Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 157/2020-81

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 202 963,41 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 962 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 18. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 170 001,41 Kč, úroku z prodlení z částky 147 415,46 Kč od 1. 10. 2018 do 17. 10. 2020 a z částky 114 453,46 Kč od 18. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 962 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 18. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 170 001,41 Kč, úroku z prodlení z částky 147 415,46 Kč od 1. 10. 2018 do 17. 10. 2020 a z částky 114 453,46 Kč od 18. 10. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 7. 11. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 202 963,41 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 8. 4. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovanému poskytla 153 547 Kč na koupi automobilu, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, a to v 72 měsíčních splátkách po 4 588 Kč počínaje 8. 5. 2016. Žalovaný však uhradil pouze 120 858 Kč, dostal se do prodlení již se splátkou splatnou dne 8. 4. 2018 a následujícími, v důsledku čehož byl celý zůstatek úvěru ke dni 9. 8. 2018 prohlášen splatným. Žalovaná částka tak představuje co do 20 424 Kč dlužné splátky (od dubna do srpna 2018), co do 122 184,46 Kč jistinu, co do 52 294,95 Kč smluvní pokutu za zrušení úvěrové smlouvy (0,1 % denně z částky 122 184,46 Kč od 5. 9. 2018 do 7. 11. 2019), co do 369 Kč úrok z prodlení (z dlužných splátek ode dne následujícího po jejich splatnosti do 9. 8. 2018), co do 200 Kč náklady na oznámení o okamžité splatnosti, co do 2 684 Kč smluvní pokutu za prodlení se splátkami (10 % z dlužných splátek) a co do 4 807 Kč dopojištění (havarijní pojištění po prohlášení úvěru za okamžitě splatný).

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané žádost / smlouva o úvěru číslo / variabilní symbol soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 8. 4. 2016 žalobkyně, prostřednictvím prodejce právnická osoba a žalovaný. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému 153 547 Kč na nákup automobilu u prodejce (tak že tuto částku převede na účet prodejce) a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 29,68 % ročně, to vše v 72 splátkách po 4 588 Kč, počínaje 8. 5. 2016. Žádné pojištění zde sjednáno nebylo. Součástí smlouvy strany učinily prostřednictvím včleňovací doložky obchodní podmínky a přehled plateb. Žalovaný zde dále prohlásil, že je zaměstnán na dobu určitou do 31. 8. 2016 s měsíčním čistým příjmem 16 000 Kč.

4. Z přiloženého přehledu plateb a rozpisu splátek soud zjistil, že je zde uvedena splatnost jednotlivých splátek a jaká jejich část připadá na úrok a jaká na úmor.

5. Z y nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že se jedná o informační formulář k uvedenému úvěru s tím, že je zde uveden počet splátek, jejich výše, úrok RPSN a některé poplatky.

6. Z y nazvané obchodní podmínky smlouvy o úvěru soud zjistil, že se jedná o obchodní podmínky žalobkyně, které krom ujednání ryze technického charakteru týkající se vzniku smluv, podmínek čerpání úvěru, doručování atp. obsahují rovněž ujednání o zajišťovacím převodu práva a oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit a prohlásit celý zůstatek úvěru splatným, dostane-li se žalovaný do prodlení se splácením delším než 30 dnů.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku a mandátní smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a společnost právnická osoba se dohodly, že uvedená společnost bude jménem žalobkyně jednat s klienty o uzavírání úvěrových smluv na koupě automobilů.

8. Z y nazvané protokol o předání – převzetí automobilu ke smlouvě číslo soud zjistil, že 8. 4. 2016 21:00 hodin žalovaný od prodejce převzal vozidlo, které bylo předmětem financování.

9. Z y nazvané potvrzení o poskytnutí / proplacení úvěru soud zjistil, že dne 12. 4. 2016 žalobkyně zaplatila společnosti právnická osoba částku 153 547 Kč.

10. Z y nazvané přehled plateb pro číslo soud zjistil, žalovaný byl od první předepsané splátky v prodlení a žalobkyně mu za to účtovala smluvní pokuty a úrok z prodlení, nicméně až do splátky splatné dne 8. 4. 2018 vše doplatil, avšak dále již neuhradil ničeho.

11. Z dopisu ze dne 16. 8. 2018 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že se v důsledku jeho prodlení se splácením stal celý zůstatek úvěru ve výši 145 861,46 Kč ke dni 9. 8. 2018 splatným. Z přiložené dodejky soud zjistil, že tento dopis byl dne 20. 8. 2018 doručen sestře žalovaného.

12. Z dopisu ze dne 30. 7. 2019 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkem 197 936,86 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu soud zjistil, že tento dopis byl téhož dne odeslán žalovanému.

13. Z předložených faktur soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť se týkaly žalovaného„ dopojištění“, což nebylo pro níže vyložený právní názor pro projednávanou věc podstatné.

