Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 67/2021-48
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Doležel ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 15 013 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 349 Kč, s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 10 349 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 349 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, dále částku 2 450 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 114 Kč a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 100 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 7 031,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 349 Kč, s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 10 349 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 349 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, dále částku 2 450 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 114 Kč a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 100 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 7 031,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 013 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 31. 1. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč tak, že částku 13 000 Kč převedla žalovanému a částku 2 000 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako provizi. Smluvní strany se dohodly, že žalovaný uhradí celkovou cenu úvěru ve výši 18 750 Kč v 25 měsíčních splátkách po 750 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel, a proto žalobkyně dne 26. 10. 2020 úvěr zesplatnila. Žalobkyně požaduje uhradit neuhrazenou jistinu ve výši 10 349 Kč, neuhrazené dlužné splátky ve výši 2 250 Kč, 300 Kč za jako náhradu účelně vynaložených nákladů za vymáhání pohledávky (3 x 100 Kč za každou upomínku), smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za prodlení se zaplacením dohodnuté splátky (tj. 3 x 499 Kč) a smluvní pokutu ve výši 617 Kč z neuhrazeného zůstatku úvěru (tj. 0,1 % denně z částky 12 599 Kč od 27. 10. 2020 do 14. 12. 2020), úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 10 349 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 10 349 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Dle ustanovení § 122 odst. 1 , 2, 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 1. 2021 soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, jeho nákladech a dalších důležitých aspektech. Z čestného prohlášení o výdajích spotřebitele ze dne 31. 1. 2020, z čestného prohlášení o závazcích spotřebitele ze dne 31. 1. 2020, z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 6. 2. 2020, výplatní pásky žalovaného za listopad rok a prosinec rok, negativního záznamu o vyhledávání žalovaného v insolvenčním rejstříku, negativního výpisu o vyhledávání žalovaného v centrální evidenci exekucí a výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný poskytl žalobkyni informace o svých příjmech, když je zaměstnaný s průměrným příjmem 23 600 Kč, příjmy jeho domácnosti činí 46 000 Kč a jeho výdaje činí 3 500 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne číslo ze dne 31. 1. 2020 (dále jen„ smlouva“) a úvěrových podmínek žalobykně vyplývá, že mu žalobkyně poskytne částku 15 000 Kč, kdy částka 2 000 Kč bude poskytnuta přímo zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal zaplatit za úvěr celkem částku 18 750 Kč a zaplatit úroky ve sjednané úrokové sazbě 21,55 % ročně a zaplatit poplatky, a to v 25 měsíčních splátkách ve výši 750 Kč, kdy první splátka je splatná dne 20. 2. 2020 a poslední dne 20. 2. 2022. Dle čl. IV odst. 1 písm. d) smlouvy vyplývá, že se úvěr stane splatným v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky nebo jen její části po dobu delší než dva měsíce, a to dnem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru. Dle čl. IV odst. 2 písm. b), c) smlouvy se žalovaný zavazuje v případě zesplatnění úvěru zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a to za každý den prodlení a dále za každý případ prodlení se zaplacením měsíční splátky uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dle čl. IV odst. 3 písm. c) smlouvy je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni sjednané úroky z neuhrazené jistiny do zaplacení. Dle čl. IV odst. 4 smlouvy je žalovaný povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v souvislosti s jeho prodlením, kdy poplatek za každou upomínku činí 100 Kč. Ze splátkového kalendáře vyplývá, kdy mají být uhrazeny jednotlivé splátky a jakým způsobem se započítávají na jistinu a úrok. Ze dvou potvrzení o provedení transakce vyplývá, že dne 6. 2. 2020 byla na účet žalovaného uhrazena částka 13 000 Kč a na jiný účet částka 2 000 Kč. Z bonity smlouvy číslo vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem šest splátek ve výši 750 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 13. 7. 2020, celkem tedy uhradil 4 500 Kč. Z upomínky pro smlouvu číslo ze dne 25. 8. 2020, upomínky pro smlouvu číslo ze dne 25. 9. 2020 a zesplatnění pro smlouvu číslo výzvy k úhradě a předžalobní výzvy ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl celkem dvakrát upomenut k úhradě dlužné splátky, následně žalobkyně dluh zesplatnila a upozornila žalovaného na možnost jeho vymáhání.
