničeho na svůj dluh neuhradila. Od 28.12.2019 (tj. od uplynutí lhůty k plnění dané žalované ve výzvě ze dne datum) je tak žalovaná v prodlení se zaplacením částky 5 200 Kč.
13. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla pro nesplnění podmínek v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnocena jako absolutně neplatná, z čehož vyplynulo, že žalovaná na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzala od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 občanského zákoníku . Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již vrácenou, tj. 6 000 Kč – 800 Kč = 5 200 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 5 200 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 28.12.2019, tj. poté, co byla žalované zaslána výzva k plnění v rámci oznámení o postoupení pohledávky. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 občanského zákoníku , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
14. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.
15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 9 814 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož byly obě procesní strany zhruba stejně úspěšné (započteme-li na straně žalobkyně do takto uplatněného nároku také kapitalizovaný zákonný úrokem z prodlení a kapitalizovaný úrok, a také další zákonný úrok z prodlení od 30.11.2019 a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 30.11.2019 nejméně do podání žaloby, tj. do 23.7.2020), proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, když předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.