Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 270/2020-55
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 4 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 4 200 Kč představující nesplacenou část úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba, IČO (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne 9. 10. 2017. Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 2 800 Kč na účet a žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce tuto částku navýšenou o 2 854,04 Kč poplatku za úvěr a smluvní úrok a to do 8. 11. 2017. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas a předchůdci žalobce vznikl nárok na jednorázovou smluvní pokutu 1 400 Kč. Na své závazky žalovaný neuhradil ničeho a žalobce nadále požaduje 2 800 Kč nesplacené jistiny, 4 771,01 smluvních úroků, 1 400 Kč smluvní pokuty a dále zákonný úrok z prodlení. Předchůdce žalobce pohledávku postoupil žalobci.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Žalobce svůj nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnutého úvěru s dalšími nároky ze smlouvy o úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí finančních prostředků předchůdcem žalobce žalovanému a následnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce.
Žalobce prokazuje uzavření smlouvy o úvěru mezi předchůdcem žalobce a žalovaným dokumentem nazvaným smlouva o úvěru č. číslo. Soud z tohoto dokumentu zjistil, že tento není žalovaným vlastnoručně podepsán, je tam pouze předtištěno jméno a příjmení žalovaného a uveden pouze SMS kód, z něhož není žádným způsobem zjistitelné, kdo jej uvedl, a dokument uzavření písemné smlouvy neprokazuje. Nadto žalobce ani netvrdí ani neprokazuje, že řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění platném k datu uzavření smlouvy.
Žalobce prokazuje poskytnutí finančních prostředků mezi předchůdcem žalobce a žalovaným dokumentem nazvaným Potvrzení o obdržení platby. Jedná se pravděpodobně o částečný výpis z internetového bankovnictví nějakého blíže nespecifikovaného účtu neznámého majitele. Soud z tohoto dokumentu zjistil, že eviduje převedení částky 2 800 Kč z neznámého účtu na účet č. bankovní účet, ale neobsahuje označení žádné osoby, a to ani majitele odesílajícího účtu ani majitele přijímajícího účtu, a dokument poskytnutí prostředků předchůdcem žalobce žalovanému neprokazuje.
Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobce neoznačil žádné důkazy o tom, že by právě žalovaný uzavřel smlouvu s předchůdcem žalobce. Stejně tak nebylo prokázáno poskytnutí jakéhokoli plnění ze strany předchůdce žalobce žalovanému. Nebyl předložen žádný důkaz o tom, že právě žalovaný používal emailovou adresu: email nebo tel. číslo tel. číslo, stejně jako nebyl označen žádný důkaz o tom, že žalovanému byl vydán číslo obč. průkazu Ani žádný důkaz neprokazuje, že účet č. bankovní účet patří žalovanému. Nejsou označeny žádné relevantní důkazy o uzavření smlouvy se žalovaným či o poskytnutí plnění žalovanému.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobce neunesl důkazní břemeno ke svému tvrzení o uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru, a soudu proto nezbývá než žalobu zamítnout, a to včetně příslušenství, neboť žalobce neprokázal existenci žalovaného nároku.
Ostatní navržené a provedené důkazy (týkající se aktivní legitimace žalobce) nemohou mít na rozhodnutí soudu žádný vliv, a soud se jimi proto v odůvodnění tohoto rozsudku pro nadbytečnost nezabývá, neboť z důvodu neunesení výše uvedeného důkazního břemene žalobce je zcela nerozhodné, zda ostatní tvrzené skutečnosti byly či nebyly prokázány.
Žalobce omluvil svou neúčast na jednání a nežádal o odročení. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř. , když při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení o objednávkách služeb a poskytnutí plnění, a žalobce si zmařil také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ).
In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Okresní soud v Litoměřicích