10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 15 000 Kč a to tak, že částka 13 000 Kč bude vyplacena žalovanému a částka 2 000 Kč bude použita jako provize zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok a poplatky tak, že žalobkyni uhradí celkem částku 18 750 Kč ve 25 měsíčních splátkách ve výši 750 K. Žalovaný uhradil pouze 6 splátek ve výši 750 Kč, tedy částku 4 500 Kč. Žalobkyně proto žalovaného vyzývala k úhradě dlužných splátek a následně pohledávku dne 26. 10. 2020 zesplatnila.
11. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , když se věřitel zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky a další poplatky. Úvěrující splnila podmínku zákona o spotřebitelském úvěru, když posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. V řízení bylo prokázáno, že finanční prostředky byly žalovanému skutečně poskytnuty, převodem na účet, avšak pouze v částce 13 000 Kč. Soud tedy za celkovou výši spotřebitelského úvěru považuje částku 13 000 Kč. Žalovaný byl dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu, včetně poplatku a úroku. Žalovaný se dostal prokazatelně do prodlení se splácením dohodnutých splátek, když poslední splátka byla uhrazena dne 13. 7. 2020. Žalobkyně tak postupovala zcela v souladu s ustanovením čl. 4 odst. 1 písm. d) smlouvy, když úvěr zesplatnila, neboť žalovaný byl o více než dva měsíce v prodlení s úhradou splátky.
12. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který je fyzickou osobou, vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru s podnikatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a právní předchůdkyně žalobkyně v tomto smluvním vztahu vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako podnikatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana.
13. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.
14. Mezi žalobkyní a žalovaným byly sjednány úroky v celkové výši 3 750 Kč, který byl vyjádřen jako 21,55 % ročně. Sjednání úroků u smlouvy o úvěru přímo občanský zákoník považuje za jednu z podstatných náležitostí. Soud se zabýval výší sjednaného úroku. Vzhledem k tomu, že soud za poskytnutou jistinu považuje částku 13 000 Kč, představuje úrok ve výši 3 750 Kč asi zhruba 14 % ročně. Průměrná úroková sazby se pohybovala v měsíci lednu 2020 okolo 8,19 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Soud proto shledává výši sjednaných úroků za přiměřenou, resp. takové ujednání za platné, nárok žalobkyně na úhradu úroků tak soud považuje za oprávněný a žalovaný je povinen tento úrok zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni i úrok ve výši 21,55 % ročně z dlužné jistiny, a do za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení.
15. Dále žalobkyni dle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelskému úvěru náleží i právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného. Dle čl. IV odst. 4 písm. b) smlouvy náleží žalobkyni za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplacení splátek 100 Kč. Žalobkyně požaduje nahradit náklady za odeslání 2 výzev a jednoho dokumentu označeného jako zesplatnění smlouvy, výzva k úhradě dlužné částky a předžalobní výzva ze dne 23. 10. 2020, která byla učiněna zástupcem žalobkyně. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení IV odst. 4 písm. b) náleží žalobkyni náhrada jen za písemné upomínky a nikoli za zesplatnění pohledávky, kdy navíc za předžalobní upomínku náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni právo na úhradu pouze částky 200 Kč. Požadavek na náhradu účelně vynaložených nákladů tak byl co do částky 100 Kč zamítnut.
16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dále ujednána povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu v případě prodlení s jednotlivými splátkami a dále smluvní pokuta za prodlení s uhrazením zesplatněné pohledávky. Tyto smluvní pokuty byly dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku platně sjednány a jejich výše je požadována v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 , 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni celkem částku 2 114 Kč na smluvní pokutě.
17. Žalovaný tek je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 250 Kč, která představuje nezaplacené splátky do zesplatnění pohledávky, dále je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zesplatněnou jistinu ve výši 10 349 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil povinnost hradit dlužnou částku řádně a včas je povinen zaplatit žalobkyni i smluvní pokuty v celkové výši 2 114 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 10 349 Kč ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky až do zaplacení. Vhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je rovněž povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 10 349 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení. Soud pak nárok žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů za odeslání zesplatnění pohledávky ve výši 100 Kč zamítl.
18. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byla úspěšná žalobkyně a proto má právo na náhradu nákladů řízení (neúspěch žalobkyně byl pouze v poměrně nepatrné části, proto soud k náhradě nákladů řízení přistupoval tak, jako by byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná). Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 1 700 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem 2,5 úkonu právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 4 250 Kč. Dále zástupci žalobkyně náleží režijní paušál ve výši 900 Kč (3x 300 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění. Doposud tedy činí odměna právního zástupce žalobkyně částku 5 150 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 1 081,50 Kč, pak soud přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 6 231,50 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 7 031,50 Kč.
19. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.