Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 428/2020-38
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní titul Janou Srpovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky částka, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, částky částka a úroku ve výši 90,82 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 90,82 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobou ze dne datum se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši částka a smluvního úroku ve výši 90,82 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr dne datum ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 90,82 % p.a. splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2020. Žalovaný však dle tvrzení žalobce v rozporu se smlouvou uhradil pouze jednu splátku dne datum ve výši částka, dále však žádné splátky ani přes upomínky neuhradil, pročež ke dni datum došlo k zesplatnění celého úvěru.
Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a nedostavil se ani k jednání dne datum, proto soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobce uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši částka. Žalovaný se proti tomu zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvní úrok 90,82 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje březnem 2020 v souladu s předloženým splátkovým kalendářem. Před schválením a uzavřením smlouvy si žalobce ověřoval schopnost žalovaného splatit úvěr, a to prověřením žalovaného v nebankovní databázi příjmení, a dále z hodnocení klienta a jeho prohlášení. Součástí smlouvy byl i závazek žalovaného pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši částka za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně částka za kalendářní rok, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši částka za každou splátku, u které dojde k prodlení o 15 dnů a rovněž i smluvní pokutu v případě zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně (36,5 % ročně) ze zesplatněné jistiny, a to za každý den prodlení až do zaplacení. Z dokladů o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobce převedl žalovanému sjednanou částku částka bezhotovostně na jeho běžný účet číslo bankovní účet, a to dne datum. Žalovaný podle přehledu zaplacených a dlužných částek (karta klienta) uhradil pouze jednu splátku dne datum ve výši částka. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky, žalobce dopisem ze dne datum adresovaným žalovanému celý úvěr zesplatnil.
Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem nebo trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru tj. v únoru 2020 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěrů poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu nad 1 rok do 5 let včetně 8,08 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 24,24 %. Soud má za to, že parametr, který použil, je nejbližší typu úvěru, který byl žalobcem poskytnut s tím, že šlo o spotřebitelský úvěr, tedy úvěr pro domácnosti se splatností nad 1 rok do 5 let. Smluvní úrok v daném případě činí 90,82 % ročně a byl dohodnut jako pevná výpůjční sazba po celou dobu trvání úvěru. Soud však tento úrok považuje za nemravný a zároveň poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR týkající se trestného činu lichvy podle § 218 trestního zákoníku, a to ze Sbírky rozhodnutí R 52/2005, které dospělo k závěru, že k naplnění tohoto trestného činu dochází i v případě, jestliže poskytovatel požaduje úrok, který přesahuje 70 % ročně z jistiny. Sjednaná výše úroku tedy není jen v rozporu s dobrými mravy, ale i v rozporu s trestním právem. Soud však posuzoval platnost smlouvy o úvěru také z hlediska celkových podmínek a i jejich vyváženosti, pokud jde o povinnosti, které ze smlouvy vyplynuly žalobci a které vyplývaly pro žalovaného spotřebitele a to i pro případ prodlení s úhradou. S ohledem na výši smluvního úroku i poplatků - smluvních pokut, souvisejících s případným prodlením a s úhradou splátek či zesplatněním dospěl soud k závěru, že vzájemná práva a povinnosti jsou takto vychýlena v neprospěch spotřebitele (žalovaného), že nelze žalobci coby úvěrovému věřiteli poskytnout soudní ochranu, neboť evidentně poškozuje práva svých klientů, zasahuje nejen do jejich právní sféry, ale i osobní a to právě v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností kladených na žalovaného dlužníka a proti povinnostem, jež stíhají žalobce coby úvěrového věřitele. Uvedený závěr vychází z judikatury Ústavního soudu III. ÚS 4484/12 ze dne datum a I. ÚS 199/2011 ze dne datum.
Za této situace soud považoval za odpovídající způsob vypořádání vztahů mezi účastníky v režimu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2993 o. z., a to tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobci částku, která mu byla poskytnuta.
Žalobce poskytl žalovanému částku částka. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil částka, soud tak žalovanému uložil zaplatit částku částka a dále požadovaný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o. z. předžalobní výzva ze dne datum mohla být žalovanému doručena nejdříve po uplynutí 3 pracovních dnů od odeslání poštou téhož dne. Od datum tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvou samotnou smlouvu o úvěru, neplatný musel shledat rovněž i ujednání o jeho splatnosti, o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky a obchodní úroky.
O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/0800 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o nákladech řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.