Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 359/2020-64
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Martinem Chládkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 551,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 551,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 98,99 Kč od 6. 8. 2017 do zaplacení, z částky 140 Kč od 6. 9. 2017 do zaplacení, z částky 140 Kč od 6. 10. 2017 do zaplacení, z částky 140 Kč od 6. 11. 2017 do zaplacení, z částky 32,68 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 551,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 98,99 Kč od 6. 8. 2017 do zaplacení, z částky 140 Kč od 6. 9. 2017 do zaplacení, z částky 140 Kč od 6. 10. 2017 do zaplacení, z částky 140 Kč od 6. 11. 2017 do zaplacení, z částky 32,68 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 8. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 551,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, dne 15. 6. 2017 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a ceník. V rámci smlouvy byl rovněž sjednán pronájem přijímacího zařízení, které žalovaný převzal dne 16. 6. 2017, za cenu 140 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil tuto cenu vyúčtovanou doklady ze dne 5. 9. 2017, 5. 10. 2017, 5. 11. 2017 a 5. 12. 2017 v celkové výši 452,68 Kč, po dobropisu, a dále neuhradil poplatek za připojení ve výši 98,99 Kč vyúčtovaný dokladem ze dne 5. 8. 2017. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, došlo dne 9. 1. 2018 k odstoupení od smlouvy. Žalovaný byl povinen do 14 dní od ukončení smlouvy vrátit poskytnuté přijímací zařízení. Pro případ nevrácení zařízení byla sjednána smluvní pokuta. Jelikož žalovaný zařízení nevrátil, byl povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč dle ceníku. Tuto žalovaný přes výzvy neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2019 byly tyto pohledávky postoupeny žalobkyni. Kromě dlužných částek žalobkyně požadovala zaplatit úrok z prodlení z dlužných poplatků.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nedostavil a zůstal po celou dobu neaktivní.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 15. 6. 2017 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Předmětem smlouvy byl kromě poskytování služeb elektronických komunikací (internet, televize) také pronájem zařízení – STB (STB KAON KCFSA900PCO PVR HDD USB READY - číslo), modem (MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA - anonymizováno). Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a ceník společnosti. Ve všeobecných podmínkách bylo v bodech 7.4 a 7.6 sjednáno, že do 14 dnů od ukončení smlouvy je žalovaný povinen pronajaté přijímací zařízení vrátit, a pokud tak neučiní, je společnost oprávněna naúčtovat mu smluvní pokutu dle ceníku. Závazek uhradit smluvní pokutu v případě nevrácení přijímacího zařízení byl s odkazem na všeobecné podmínky sjednán i ve smlouvě. Dle bodu 7.2 všeobecných podmínek byl žalovaný povinen hradit za pronájem přijímacího zařízení pravidelné měsíční poplatky ve výši určené v ceníku. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že se seznámil s ceníkem i všeobecnými podmínkami. V ceníku byl uveden poplatek za pronájem každého ze dvou pronajatých zařízení á 70 Kč měsíčně, dále byla v ceníku uvedena smluvní pokuta za nevrácení 2 000 Kč každého ze zařízení. Žalovaný zařízení převzal dne 16. 16. 2017. Poplatek za pronájem zařízení celkem 140 Kč měsíčně byl žalovanému vyúčtován v rámci faktur, a to fakturou číslo s datem splatnosti dne 5. 9. 2017; číslo s datem splatnosti dne 5. 10. 2017; číslo s datem splatnosti dne 5. 11. 2017, číslo s datem splatnosti dne 5. 12. 2017, ze které pak byla následně odečtena částka 107,32 Kč. V rámci smlouvy byl dále mezi právnická osoba a žalovaným sjednán v souvislosti s připojením žalovaného ke službám elektronických komunikací tzv. připojovací poplatek ve výši 98,99 Kč, který byl žalovanému vyúčtován daňovým dokladem číslo s datem s datem splatnosti dne 5. 8. 2017. Dopisem ze dne 9. 1. 2018 společnost právnická osoba, odstoupila od smlouvy ke dni 20. 1. 2018 z důvodu neplacení vyúčtování za služby, zároveň žalovaného upozornila na povinnost vrátit poskytnuté zařízení nejpozději do 3. 2. 2018. Dopisem ze dne 21. 2. 2018 společnost vyzvala žalovaného k vrácené zařízení nebo zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč za nevrácení zařízení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2019 byly tyto pohledávky postoupeny žalobkyni, žalovanému bylo postoupení oznámeno. Dne 20. 1. 2020 zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.
5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností právnická osoba, a žalovaným byla sjednána smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích. Součástí smlouvy byla také smlouva o nájmu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kterou se společnost zavázala poskytnout žalovanému přijímací zařízení a žalovaný se zavázal hradit společnosti nájemné (sjednané v ceníku jako měsíční poplatek) a poplatek za připojení. Žalovaný tedy byl povinen vyúčtované poplatky za poskytnutá přijímací zařízení uhradit. Z důvodu prodlení s placením žalovanému také vznikla povinnost platit úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále byla sjednána smluvní pokuta dle § 2048 a násl. občanského zákoníku . Společnost od smlouvy odstoupila a žalovaný byl povinen do 14 dnů od ukončení smlouvy vrátit poskytnuté přijímací zařízení. Žalovaný tuto povinnost porušil, proto společnosti vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty dle ceníku, která činila za poskytnutá zařízení celkem částku 4 000 Kč. Žalovaný byl k zaplacení smluvní pokuty vyzván. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny žalobkyni dle § 1879 občanského zákoníku , žalobkyně je tedy oprávněna se nároků z této smlouvy domáhat. Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba je zcela důvodná, proto jí soud vyhověl a žalobkyni žalovanou částku přiznal včetně požadovaného úroku z prodlení.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 551,67 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
7. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.