Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 246/2019-43
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr Adamem Haasem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
; zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení 142 229,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 111 941,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 30 288,12 Kč spolu s ročním 11,6 % úrokem z částky 142 229,20 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení a spolu s ročním 9 % úrokem z prodlení z částky 142 229,20 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 23 003 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 111 941,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 30 288,12 Kč spolu s ročním 11,6 % úrokem z částky 142 229,20 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení a spolu s ročním 9 % úrokem z prodlení z částky 142 229,20 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 23 003 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou soudu dne 15. 7. 2019 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 142 229,20 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba (dále jen věřitel), uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 9. 3. 2017 Smlouvu o úvěru pro úvěrový účet č. bankovní účet (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi úvěr ve výši 150 000 Kč a dlužník se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 426 Kč, v rámci nichž se zavázal hradit také úrok 11,6 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, a to pod sankcí zesplatnění celého úvěru. K tomu došlo ke dni 3. 10. 2018. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 142 229,20 Kč, když součástí ujednání účastníků bylo oprávnění věřitele připisovat k jistině úvěru rovněž úroky i ostatní poplatky, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Dlužník uhradil do 3. 10. 2018 celkem 38 059 Kč. Žalobce doplnil žalobu a uvedl, že v rámci zkoumání úvěryschopnosti dlužníka věřitel zjistil, že dlužník měl měsíční příjem ve výši 13 479 Kč a měl další dva úvěrové závazky, u právního předchůdce žalobce kreditní kartu s limitem 75 000 Kč a u jiné banky kontokorent s limitem 5 000 Kč. Předmětný úvěr byl poskytován za účelem konsolidace kontokorentního úvěru, který měl dlužník sjednaný s věřitelem ve výši 15 000 Kč, kdy čerpání předmětného úvěru došlo ke splácení tohoto kontokorentu ve výši 14 788 Kč, zbývající částka 135 212 Kč byla dlužníkem použita dle jeho uvážení. Věřitel dále vycházel z měsíčního disponibilního zůstatku dlužníka ve výši 4 753 Kč, ke kterému dospěl na základě porovnání jeho příjmů, výdajů a existujících úvěrových splátek, kdy věřitelem použitý ekonomický model počítal s výdaji deklarovanými dlužníkem (tyto žalobce nespecifikoval), a s odhadnutými existenčními výdaji dlužníka na základě historických dat z ČSÚ.
2. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, výpisem z úvěrového účtu –„ podklad pro súdné konanie“ z 1. 12. 2018, stavem úvěru v minulosti, oznámením o postoupení pohledávky. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázáno, že dlužník 14. 3. 2017 z titulu úvěru číslo čerpal částku 150 000 Kč, a že v období od 14. 3. 2017 do 23. 5. 2018 uhradil celkem 38 058,92 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 7. 12. 2018 oznámil dlužníkovi na adresu adresa žalované, PSČ, že jeho pohledávka z titulu smlouvy o úvěru číslo v celkové výši 150 027,58 Kč byla postoupena na žalobce. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázáno, že v této smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem dne 14. 3. 2017 dlužník uvedl jako svou adresu, bydliště i doručování adresu adresa žalované, PSČ.
3. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.
4. Podle zák. č. 257/2016 Sb. , ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,
§ 86
(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
§ 87
(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení původní jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce, který na žalobce pohledávku následně postoupil, poskytl žalované částku ve výši 150 000 Kč, kterou žalovaná dosud vrátila pouze v rozsahu částky 38 058,92 Kč. Část z této splacené sumy byla započítána na poplatky a úroky z úvěru, které vyplývají ze smluvních ujednání, ovšem tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 zák. č. 267/2016 Sb. Žalobce totiž tvrdil pouze to, že věřitel zkoumal dlužníkovy příjmy a rozsah závazků (dokonce s pozitivním závěrem), již se však nezabýval dlužníkovými výdajovými poměry, jakož i poměry osobními, rodinnými, poměry bydlení apod. Dlužník dle tvrzení žalobce dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 13 479 Kč, dále byl držitelem kreditní karty poskytnuté věřitelem s limitem 75 000 Kč a využíval kontokorent u jiné banky do výše 5 000 Kč. Jak ovšem dále vyplývá z žalobcových tvrzení, výdaje dlužníka věřitel stanovil pouze na základě statistické metody, aniž by tyto v konkrétním případě podrobně zkoumal; následně potom stanovil měsíční disponibilní zůstatek dlužníka ve výši 4 753 Kč. Nadto z tvrzení žalobce vyplývá, že úvěr byl čerpán za účelem konsolidace jiného, kontokorentního úvěru poskytnutého rovněž věřitelem, a to ve výši 14 788 Kč. Za této situace má soud za to, že nebyla-li schopna žalovaná vyrovnat kontokorent ve výši 14 788 Kč ze svého pravidelného měsíčního čistého příjmu ve výši 13 479 Kč, využívala-li dále další kontokorent u jiné banky a kreditní kartu u věřitele, tak potom její měsíční disponibilní zůstatek (dovozený věřitelem ze statistických údajů) ve výši 4 753 Kč nemohl bezproblémové splácení poskytnutého úvěru měsíční splátkou 2 426 Kč zaručit; a to dále bez zjištění osobního, rodinného stavu dlužníka, počtu jeho případných vyživovacích povinností a jeho poměrů bydlení. Soud má proto za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení zákona, když řádně neprověřil schopnosti dlužníka splácet a z tohoto důvodu je nutné smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele bez právního důvodu částku ve výši 150 000 Kč, ze které dosud nevrátil 111 941,08 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku , zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka, a to přesto, že jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé ust. § 87 odst. 1 zák. 257/2016 Sb. by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Tyto závěry dovodila judikatura soudů vyšších stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.
6. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalující strana byla úspěšná z 79%, žalovaná strana byla úspěšná z 21 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 58 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 58 % z částky 39 660 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 690 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 23 870 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje skutkový rozbor a účast u ústního jednání), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 7 bod 5 adv. tar. 6 820 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 1 200 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 13 odst. 3 adv. tar. 300 Kč, z náhrady za ztrátu času podle § 14 odst. 1 písm. a) adv. tarifu v celkové výši 800 Kč za osm započatých půlhodin při cestě k ústnímu jednání a při náhradě za jednu takovou půlhodinu ve výši 100 Kč, z náhrady cestovních výdajů podle § 13 odst. 4 adv. tar. v celkové výši 2 204 Kč za cestu z obec do obec a zpět k ústnímu jednání soudu, a to osobním vozidlem značka značka, rz registrační značka registrační značka, obsah válců 1.798 cm³ s průměrnou spotřebou 6,2 l /100 km, při ceně Benzinu Natural 95 ve výši 27,80 Kč a náhradě za použití osobního automobilu ve výši 4,40 Kč/km při celkové ujeté vzdálenosti 360 km, a z částky 5 896 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 28 074 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.