Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 341/2020-60
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Martinem Chládkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 000 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 8. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, ve dnech 23. 9. 2013 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a ceník. V rámci smlouvy byl rovněž sjednán pronájem přijímacího zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: číslo), které žalovaný převzal dne 10. 5. 2016. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, došlo dopisem ze dne 10. 4. 2017 k odstoupení od smlouvy a žalovaný byl povinen vrátit poskytnuté přijímací zařízení. Pro případ nevrácení zařízení byla sjednána smluvní pokuta. Jelikož žalovaný zařízení nevrátil, byl povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč dle ceníku. Tuto žalovaný přes výzvy neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 byla tato pohledávka postoupena žalobkyni.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a zůstal po celou dobu neaktivní.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 23. 9. 2013 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Předmětem smlouvy byl kromě poskytování služeb elektronických komunikací (kabelová televize, internet) také pronájem zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: číslo). Součástí smluv byly všeobecné podmínky a ceník společnosti. Ve všeobecných podmínkách bylo v bodech 7.4 a 7.6 sjednáno, že do 7 dnů od ukončení smlouvy je žalovaný povinen pronajaté přijímací zařízení vrátit, a pokud tak neučiní, je společnost oprávněna naúčtovat mu smluvní pokutu dle ceníku. Závazek uhradit smluvní pokutu v případě nevrácení přijímacího zařízení byl s odkazem na všeobecné podmínky sjednán i ve smlouvě. V ceníku byla uvedena smluvní pokuta za nevrácení přijímacího zařízení ve výši 2 000 Kč. Žalovaný zařízení převzal dne 10. 5. 2016. Dopisem ze dne 10. 4. 2017 společnost právnická osoba, odstoupila od všech smluv ke dni 20. 4. 2017 z důvodu neplacení vyúčtování za služby, zároveň žalovaného upozornila na povinnost vrátit poskytnuté zařízení nejpozději do 4. 5. 2017. Dopisem ze dne 22. 5. 2017 (dopis zjevně chybou v psaní označen rokem 2015) společnost vyzvala žalovaného k vrácení zařízení nebo zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zařízení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 byla tato pohledávka postoupena žalobkyni, žalovanému bylo postoupení oznámeno. Dne 1. 6. 2020 zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.
5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích. Součástí smlouvy byla také smlouva o nájmu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kterou se společnost zavázala poskytnout žalovanému přijímací zařízení. Byla sjednána povinnost v případě ukončení smlouvy vrátit pronajaté zařízení a pro případ nesplnění této povinnosti sjednána smluvní pokuta dle § 2048 a násl. občanského zákoníku . Společnost od smlouvy odstoupila a žalovaný byl povinen do 7 dnů od ukončení smlouvy vrátit poskytnuté přijímací zařízení. Žalovaný tuto povinnost porušil, proto společnosti vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty dle ceníku, která činila za poskytnuté zařízení 2 000 Kč. Žalovaný byl k zaplacení smluvní pokuty vyzván. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny žalobkyni dle § 1879 občanského zákoníku , žalobkyně je tedy oprávněna se nároků z této smlouvy domáhat. Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba je důvodná, proto jí soud vyhověl.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
7. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.