Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 269/2020-40
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Blažejem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 12 876 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Co do částky 4 876 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do datum se žaloba zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 495,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Co do částky 4 876 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do [datum] se žaloba zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 495,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 876 Kč s příslušenstvím. Dle žalobního tvrzení poskytla žalobkyně žalované na základě úvěrové smlouvy ze dne datum částku 8 000 Kč s tím, že žalovaná jí měla tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč, což však žalovaná neučinila. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 1 888 Kč z důvodu prodlení žalované s úhradou dluhu. Úvěruschopnost byla s ohledem na výši úvěru ověřena výpisem z účtu žalované za období od května do června 2019. Z výpisu z účtu vyplývá kreditní obrat, tedy součet příjmů, ve výši desítek tisíc Kč. Žalovaná doložila i výplatní pásky, ze kterých vyplývá příjem ve výši cca částka. Příjmy žalované tak byly dostatečné. Dále žalobkyně opatřila výpis z databáze EUCB a CRIF, ze kterých vyplynulo, že žalovaná nemá žádné úvěry po splatnosti. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak bylo dostatečné. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.
3. Žalovaná dne datum požádala žalobkyni prostřednictvím elektronických prostředků o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (dále jen„ Smlouva“) zavázala vrátit úvěr do 28 dnů ode dne poskytnutí úvěru včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč. V případě prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum).
4. Žalobkyně dne datum dočasně poskytnula žalované částku 8 000 Kč (potvrzení o platbě ze dne datum).
5. Dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 17 992,77 Kč na účet žalobkyně do 7 dnů od doručení výzvy (elektronická upomínka ze dne datum a předžalobní upomínka ze dne datum).
6. Průměrné výdaje domácnosti činily v roce 2018 částku 194 111 Kč ročně. Z toho částka 6 760 Kč byly výdaje na alkohol, částka 18 297 Kč výdaje na rekreaci a kulturu a částka 11 836 Kč výdaje na restaurace a ubytování (statistika rodinných účtů za rok 2018).
7. Žalovaná v měsíci květnu 2019 uhradila splátku na další úvěry ve výši 2 600 Kč a 6 239,10 Kč (výpis z účtu žalované za období od datum do datum).
8. Ke dni žádosti o úvěr žalovaná v prodlení s úhradou jiných dluhů nebyla (REPI credit report na č. l. 19 spisu a výpis z EUCB ze dne datum).
9. Žalovaná měla za měsíc duben 2019 příjem ze mzdy ve výši částka (výplatní páska žalované za duben 2019 a mzdový výměr ze dne datum).
10. Žalovaná měla za měsíc květen 2019 příjem ze mzdy ve výši částka (výplatní páska žalované za květen 2019 a výpis z účtu žalované za období od datum do datum).
11. Žalovaná měla za měsíc červen 2019 příjem ze mzdy ve výši částka (výplatní páska žalované za červen 2019).
12. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
13. Žalovaná dne datum požádala žalobkyni prostřednictvím elektronických prostředků o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala vrátit úvěr do 28 dnů ode dne poskytnutí úvěru včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč. V případě prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Žalobkyně dne datum dočasně poskytnula žalované částku 8 000 Kč. Dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 17 992,77 Kč na účet žalobkyně do 7 dnů od doručení výzvy. Průměrné výdaje domácnosti činily v roce 2018 částku 194 111 Kč ročně. Z toho částka 6 760 Kč byly výdaje na alkohol, částka 18 297 Kč výdaje na rekreaci a kulturu a částka 11 836 Kč výdaje na restaurace a ubytování. Žalovaná v měsíci květnu 2019 uhradila splátku na další úvěry ve výši 2 600 Kč a 6 239,10 Kč. Ke dni žádosti o úvěr žalovaná v prodlení s úhradou jiných dluhů nebyla. Žalovaná měla za měsíc duben 2019 příjem ze mzdy ve výši částka, za měsíc květen 2019 ve výši částka a za měsíc červen 2019 ve výši částka.
14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“) a zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).
15. Podle § 9 odst. 2 o. z. soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 86 a 87 z. s. ú.
25. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
28. Soud při zkoumání disponibilních zdrojů žalované vycházel z doložených příjmů žalované ve výši částka (průměrná výše čisté mzdy za měsíce duben, květen a červen 2019). Ohledně výdajů soud vycházel (v souladu se závěry Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) z průměrných měsíčních nákladů v roce 2018 po odečtení zbytných výdajů na alkohol, dovolenou, kulturu, restaurace a ubytování { (194 111– 6 760 – 18 297 – 11 836) /12}. Průměrné měsíční výdaje tak činily 13 101,50 Kč. Při zohlednění výše splátky na žalovaný úvěr ve výši 10 988 Kč by příjem žalované musel dosáhnout výše alespoň 22 257,67 Kč. Žalovaná však dosahovala pouze příjmu ve výši částka a navíc splácela i další dluhy. Výše příjmů žalované tak byla nedostatečná pro splácení poskytnutého úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesprávně posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani případné prohlášení žalované, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C 449/13, CA Consumer Finance SA).
29. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně nízkou výší úvěru. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. V daném případě žalobkyně nevěnovala pozornost skladbě příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně tak při zkoumání úvěruschopnosti žalované nepostupovala v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.).
30. Obohacená (žalovaná) je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 4 876 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do datum, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (datum), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
31. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ) byla žalobkyni přiznána částka 8 585,21 Kč. Co do částky 5 377,92 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 495,44 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalované v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 876 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
32. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb. ).