Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 28/2021-15
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr Ing Davidem Svobodou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 6 635,08 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 9. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části na zaplacení částky 1 635,08 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 516,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 9. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části na zaplacení částky 1 635,08 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 516,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jistinu ve výši 5 000 Kč, nesplacený úrok ve výši 1 635,08 Kč, s tím, že že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela dne 17. 4. 2019 distančním způsobem smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit nejpozději do 28 dní jistinu spolu s výše uvedeným poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaný však žalobkyni uvedené peněžní prostředky ani přes opakované výzvy neuhradil, proto se její zaplacení žalobkyně domáhá žalobou.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listin y soud v plném rozsahu odkazuje. Jistinu zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 17. 4. 2019, splatnost byla sjednána na 28 dní. Výše faktické úrokové sazby činí 426 %. Nárok z této smlouvy přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. 2. 2020.
Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla za úplatu v celkové výši 1 635,08 Kč poskytnuta částka 5 000 Kč se splatností 28 dnů. Poplatek za sjednání úvěru je ve své podstatě odměna věřitele ze zapůjčených peněz, tedy úrok. Úroková sazba tak tedy de facto byla sjednána ve výši cca 426 % ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru pak činila 1 957 %. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku , platného od 1. 1. 2014. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednanou sazbu ročních procentních nákladů uvedeného úvěru, která je zcela nemravná a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Jestliže v daném období se roční procentní sazba nákladů u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 8,00- 10,00 % za jeden rok (dle statistických údajů obec národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní půjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou i sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbou ve výši okolo 30 % za jeden rok. Žalobkyně však požadovala téměř stonásobek a z tohoto pohledu se výše ročních procentních nákladů poskytnutého úvěru jeví jako naprosto nepřiměřenou (nemravnou).
Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za uzavření smlouvy a potažmo roční procentní sazbě nákladů s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva. Stejné závěry jako shora platí pro zcela nepřiměřenou smluvní pokutu.
V řízení bylo výpisem z účtu prokázáno, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 5 000 Kč, přičemž jí následně ničeho nevrátil.
Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Žalovaný přijal plnění z neplatného právního úkonu, svou povinnost toto plnění vydat zpět žalobkyni dobrovolně nesplnila, a proto v této části shledal soud podanou žalobu důvodnou, a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni jí poskytnutou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Ve zbytku pak byla žaloba s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodná zamítnuta.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyně měla pouze částečný úspěch, cca poloviční.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.