Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

117 C 86/2021-67

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr Silvií Morongovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: 10 010 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 900 Kč za dobu od 6. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.

II. Co do částky 5 110 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 23. 9. 2018 do 5. 3. 2020 a z částky 2 100 Kč za dobu od 6. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 900 Kč za dobu od 6. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Co do částky 5 110 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 23. 9. 2018 do 5. 3. 2020 a z částky 2 100 Kč za dobu od 6. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 4. 8. 2020 a doplněnou dne 27. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 010 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 8. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru číslo na základě které původní věřitel poskytl žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 7 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 11 830 Kč ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce po podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni 22. 9. 2018. Před uzavřením úvěrové smlouvy původní věřitel řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to dle svých vnitřních kritérií, kterými jsou neexistence exekučního řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, lustrace v ISIR, centrální evidenci exekucí a databází inkasních agentur a při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů a výdajů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Tento závěr žalovaný nijak nevyvrátil, a pokud nebyl úvěruschopný, pak neuvedl při kontraktačním procesu pravdivé skutečnosti. Úvěr byl žalovanému původním věřitelem poskytnut dne 22. 8. 2017, což žalovaný potvrdil podpisem úvěrové smlouvy. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil pouze částku 2 100 Kč. Následně byla pohledávka společností právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupena žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá zaplacení částky 10 010 Kč skládající se z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, částečně neuhrazeného úroku z úvěru ve výši 1 220,80 Kč, částečně neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 960,40 Kč a částečně neuhrazeného inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 828,80 Kč. Na předžalobní výzvu zaslanou mu dne 26. 2. 2020 žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 11. 5. 2021 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů ( ).

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla na základě žádosti žalovaného dne 22. 8. 2017 uzavřena Smlouva o úvěru číslo na základě které poskytla společnost právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, který se zavázal žalovaný splatit měsíčními splátkami po 910 Kč v celkovém počtu 13 splátek splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 5 110 Kč, představující úrok ve výši 25,85 %, tj. 1 960 Kč (tento žalobkyně žalobou uplatňuje ve výši 1 220,80 Kč), poplatek za uzavření smlouvy ve výši 280 Kč (tento žalobkyně žalobou neuplatňuje), poplatek za správu úvěru ve výši 1 540 Kč (tento žalobkyně žalobou uplatňuje pouze ve výši 960,40 Kč) a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 330 Kč (tento žalobkyně žalobou uplatňuje pouze ve výši 828,80 Kč). Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činí 12 110 Kč Smlouva je datována a podepsána žalovaným a zástupcem žalobkyně. Úvěr převzal žalovaný v hotovosti v den podpisu smlouvy, což podpisem smlouvy stvrdil (prokázáno žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 22. 8. 2017, Smlouvou o úvěru číslo ze dne 22. 8. 2017, předpisu splátek k dané smlouvě a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 8. 2017). Před uzavřením smlouvy provedl původní věřitel finanční analýzu poměrů žalovaného a tzv. credit scoring, ze které vyplývá, že žalovaný uvedl příjem ve výši 15 725 Kč, jeho měsíční výdaje činily 6 545 Kč měsíčně, neměl exekuce a nebyl veden v insolvenčním rejstříku, v domácnosti žily 2 výdělečně činné osoby, příjem celé domácnosti však byl ve výši příjmu žalovaného, v domácnosti žily 2 nezaopatřené děti ve věku do 6 let (prokázáno žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 22. 8. 2017, finanční analýzou ze dne 22. 8. 2017 a credit scoringem ze dne 22. 8. 2017). Žalovaný byl od 2. 1. 2017 zaměstnán na pracovní poměr uzavřený na dobu určitou, a to do 31. 12.2017 u společnosti právnická osoba, mzdu měl vyměřenu ve výši 18 500 Kč měsíčně hrubého (prokázáno Pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2017 a mzdovým výměrem ze dne 1. 5. 2017). Žalovaný bydlel spolu s další osobou v nájmu, nájemné včetně záloh na služby činilo 7 220 Kč měsíčně + záloha na dodávku elektřiny ve výši 870 Kč měsíčně (prokázáno Dodatkem číslo číslo k nájemní smlouvě ze dne 15. 1. 2015, evidenčním listem platným od 1. 8. 2017 a třemi ústřižky složenek). Dne 6. 9. 2018 uzavřel původní věřitele se společností právnická osoba Smlouvou o prodeji části závodu, který je tvořen divizí spotřebních úvěrů, a to v rozsahu definovaném v článku II. odst. 3.2 této smlouvy (prokázáno smlouvou o prodeji části podniku ze dne 8. 9. 2018). právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávky specifikované v příloze číslo této smlouvy žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a seznamem postoupených pohledávek). Dne 26. 2. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě částky v celkové výši 15 812,61 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ze dne 26. 2. 2020 a podacím lístkem ze dne 26. 2. 2020).

4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. a následujících , na jejímž základě původní věřitel předal žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s úrokem ve výši 25,85 %, tj. 1 960 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 280 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 1 540 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 330 Kč, a to ve sjednaných 13 měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 22. 9. 2018. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu dostatečná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu dostatečné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost řádně splnil. Tvrzení obsažená v žalobě a v doplnění žaloby jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z žádosti žalovaného o poskytnutí zápůjčky, finanční analýzy a credit scoringu předložených žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl svůj měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 15 725 Kč, ve společné domácnosti žil s další výdělečně činnou osobou a 2 nezaopatřenými dětmi, výdaje na bydlení a domácnost činily 13 090 Kč. Své příjmy žalovaný doložil pracovní smlouvou a mzdovým výměrem, z těchto listin je však zřejmé, že žalovaný měl pracovní poměr sjednán na domu určitou do 31. 12. 2017, příjem byl potvrzen pouze mzdovým výměrem, aniž by bylo doloženo, v jaké výši byla skutečně mzda žalovanému vyplacena. Náklady na bydlení byly sice žalovaným doloženy, ostatními výdaji žalovaného a jeho domácnosti, zejména za situace, kdy domácnost žila pouze z příjmu žalovaného, však nebyly nijak blíže specifikovány ani doloženy. Finanční analýzou stanovené výdaje čtyřčlenné domácnosti žalovaného ve výši 9 700 Kč jsou zjevně nepřiměřeně nízké, neboť další výdaje jednotlivých členů domácnosti nedosahují po odečtení nákladů na bydlení ani 2 000 Kč měsíčně. Předloženými listinami nemá tedy soud za prokázané, že původním věřitelem byly příjmy a výdaje žalovaného řádně zjištěny a ověřeny, a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu . Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně před podáním žaloby již na svůj dluh částečně plnil, a to v celkové částce 2 100 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 4 900 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč – úhrada ve výši 2 100 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. a rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 4 900 Kč, a to ode dne 6. 3. 2020, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020. V souladu s ust. soud považuje upomínku za doručenou dne 2. 3. 2020 a vzhledem k výši dluhu soud považuje za přiměřenou lhůtu k plnění lhůtu třídenní, tj. do 5. 3. 2020. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši požadované žalobou, když tento je nižší než úrok dle a soud je žalobou vázán. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu .

5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. negativním výrokem, když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, v souvislosti s tímto řízením dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.