Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 89/2021-19
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa
o zaplacení 5 999,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 999,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 999,44 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 948,95 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 745 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 999,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 999,44 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 948,95 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 745 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. V žalobě uvedla následující: Smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřela se žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, dne datum. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému celkem úvěr ve výši 8 546 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, odesláním žádosti o úvěr žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se zavázal splácet právní předchůdkyni žalobkyně úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný úvěr splatil pouze částečně, zbývající částku neuhradil. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo právní předchůdkyní provedeno pouze formou podání žádosti o úvěr, kde žalovaný uznal a potvrdil, že poskytl právní předchůdkyni žalobkyně pravdivé, správné a úplné informace. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne datum svoji pohledávku za žalovaným společnost právnická osoba a následně dne datum postoupila společnost právnická osoba svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyni žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v minimální výši odpovídající 12,5 % z nesplaceného úvěru nebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku 8 546 Kč Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru jsou Obchodní podmínky společnosti právnická osoba a Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný úvěr splatil pouze částečně ve výši 2 546,56 Kč, což bylo prokázáno z výpisů účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a následně společnost právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovaným za žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne datum, která byla žalovanému podle podacího lístku odeslána téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo právní předchůdkyní provedeno pouze formou podání žádosti o úvěr, kde žalovaný uznal a potvrdil, že poskytl právní předchůdkyni žalobkyně pravdivé, správné a úplné informace, kdežto žádné informace o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v žádosti ani v jiných listinách obsaženy nejsou. Žalobkyně uvedla, že se nedochovaly další podklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného, než které byly soudu předloženy.
5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“). Žalovanému byla převodem na jeho účet poskytnuta částka 8 546 Kč, žalovaný z této částky žalobkyni vydal pouze 2 546,56 Kč, zbývající částku 5 999,44 Kč nevydal ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechal.
6. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
11. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
13. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici podklady, které by osvědčovaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně.
14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, C číslo; shodně též příjmení jméno: Zkoumání úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy číslo, s. 381).
15. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně dostatečné.
16. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.
17. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny. Žalovaný čerpal od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši
8 546 Kč. Žalovaný žalobkyni celkem splatil částku 2 546,56 Kč – tuto částku je celou nutno započítat na úhradu jistiny. Žalovanému tedy zbývá uhradit částku 5 999,44 Kč. Co do této částky soud žalobě vyhověl, ve zbytku soud žalobu zamítl.
18. Žalovanému bylo původní věřitelkou řádně oznámeno dvojí postoupení pohledávky (§ číslo odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit dluh žalobkyni.
19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od datum do zaplacení.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 5 999,44 Kč, tedy z 75 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 1 948,95 Kč, tedy z 25 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 50 % (75 % - 25 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínku) náleží odměna ve výši 200 Kč, dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 189 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 50 % z částky 1 489 Kč, tj. po zaokrouhlení na celé koruny na částku 745 Kč.
21. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst.
1 věta první o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně po právní moci rozhodnutí domáhat splnění povinností exekučním návrhem.