Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 21/2021-171
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 101 024,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 510 Kč s úrokem z prodlení z částky 17 510 Kč ve výši 8,25 % ročně od 4.1.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do částky 83 514,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 25 957,15 Kč ve výši 8,25% ročně od 4.1.2021 do zaplacení, co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 35 242 Kč od 4.1.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 510 Kč s úrokem z prodlení z částky 17 510 Kč ve výši 8,25 % ročně od 4.1.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba co do částky 83 514,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 25 957,15 Kč ve výši 8,25% ročně od 4.1.2021 do zaplacení, co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 35 242 Kč od 4.1.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhá zaplacení částky 101 024,50 Kč spolu s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3.5.2020 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30.000,00 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, na čemž se smluvní strany dohodly a žalovaný souhlasil (doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě), bez výjimek s veškerými smluvními náležitostmi založenými touto smlouvou. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 55 562 Kč (Kč 30.000 jistina a Kč 25 562,00 sjednané úroky) a měla být žalovanou žalobkyni uhrazena v 72 splátkách ve výši 772,00 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 23 % p.a. a RPSN činí 38,73 % p.a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem - žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalované, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15.10.2020. Tedy nezaplatil splátku v celkové výši 1 298,00 Kč, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon inkasní služby ve výši 123,00 Kč měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. I přes upomínku s poučením o možnosti zesplatnění celého úvěru, žalovaná ničeho neuhradila, žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, která byla vyčíslena v celkové výši 101 515,67 Kč, jež obsahuje i smluvní pokutu ve výši 14 489,05 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 6 490,00 Kč a dále do dnešního dne ani přes opakované upomínky neuhradila ničeho.
2. K jednání, které se ve věci konalo dne 16.4.2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř. , řádně se neomluvila a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
3. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z listin y označené smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 4.5.2020 včetně přílohy 1 až 7 vyplývá, že byla vyhotovena podání označené smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kde jako poskytovatel je označena žalobkyně, jako spotřebitel žalovaná, předmětem smlouvy je závazek poskytovatele poskytnout spotřebiteli finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, když spotřebiteli bude vyplacena částka 8 361 Kč, částka 6 000 Kč bude poskytovatelem započten na náklady specifikované dle bodu 4.8. smlouvy a částka 15 639 Kč bude použita na úhradu půjčky poskytnuté žalobkyní žalované dne 23.4.20020 smlouvou číslo. Je zde dále uvedena doba splatnosti, procentní sazba úroku a RPSN, zajištění závazku, smluvní pokuta a podmínky splácení úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, dotazník posouzení bonity spotřebitele, zřízení doplňkové služby Podpora, včetně žádosti o zřízení inkasní služby a žádosti o doplňkové služby Podpora. Potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 4.5.2020 sdělila žalobkyně žalované, že částka 15 639 Kč byla započtena na úhradu předchozího úvěru poskytnutého žalobkyní žalované smlouvou číslo ze dne 23.4.2020, částka 8 361 Kč byla žalované poukázána na její účet a částka 6 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele úvěru. Z detailu pohybu bankovní ústav příjmení vyplývá, že žalované byla na číslo účtu bankovní účet dne 4.5.2020 zaslána částka 8 361 Kč. Potvrzením o úhradě dluhu sdělila žalobkyně žalované, že dne 4.5.2020 byla uhrazena dlužná částka dle smlouvy o úvěru číslo. Upomínkou č.1 ze dne 20.10.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 1 598 Kč. Z podacího lístku ze dne 20.10.2020 vyplývá, že byla tohoto dne žalované žalobkyní zaslána zásilka. Z upomínkou č. 2 ze dne 5.11.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 1.016,00 Kč. Z podacího lístku ze dne 5.11.2020 vyplývá, že byla tohoto dne žalované žalobkyní zaslána zásilka. Z podacího lístku ze dne 21.11.2020 vyplývá, že byla tohoto dne žalované žalobkyní zaslána zásilka. Emailem ze dne 3.5.2020 zaslala žalobkyně žalované dopis, kde sděluje heslo k uzavření smlouvy číslo s tím, že výše úvěru 30 000 Kč bude poskytnuta tak, že částka 15 639 Kč bude započtena na úhradu předchozího úvěru poskytnutého žalobkyní žalované smlouvou číslo ze dne 23.4.2020, částka 8 361 Kč bude žalované poukázána na její účet a částka 6 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele úvěru, měsíční splátka bude činit 1 298 Kč po dobu 72 měsíců. Z detailu pohybu bankovní ústav anonymizováno ze dne 4.5.2020 vyplývá, že žalovaná poukázala žalobkyni na účet žalobkyně částku 10 Kč jako souhlas s návrhem smlouvy. Předžalobní upomínkou ze dne 21.11.2020 zesplatnila žalobkyně celý úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě částky 101 515,67 Kč. Z detailu pohybu bankovní ústav anonymizováno ze dne 4.5.2020 vyplývá, že za žalovanou byla žalobkyni poukázána na účet žalobkyně částka 15 639 Kč. Z výpisu z insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaná nebyla ke dni 29.4.2020 vedena jako dlužník v tomto rejstříku, z nebankovního webová adresa výsledek lustrace a ratingu žalované, kontrolou Op žalované, že její doklad totožnosti není mezi neplatnými doklady, z výpisu z účtu žalované od 1.3.2020 do 31.3.2020 průběh příjmů a výdajů žalované, když měla sjednán kontokorent ve výši 50 000 Kč, konečný zůstatek byl – 24 575,16 Kč. Z listin y označené smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 23.4.2020 včetně přílohy 1 až 7 vyplývá, že byla vyhotovena podání označené smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kde jako poskytovatel je označena žalobkyně, jako spotřebitel žalovaná, předmětem smlouvy je závazek poskytovatele poskytnout spotřebiteli finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, když spotřebiteli bude vyplacena částka 12 000 Kč, částka 3 000 Kč bude poskytovatelem započten na náklady specifikované dle bodu 4.8. smlouvy a žalovaná uhradí žalobkyni při řádném splácení úvěru částku 27 781 Kč. Potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 24.4.2020 sdělila žalobkyně žalované, že částka 12 000 Kč byla žalované poukázána na její účet a částka 3 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele úvěru. Z detailu pohybu bankovní ústav příjmení vyplývá, že žalované byla na číslo účtu bankovní účet dne 24.4.2020 zaslána částka 12 000 Kč.
4. Dále soud nepřipustil důkaz listino u označenou Znalecký posudek č: číslo, č.l. 64-67, když listin listina nesplňuje náležitosti znaleckého posudku, a listinami č.l. 69-76, z důvodu nadbytečnosti a nesouvislosti s projednávaným předmětem sporu.
5. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel dne 6.2.2019 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr v dohodnuté výši (5.000,00 Kč), který se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek ve výši ve smlouvě specifikovaný na celkovou výši 9.296,00 Kč předchůdci žalobkyně zaplatit v 14ti měsíčními splátkami ve výši 664 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradil pouze část, a to částku 700,00 Kč, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni.
6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
11. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:
14. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
15. V projednávané věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 5.000,00 Kč včetně celkového navýšení na částku 9.296,00 Kč v 14ti měsíčních splátkách po 664,00 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, závazky, počet členů domácnosti, apod.
16. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb. ), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
19. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, když žalovaná jež měla sjednán kontokorent o právnická osoba nebyla schopna uhradit v plné výši úvěr sjednaný mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 23.4.2020 a novým úvěrem ze dne 4.5.2020 pak došlo převážně k úhradě dluhu ze smlouvy ze dne 23.4.2020 a žalované byla z úvěru sjednaného ve výši 30 000 Kč poskytnuta toliko částka 8 361 Kč, tak aby žalovaná byla schopna po dobu 72 měsíců splácet žalobkyni měsíčně částku 1 298 Kč.
20. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18 , který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
21. Nad výše uvedené soud uvádí, že v projednávané věci byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v celkem 72ti měsíčních splátkách po 1 298 Kč (byť žalobkyně v žalobě uvádí toliko 772 Kč měsíčně, avšak pouze na jistinu a úrok, celková měsíční splátka byla vyčíslena žalobkyní na 1 298 Kč), tedy splácela-li by žalovaná řádně a včas, musel by věřiteli vrátit za 72 měsíců 93 456 Kč, jinými slovy by přeplatila částku 24 000 Kč o 69 456 Kč, což považuje soud za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalované pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru a smluvní úrok z prodlení, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobkyně za ní. Podepsaný soud je přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění, je natolik intenzivní, že žalobkyni nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu. Pro úplnost soud uvádí, že byť byl úvěr sjednán na částku 30 000 Kč, 6 000 Kč bylo žalobkyní rovnou započteno na náklady s poskytnutím úvěru a částky 24 000 Kč bylo žalované fakticky poskytnuto 8 361 Kč, když částku 15 639 Kč použila žalobkyně na úhradu předchozího úvěru, který jinak zjevně žalovaná nebyla schopna splatit.
22. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 4.5.2020 mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.
23. Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 24 000,00 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně částku ve výši 24 000,00 Kč žalované poskytla bez právního důvodu. Jak vyplynulo tvrzení žalobkyně, uhradila žalovaná žalobkyni částku 6 490 Kč, soud proto uložil žalované, aby žalobkyni uhradila částku ve výši 17 510 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 4.5.2020 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky i smluvní pokutu a úrok (i smluvní) z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.
25. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
26. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007 ).
27. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151od st. 1 o.s.ř. ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99 , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10 , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
28. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 z.č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.