Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 68/2021-35
Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem titul Martinem Nováčkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice a číslo.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].
1. Žalobce podal dne datum u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, jestliže je fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků
televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy; součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce nereagoval, zařadil jej žalobce do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovanému tak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši, této své povinnosti nedostál, dluží žalobci televizní poplatky v měsíční výši částka za měsíce září 2019 až leden 2020, tedy částku částka. Dle § 7 odst. 2 uvedeného zákona je povinen platit televizní poplatky nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, první platba je splatná nejpozději do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž se stal poplatníkem. Společně se shora uvedenou částkou žalobce nárokuje na žalovaném i zaplacení zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne datum, kdy byla vyhotovena žaloba.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Při jednání soudu žalovaný potvrdil, že za předmětné měsíce televizní poplatky neplatil, jako občan země sice rozumí dobře česky, neví však přesně„ jak to chodí“ ohledně některých smluv a za této situace na dopisy žalobce nereagoval, pokud soud rozhodne, že je povinen částku zaplatit, částku zaplatí. Potvrdil, že je odběratelem elektřiny v odběrném místě svého bydliště.
3. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.
4. Žalobce soudu doložil zjištění, že žalovaný je odběratelem elektřiny na adrese jeho sídla, tuto skutečnost i sám žalovaný potvrzuje, doložil, že žalovanému doručil dne datum písemnou výzvu z datum splňující veškeré náležitosti dle § 3 odst. 4 zákona. Pokud žalovaný žalobci na tuto výzvu nijak nereagoval, což žalovaný nepopírá, je považován od srpna 2019 za poplatníka televizního poplatku, jehož výše dle § 6 zákona činí částka měsíčně, který je jako fyzická osoba dle § 7 odst. 2 uvedeného zákona povinen platit měsíčně nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce s tím, že poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem.
5. Na základě shora uvedeného tedy soud konstatuje, že za období od září 2019 do ledna 2020 dluží žalovaný žalobci na poplatcích částku částka. Žalovaný je v prodlení dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , se zaplacením žalované částky od 16. dne každého jednotlivého měsíce, za který dluží jednotlivý televizní poplatek částka, žalobce tyto úroky z prodlení požaduje ve prospěch žalovaného pouze do data datum a jím provedený výpočet není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy návrhu zcela vyhověl.
6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Za takto úspěšného účastníka je nutno považovat žalobce, kterému vznikly náklady řízení ve formě zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši částka a ve formě nákladů právního zastoupení. Pokud se jedná o náklady právního zastoupení žalobce advokátem, nejedná se o účelně vynaložené náklady, a to s odkazem na
nálezy Ústavního soudu z datum, sp. zn. ústavní nález, a ze dne datum, sp.zn. ústavní nález, v nichž Ústavní soud z důvodů, které jsou žalobci známy, protože se jednalo o věci týkající se zcela obdobných sporů, dospěl k závěru, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé - jako dominantní kritérium - akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí proto jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení České televize jako takové. Činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (citace z odůvodnění nálezů). Tyto závěry je nutno uplatnit i v této věci, není důvodu se od nich jakkoliv odchýlit s ohledem na závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústav y pro rozhodovací činnost soudů. V následné době však došlo ke změně v tom, že dne datum nabyla účinnosti vyhláška č. 254/2015 Sb. , která stanoví výši paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 89a ex. řádu. Skutečnost, že náklady právního zastoupení nejsou soudem považovány za náklady účelné, na jejichž náhradu má žalobce právo, nemění nic na tom, že je v řízení zastoupen advokátem. I tak aplikaci vyhlášky č. 254/2015 Sb. umožňuje ústavně zakotvená zásada rovnosti účastníků před zákonem, protože jestliže vyhláška č. 254/2015 Sb. dává nezastoupenému účastníkovi, který nedoložil výši svých hotových výdajů, právo na náhradu paušální částky, bylo by popřením této zásady, kdyby se takového práva nedostalo účastníku zastoupeného zástupcem dle § 137 odst. 2 o.s.ř. , kterému je však paušální náhrada založená na stejném principu odepřena pro to, že bylo zastoupení shledáno neúčelným. V tomto směru soud vychází z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne datum rozhodnutí, sp.zn. spisová značka, vydaném v obdobném sporu ohledně zaplacení dlužných televizních poplatků, v níž vystupoval stejný žalobce zastoupený stejným advokátem. Za této situace zdejší soud přiznává žalobci v této věci, v níž byla podána tzv. formulářová žaloba, právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši částka a dvou paušálů po částka dle § 1 odst. 3 písm. a) , § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v souvislosti s výzvou k plnění a podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud v rámci nákladů řízení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zástupcem žalobce účtováno i DPH, konstatuje soud, že DPH se může počítat jen z odměny a výdajů zástupce, nikoli účastníka samotného, i kdyby plátce daně byl. Proto nejsou-li náklady právního zastoupení považovány za náklady účelné, nelze náhradu za DPH účastníkovi přiznat. Navzdory skutečnosti, že náhrada nákladů právního zastoupení nebyla žalobci přiznána, je žalovaný povinen tyto náklady řízení zaplatit k rukám zastupujícího advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. , protože neúčelnost nákladů právního zastoupení nemění nic na tom, že žalobce v řízení advokátem zastoupen je.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.