Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 289/2020-59
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Blažejem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 44 501 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Co do částky 19 419,21 Kč s úrokem ve výši 95,91 % ročně z částky 29 872,36 Kč od datum do zaplacení, maximálně do výše souhrnného úroku v částce 141 638 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 615 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 533 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 082 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 082 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Co do částky 19 419,21 Kč s úrokem ve výši 95,91 % ročně z částky 29 872,36 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do výše souhrnného úroku v částce 141 638 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 615 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 533 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 082 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 082 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 24 839,72 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že smlouvou o úvěru číslo ze dne datum (dále jen„ Smlouva“) se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 95,91 % ročně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 459 Kč. Žalovaná uhradila pouze 2 splátky dne datum a datum. V důsledku prodlení žalované o délce 65 dní došlo k zesplatnění celého úvěru. V souladu se smlouvou se tak dosud nesplacené úroky staly součástí jistiny, když nová jistina činí částku ve výši 37 017,03 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2x 499 Kč) za dlužné splátky, se kterými byla žalovaná v prodlení více jak 30 dní. Žalobkyni v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne prodlení do jejího zaplacení. Žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty za období od datum do datum kapitalizovanou částkou ve výši 5 886,18 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou vznikl rovněž nárok na úhradu smluvního úroku z úvěru ve výši 95,91 % ročně z částky 29 872,36 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do částky ve výši 141 638 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila novou jistinu včetně přirostlých úroků a smluvní pokutu z dlužné splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši z částky 38 615 Kč. Ohledně kontroly úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutým žalovanou. Dále nahlížela do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a vycházela i z jiných zdrojů. Žalobkyně vycházela zejména z údajů získaných z databází NRKI, SOLUS a databáze společnosti právnická osoba a rovněž z výpisu z bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované ze svého matematického modelu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.
3. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne datum).
4. Žalovaná podepsala dne datum listin u označenou„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 459 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 118 032 Kč Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 95,91 % ročně. Za prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů náleží žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč. V případě prodlení žalované s úhradou splátky či její části o více než 30 dní, je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Při prodlení žalované s úhradou splátky o více než 65 dní, dojde k zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum, prohlášení klientů ze dne datum, předsmluvní formulář ze dne datum, splátkový kalendář ze dne datum a dodejka ze dne datum).
5. Žalovaná měla při uzavření smlouvy pravidelný příjem cca částka čistého (pracovní smlouva na č. l. 12 spisu, dodatek k pracovní smlouvě ze dne datum, mzdový výměr ze dne datum, výplatní páska za měsíc září 2019, výplatní páska za měsíc srpen 2019 na č. l. 16 spisu a výpisy z účtu na č. l. 17 – 19 spisu).
6. Žalovaná nebyla ke dni datum evidována v registru příjmení (výpis záznamů z registru příjmení ze dne datum).
7. Žalovaná poskytnutý úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč zcela vyčerpala (doklad o vyplacení úvěru ze dne datum a karta klienta ze dne datum).
8. Žalovaná uhradila celkem částku 4 918 Kč (karta klienta ze dne datum).
9. Žalovaná při zkoumání úvěruschopnosti obdržela skóre 327 bodů, což odpovídá menší míře rizika nesplácení (výpis z NRKI na č. l. 32 spisu).
10. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a vymáhání dlužných částek v soudním řízení (výzva k zaplacení ze dne datum, výzva k zaplacení ze dne datum a výzva k zaplacení ze dne datum).
11. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 37 017,03 Kč s příslušenstvím do datum s upozorněním na možnost podání žaloby (předžalobní výzva ze dne datum a poštovní podací arch ze dne datum).
12. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla měsíční výdaje ve výši částka, konkrétně částka životní minimum, výdaje na bydlení ve výši částka a splátka předchozího úvěru u žalobkyně ve výši částka (hodnocení klienta ze dne datum).
13. Průměrné výdaje domácnosti činily v roce 2018 částku 184 371 Kč ročně. Z toho částka 6 760 Kč byly výdaje na alkohol, částka 18 297 Kč výdaje na rekreaci a kulturu a částka 11 836 Kč výdaje na restaurace a ubytování (statistika rodinných účtů za rok 2018 na č. l. 50-53 spisu).
14. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
15. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry. Žalovaná podepsala dne datum listin u označenou„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 459 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 118 032 Kč Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 95,91 % ročně. Za prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů náleží žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč. V případě prodlení žalované s úhradou splátky či její části o více než 30 dní, je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Při prodlení žalované s úhradou splátky o více než 65 dní, dojde k zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Žalovaná měla při uzavření smlouvy pravidelný příjem cca částka čistého. Žalovaná nebyla ke dni datum evidována v registru SOLUS. Žalovaná poskytnutý úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč zcela vyčerpala. Žalovaná uhradila celkem částku 4 918 Kč. Žalovaná při zkoumání úvěruschopnosti obdržela skóre 327 bodů, což odpovídá menší míře rizika nesplácení. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a vymáhání dlužných částek v soudním řízení. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 37 017,03 Kč s příslušenstvím do datum s upozorněním na možnost podání žaloby. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla měsíční výdaje ve výši částka, konkrétně částka životní minimum, výdaje na bydlení ve výši částka a splátka předchozího úvěru u žalobkyně ve výši částka. Průměrné výdaje domácnosti činily v roce 2018 částku 184 371 Kč ročně. Z toho částka 6 760 Kč byly výdaje na alkohol a tabák, částka 18 297 Kč výdaje na rekreaci a kulturu a částka 11 836 Kč výdaje na restaurace a ubytování.
16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).
17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 86 a 87 z. s. ú.
26. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
27. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
28. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
29. Soud při zkoumání disponibilních zdrojů žalované vycházel z doložených příjmů žalované ve výši 15 558 Kč (průměrná výše čisté mzdy za měsíce srpen a září 2019). Ohledně výdajů soud vycházel (v souladu se závěry Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) z průměrných měsíčních nákladů v roce 2018 po odečtení zbytných výdajů na alkohol a tabák, dovolenou, kulturu, restaurace a ubytování { (184 371– 6 760 – 18 297 – 11 836) /12}. Průměrné měsíční výdaje tak činily 12 289,83 Kč. Při zohlednění výše splátky na předchozí úvěr ve výši 3 305 Kč a na žalovaný úvěr ve výši 2 459 Kč by příjem žalované musel dosáhnout výše alespoň 18 053,83 Kč. Žalovaná však dosahovala pouze příjmu ve výši 15 558 Kč. Výše příjmů žalované tak byla nedostatečná pro splácení poskytnutého úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesprávně posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani případné prohlášení žalované, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C 449/13, CA Consumer Finance SA).
30. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.).
31. Obohacená (žalovaná) je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 25 082 Kč (jistina ve výši 30 000 Kč po zohlednění úhrad ve výši 4 918 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 082 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 19 419,21 Kč s úrokem ve výši 95,91 % ročně z částky 29 872,36 Kč od datum do zaplacení, maximálně do výše souhrnného úroku v částce 141 638 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 615 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 533 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (datum), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
32. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyni přiznána částka 27 390,92 Kč. Co do částky 47 039,22 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu. Procesně úspěšnému žalovanému totiž žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb. ).