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně prostřednictvím společnosti právnická osoba uzavřela dne 8. 4. 2016 se žalovaným smlouvu, kde se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 153 547 Kč na nákup automobilu u prodejce (tak že tuto částku převede na účet prodejce) a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 29,68 % ročně, to vše v 72 splátkách po 4 588 Kč, počínaje 8. 5. 2016. Téhož dne žalovaný od prodejce předmět financování (automobil) převzal. Žalovaný ve smlouvě dále prohlásil, že je zaměstnán na dobu určitou do 31. 8. 2016 s měsíčním čistým příjmem 16 000 Kč. Sjednané peněžní prostředky žalobkyně dne 12. 4. 2016 zaplatila prodejci na jeho účet. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu zaplatil celkem 120 585 Kč, nicméně již od počátku se dostával do prodlení, za což mu žalobkyně účtovala různé smluvní pokuty a úroky z prodlení. Počínaje splátkou splatnou dne 8. 4. 2018 již neuhradil ničeho v důsledku čehož žalobkyně prohlásila ke dni 9. 8. 2018 celý zůstatek úvěru ve výši 145 861,46 Kč splatným.

15. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

17. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle , (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem úvěru měla být částka 153 547 Kč, podléhá vztah mezi účastníky úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Předně je nutno konstatovat, že ze zákona o spotřebitelském úvěru žádná smluvní pokuta nevyplývá, jak se domnívala žalobkyně, a pokud smluvní pokuta nebyla sjednána ve smlouvě, případně za splnění určitých podmínek v přidružených dokumentech, nárok na ni nevznikl, a nelze ji tak po žalovaném požadovat.

21. Ze shora citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva). Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, a pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru nezkoumá úvěruschopnost klienta s odbornou péčí, neplatnost smlouvy posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

22. V projednávaném případě žalobkyně podáním došlým soudu dne 1. 12. 2020 dopodrobna popsala, do jakých registrů nahlížela a co z nich zjistila. K těmto svým tvrzením však ani přes řádné poučení soudu ve smyslu a odst. 3 neoznačila jediný důkaz. Dále žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného, který sdělil v žádosti o úvěr, tento příjem nikterak neověřovala, nicméně dospěla k závěru, že příjem v žalovaným sdělené výši je pro jeho zaměstnání obvyklý. S tím se sice lze ztotožnit, avšak podle informací sdělených žalovaným při uzavření smlouvy měl jeho pracovní poměr trvat již jen čtyři měsíce (do 31. 8. 2016), přičemž úvěr měl být splácen 72 měsíců. Zda měl žalovaný zajištěno jiné zaměstnání či prodloužení doby trvání stávajícího, již žalobkyně nezjišťovala. Dále žalobkyně popsala, jakým způsobem zkoumala žalovaným sdělené výdaje, avšak již neuvedla, jaké výdaje jí žalovaný sdělil a jakým způsobem je ověřovala, přičemž z žádné z předložených listin se tyto informace nepodávají. Pokud tedy žalobkyně vycházela jen z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného (nadto jen ohledně jeho příjmů), neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů je nutno na uzavřenou úvěrovou smlouvu nahlížet jako na absolutně neplatnou dle shora citovaného zákona o spotřebitelském úvěru za užití o. z.

23. Nad rámec uvedeného je třeba poznamenat, že žalobkyně byla při sjednání úvěrové smlouvy zastoupena prodejcem předmětu financování. Oba subjekty (jak žalobkyně, tak prodejce) však mají protichůdné zájmy. Cílem prodejce je realizace zisku prodejem co největšího množství vozidel, z nichž nemalá část je kupujícími financována prostřednictvím úvěru. Je přitom obecně známo, že prodejci toto jednání podporují slevami v případě placení kupní ceny z úvěru. Naproti tomu cílem žalobkyně (jakéhokoliv poskytovatele spotřebitelských úvěrů) by měla být realizace přiměřeného zisku prostřednictvím obezřetného úvěrování. Lze si tak představit, že prodejce za účelem dosažení vlastního zisku nedostojí veškerým povinnostem kladeným na poskytovatele spotřebitelských úvěrů, jak se ostatně stalo v tomto případě (viz shora informace o příjmech, výdajích a zaměstnání žalovaného).

24. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 153 547 Kč a zároveň, že žalovaný žalobkyni zaplatil 120 585 Kč. Toto plnění soud shledal plněním z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaný žalobkyni takto vydal pouze 120 585 Kč a je tudíž povinen vydat ještě 32 962 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši nevrácené částky a zejména doby uplynulé od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího archu ze dne 30. 7. 2019 nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 16. 10. 2020 (kdy byla žalovanému na poště uložena zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k jednání), následující den, tj. 17. 10. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 18. 10. 2020 do prodlení.

25. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 32 962 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 18. 10. 2020 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z o. z., a jejich výše pak z Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

26. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 170 001,41 Kč, úroku z prodlení z částky 147 415,46 Kč od 1. 10. 2018 do 17. 10. 2020 a z částky 114 453,46 Kč od 18. 10. 2020 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou soud shledal absolutně neplatnou. Proto soud žalobu v tomto rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.