Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 193/2020-70
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 47 498,20 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 8. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 17 498,20 Kč, úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 30 000 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 38 575 Kč od 23. 10. 2019 do 7. 11. 2020 a z částky 8 575 Kč od 8. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 8. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 17 498,20 Kč, úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 30 000 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 38 575 Kč od 23. 10. 2019 do 7. 11. 2020 a z částky 8 575 Kč od 8. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 6. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 23. 7. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v efektivní úrokové sazbě 151,6 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 2 459 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, nezaplatil jedinou splátku, došlo k automatickému zesplatnění celého zůstatku úvěru ke dni 21. 10. 2019. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 37 177,79 Kč (původní jistina 30 000 Kč a přirostlý úrok 7 177,79 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 923,20 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli účastníci dne 23. 7. 2019 (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet částku 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 151,6 % ročně v celkem 48 měsíčních splátkách po 2 459 Kč splatných vždy do každého 17. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 118 032 Kč. Pro níže vyložený právní názor soud z této listin y žádná další skutková zjištění nečinil. Z přiložené listin y nazvané předsmluvní formulář soud zjistil, ež se jedná o standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru, která obsahuje informace o parametrech úvěru, jeho splácení, sankcích atp. Z listin y nazvané prohlášení klientů se pak podává, že žalovaný byl seznámen se zněním všech dokumentů, povinnými informacemi, je si vědom výše úroků, nenachází se v úpadku a nemá dluhy.
4. Z dopisu ze dne 25. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně jím žalovanému oznámila, že úvěr podle návrhu ze dne 23. 7. 2019 schválila. Dopis obsahuje shrnutí parametrů poskytovaného úvěru a jeho součástí byl dále splátkový kalendář, ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu.
5. Z listin y nazvané doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud zjistil, že dne 24. 7. 2019 žalobkyně žalovanému převodem na účet vyplatila 30 000 Kč.
6. Z listin y nazvané karta klienta soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného neeviduje žádnou úhradu.
7. Z listin y nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že tuto listin u vyplňoval zprostředkovatel úvěru. Ten zde zaznamenal, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem 34 000 Kč, je svobodný a jeho jedinými výdaji je životní minimum 3 410 Kč a náklady na družstevní bydlení ve výši 1 400 Kč. I s počítanou rezervou (1 000 Kč) pak žalovanému měsíčně zbývají volné zdroje ve výši 28 190 Kč.
8. Z dodatku k pracovní smlouvě soud zjistil, že žalovaný byl od 6. 7. 2014 zaměstnán u anonymizována tři slova & příjmení jméno právnická osoba na dobu neurčitou jako dělník v kovovýrobě s hodinovou mzdou částka.
9. Z detailů pohybu (scanů mobilního bankovnictví) soud zjistil, že 15. 7. 2019 žalovaný obdržel od zaměstnavatele na účet částku částka a dne 14. 6. 2019 částku částka.
10. Z výplatní pásky žalovaného za červen 2019 soud zjistil, že žalovaný měl hrubou mzdu částka, příplatky částka a prémie částka, čistá mzda pak činila částka.
11. Z výplatní pásky žalovaného za květen 2019 soud zjistil, že žalovaný měl hrubou mzdu částka, náhradu za dovolenou částka, příplatky částka a prémie částka, čistá mzda pak činila částka.
12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k dotazu na rodné číslo žalovaného jej tento registr 23. 7. 2019 v 14: 16:08 hodin ztotožnil.
13. Z výpisu lustrace nebankovního registru klientských informací soud zjistil, žalovaný zde má nízké CBS skóre, což znamená vyšší riziko, výraznější limitaci úvěru, případně jeho zamítnutí.
14. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky soud zjistil, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povoleno poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
15. Z dopisu ze dne 21. 10. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru ze smlouvy číslo tímto dne splatným a vyzvala jej k okamžité úhradě 38 575 Kč.
16. Z dopisu ze dne 17. 9. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužný splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
17. Z dopisu ze dne 18. 10. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužný splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
18. Z dopisu ze dne 13. 5. 2020 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzývala role v řízení k zaplacení 38 575 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 7 101,38 Kč nejpozději do 15 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
19. Z podacího archu ze dne 14. 5. 2020 soud zjistil, že toho dne žalobkyně zasílala žalovanému zásilku č. RR číslo 1 CZ 279.
20. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud žádná skutková zjištěné nečinil, neboť to bylo pro projednávaný případ nevýznamné.
21. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci dne 23. 7. 2019 (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele) uzavřeli smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 151,6 % ročně v celkem 48 měsíčních splátkách po 2 459 Kč splatných vždy do každého 17. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 118 032 Kč. Žalobkyně dne 24. 7. 2019 sjednané peněžní prostředky poskytla, avšak žalovaný jí nezaplatil ničeho, v důsledku čehož mu nejprve adresovala dvě upomínky a následně oznámení, že jelikož se dostal do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru ve výši částka ke dni datum splatným. Při uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u anonymizována tři slova & příjmení jméno právnická osoba na dobu neurčitou jako dělník v kovovýrobě, přičemž za květen 2019 měl hrubou mzdu částka, náhradu za dovolenou částka, příplatky částka a prémie částka, čistá mzda pak činila částka a dále za červen 2019 měl hrubou mzdu částka, příplatky částka a prémie částka, čistá mzda pak činila částka. Před uzavřením uvedené smlouvy žalovaný žalobkyni (resp. zprostředkovateli) předložil výplatní pásky za uvedené měsíce, potvrzení z mobilního bankovnictví o připsání mzdy na jeho bankovní účet a dodatek k pracovní smlouvě. Zprostředkovatel pak ohledně výdajů žalovaného vycházel z životního minima a nákladů na bydlení ve výši částka. Žalobkyně sama pak žalovaného prověřila v registru SOLUS a nebankovním registru klientských informací, kde bylo zjištěno nízké CBS skóre, což znamená vyšší riziko, výraznější limitaci úvěru, případně jeho zamítnutí.
22. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
25. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
27. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, s čímž se nespokojila a osobu žalovaného lustrovala v nebankovním registru klientských informací, registru SOLUS a příjmy žalovaného ověřila dodatkem k pracovní smlouvě a výplatními páskami. Přitom dospěla k závěru, že žalovaný má čistý měsíční příjem částka, výdaje jen částka a měsíčně mu tak zbývá částka. Podle žalobkyně sice z nebankovního registru klientských informací vyplynulo nízké skóre žalovaného (285, tj. kategorie I.), nicméně neexistuje povinnost zamítat klienta s takto nízkým skóre. Předně k příjmům žalovaného je třeba uvést, že žalobkyně dospěla k mylným závěrům o jejich výši. Žalovaný předložil výplatní pásky za květen 2019, kdy jeho čistý příjem činil částka a červen 2019, kdy jeho čistý příjem činil částka. Z těchto údajů při uzavírání smlouvy zprostředkovatel učinil závěr, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem částka a žalobkyně v doplnění žaloby, že čistý měsíční příjem žalovaného činil částka. K tomu je třeba poznamenat, že aritmetický průměr obou příjmů je jen částka, nicméně tento údaj nikterak nevypovídá o pravidelnosti takového příjmu, neboť z obou výplatních pásek vyplývá, že příjem žalovaného byl v uvedených měsících značně navýšen příplatky a prémiemi, tedy nenárokovými a nepravidelnými složkami mzdy. Z toho lze usoudit, že skutečně pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného musel být nižší. Dále ohledně výdajů zprostředkovatel úvěru počítal jen s údajem o životním minimu (pro rok 2019 podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. ), aniž zjišťoval skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení, přičemž dalšími výdaji se vůbec nezabýval. Z uvedeného pak dospěl k závěru, že žalovanému zbývají měsíčně volné zdroje ve výši částka (žalobkyně v doplnění žaloby uvedla částka). Vyvstává pak otázka, proč si žalobkyně při zjištěném nízkém skóre žalovaného z nebankovního registru klientských informací nevyžádala alespoň jeho výpis z účtu, kam mu byla poukazována mzda, aby měla alespoň základní přehled o jeho skutečné finanční situaci, a to právě s ohledem na nízké skóre. Bylo by ostatně s podivem, pokud by průměrně rozumná osoba s měsíčně takto vysokými volnými zdroji byla ochotna získat částku jen o něco málo převyšující tyto zdroje za tak nehorázný úrok, jako byl uveden v uzavřené smlouvě, a to se splatností čtyř let. Shora uvedené pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila (viz například naprostou ignoraci údajů z nebankovního registru klientských informací). Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
28. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 6. 11. 2020 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 7. 11. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 8. 11. 2020 do prodlení.
29. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 8. 11. 2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
30. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 17 498,20 Kč, úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 30 000 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 38 575 Kč od 23. 10. 2019 do 7. 11. 2020 a z částky 8 575 Kč od 8. 11. 2020 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
31. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.